ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.1214.2013.1
sp. zn. 11 Tdo 1214/2013-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2013 dovolání podané obviněným J. Ž. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 44 To 296/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 148/2012 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ž.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 3. 2013, sp. zn. 39 T 148/2012, byl obviněný J. Ž. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, pomocí k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku a pomocí k přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §234 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spolupachatelů, podle §228 odst. 1 tr. ř. o jeho povinnosti nahradit škodu a podle §226 písm. c) tr. ř. byli obvinění zproštěni obžaloby ohledně některých skutků.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 44 To 296/2013, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Juráka, kterým jej napadl v celém rozsahu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., což však je nepochybně překlep, neboť jeho námitky obsahově odpovídají dovolacímu důvodu podle písmene l) téhož ustanovení.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že z důvodu nepřítomnosti obhájce v České republice zpracoval odvolání na základě substituční plné moci koncipient Mgr. Petr Jurák. Konec lhůty pro odvolání končil obhájci dne 26. 4. 2013 a obviněnému dne 2. 5. 2013. Odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě dle §60 tr. ř. osobně dne 25. 4. 2013 omylem k Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Dne 17. 5. 2013 byl obhájce telefonicky kontaktován předsedkyní senátu Obvodního soudu pro Prahu 7 s tím, že dosud nedošlo k podání odvolání. Dne 3. 5. 2013 byla k rukám předsedy soudu podána žádost o navrácení lhůty podle §61 tr. ř. K dnešnímu dni se obvodní soud k žádosti nevyjádřil.
Obvodní soud pro Prahu 5 postoupil odvolání příslušnému soudu až dne 22. 5. 2013, neboť omylem došlo k jeho založení do spisu sp. zn. 38 T 148/2012 vedeného u tohoto soudu. To však obhájce obviněného nemohl ovlivnit. S odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož bylo možno v odůvodněných případech, kdy odvolání bylo podáno osobně v justičním areálu Na Míčánkách, kde jsou podatelny více soudů, tuto skutečnost zohlednit, obviněný uvádí, že nelze činit rozdíl mezi podatelnami v justičním areálu Na Míčánkách a podatelnou Obvodního soudu pro Prahu 5.
Obviněný je toho názoru, že ze strany Obvodního soudu pro Prahu 7 došlo k pochybení, neboť nerozhodl včas o navrácení lhůty a ani o této skutečnosti neuvědomil Městský soud v Praze. Tím došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 44 To 296/2013, a přikázal tomuto soudu, aby odvolání obviněného znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že v daném případě je třeba přisvědčit názoru druhoinstančního soudu, že k zachování lhůty u podání, které je podáno jako poštovní zásilka, je nutné, aby současně bylo adresováno soudu, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout. Je-li adresováno jinému orgánu činnému v trestním řízení, nebo sice správnému druhu orgánu, ale místně či věcně nepříslušnému, a v důsledku toho dojde k příslušnému orgánu opožděně, není lhůta zachována, třebaže by podání bylo doručeno nesprávnému druhu orgánu nebo věcně či místně nepříslušnému orgánu včas (ve lhůtě). Dále je třeba uvést, že sídla Obvodního soudu pro Prahu 5 a Obvodního soudu pro Prahu 7 se nacházejí v různých částech Prahy, tudíž k pochybení došlo vinou obhájce obviněného, který omylem doručil řádný opravný prostředek na nesprávnou adresu.
Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Námitky uplatněné v dovolání odpovídají první alternativě uvedeného dovolacího důvodu, nelze jim však přisvědčit. Podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Podle §60 odst. 4 tr. ř. je lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě a) podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout, b) učiněno u soudu nebo u státního zástupce, který má ve věci rozhodnout, c) učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě u jeho náčelníka, d) učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo v trestu, nebo e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo okresního státního zástupce. Toto ani jiné ustanovení nepřipouští jako alternativu pro zachování lhůty možnost podání opravného prostředku u jiného orgánu činného v trestním řízení téhož stupně.
Současně žádné ustanovení trestního řádu nestanoví povinnost soudu, dříve než zamítne odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. posoudit případnou žádost obviněného o navrácení lhůty podle §61 tr. ř. Toto ustanovení ostatně neurčuje soudu žádnou lhůtu pro posouzení žádosti o navrácení lhůty, na druhé straně umožňuje soudu zrušit své rozhodnutí, kterým již opravný prostředek jako opožděný zamítl. O povolení navrácení lhůty rozhoduje orgán, jemuž přísluší rozhodovat o opravném prostředku. Jestliže obviněný, resp. jeho obhájce podal žádost o navrácení lhůty předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 7, a tomuto soudu vytýká, že o jeho žádosti dosud nerozhodl, lze to již stěží považovat za nepozornost, ale spíše za pozoruhodnou neznalost právní úpravy. V případě podání žádosti k rukám předsedy soudu, který k jejímu posouzení není příslušný, je zcela pochopitelné (vzhledem k agendě, kterou obvykle vyřizuje), že nemusí dojít ihned z jeho strany k prostudování podání a jeho postoupení podle obsahu příslušnému orgánu.
Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší posuzovat, zda zde byly dány důvody pro navrácení lhůty. Jedná se o zcela samostatné řízení, příslušný soud může o žádosti, pokud mu bude postoupena (nebo obviněným podána nová žádost), ještě stále rozhodnout.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného J. Ž. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch