ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.1266.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 1266/2012 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2013 dovolání podané obviněným T. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 2 To 89/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 3/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. S.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 39 T 3/2011, byl T. S. uznán vinným organizátorstvím ke zločinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. a) k §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, za který byl podle §206 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 1000 Kč, pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku. Podle §70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to zajištěného vozidla zn. Volkswagen Passat Variant 3C, kombi. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to tří zlatých řetízků, čtyř zlatých přívěsků, tří zlatých náramků, počítače Acer Aspire a notebooku Acer. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných G. M. a M. S.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v období od 11. února 2010 do 4. června 2010 navedl G. M., v té době osobní bankéřku GE Money Bank, a. s., IČO 256 72 720, se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, pracující v pobočce v Kyjově, aby bez vědomí uvedené banky a jejích klientů si neoprávněně přisvojila peníze, které byly v bance uloženy, a předala mu je, protože měla přístup k pokladně, v níž byla uložena hotovost, a byla oprávněna s ní nakládat a také provádět bezhotovostní operace, nejprve požadavek odmítla, po opakovaném naléhání s žádostí T. S. souhlasila, a podle jeho pokynů postupně v níže uvedených případech vzala z pokladny GE Money Bank, a. s., v pobočce v Kyjově peníze, které osobně vynesla ven z budovy a předala T. S., aby své jednání zakryla, zadala do počítačového systému banky provedení transakce výběru hotovosti různými klienty, k nimž ve skutečnosti nedošlo, zfalšovala dokumentaci k výběru předmětné pokladní hotovosti, v jednom případě bez vědomí majitele účtu vedeného u GE Money Bank, a. s., neoprávněně převedla částku 400 000 Kč na svůj běžný účet a poté ji převedla na účet T. S., což zakryla vyhotovením zfalšovaného příkazu k převodu částky, a takto postupovala v šestnácti v rozsudku prvního stupně popsaných případech. T. S. peníze použil pro svou potřebu a potřebu jiných osob, oba jednali popsaným způsobem v úmyslu neoprávněného obohacení se, čímž způsobili GE Money Bank, a. s., škodu v celkové výši 13 521 000 Kč. Po odhalení jejich činnosti bankou T. S. 8. 6. 2010 část odcizených peněz ve výši 1 200 000 Kč vrátil.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a obě spoluobviněné odvolání, na základě odvolání spoluobviněných Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 2 To 89/2011, napadený rozsudek ohledně spoluobviněných částečně zrušil a nově rozhodl, odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Filipa Mochnáče dovolání, kterým napadl jeho výrok III. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že soudy nesprávně posoudily skutkový stav věci, což mělo za následek nesprávné právní posouzení skutku. Na základě provedených důkazů soudy podle obviněného učinily závěry, které v nich nemají oporu. Odvolací soud ve svém zamítavém rozhodnutí námitky obviněného dostatečným způsobem nereflektoval. Také nebyly provedeny důkazy navrhované samotným obviněným, v čemž spatřuje porušení práva na obhajobu. Z provedených důkazů podle něj nevyplývá naplnění objektivní stránky trestného činu. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná, neboť neobsahují řádné odůvodnění. V průběhu řízení nebyl podle obviněného proveden jediný důkaz o tom, že by od spoluobviněné M. přebíral finanční prostředky v uvedeném rozsahu, že by ji v tomto směru instruoval nebo se jinak podílel na trestné činnosti. Obviněný nepopírá, že mu spoluobviněná převedla částku 400 000 Kč, má však za to, že tím nenaplnil znaky žádného trestného činu. Klienti banky jeho osobu ve svých výpovědích nezmínili, pracovníci pak měli informaci o něm pouze od spoluobviněné. Ta sama uvedla, že mimo částky 400 000 Kč obviněnému žádné finanční prostředky nepředávala. Soud prvního stupně měl podle obviněného podrobně přezkoumat šetření v bance. V rozporu s trestním řádem nebyl proveden výslech svědkyně V. H., na což bylo v průběhu řízení několikrát upozorňováno. Došlo ke zkrácení práva obviněného na obhajobu, pokud jde o důkazy, které navrhoval k provedení v souvislosti s původem finančních prostředků, kterými on a jeho manželka v té době disponovali.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně (pozn.: správně Vrchního soudu v Olomouci) ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 2 To 89/2011, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 39 T 3/2011, a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, tzn. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Taková situace však v dané věci nenastala. Soudy činné ve věci totiž neuvěřily obviněnému (který, ač byl nezaměstnaný, měl výdaje v době od února do června 2010 téměř 2,5 mil. Kč, což vysvětlil výhrou na automatech, kterou nebyl schopen blíže upřesnit), ani spoluobviněné G. M. (která podle svého vyjádření částku cca 13 mil. Kč skutečně zpronevěřila, nicméně ji údajně měla schovanou ve své skříňce v bance) a ani spoluobviněné M. S. (která rovněž, ač v zásadě bez příjmů, měla výdaje v době od února do června 2010 přes 2 mil. Kč). Soudy naopak důvodně vycházely zejména z výpovědí svědků Z. K. a JUDr. P. B., kteří hovořili se spoluobviněnou G. M. po zjištění finančních nejasností (resp. ze shodně vyznívajících výpovědí I. P. a R. V.) a z listinných důkazů.
Jestliže obviněný v rámci svých námitek v podstatě pouze namítá, že dokazování nebylo provedeno v dostatečném rozsahu, důkazy provedené byly nesprávně hodnoceny a byl nesprávně zjištěn skutkový stav věci (neboť se údajně nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu), nelze k tomu podle státního zástupce přihlížet, neboť takové námitky se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení, proti rozsahu provedeného dokazování a rovněž namítá nedostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, tedy nedodržení náležitostí podle §125 tr. ř., což však rovněž není námitka, na základě které by bylo možné napadené rozhodnutí v dovolacím řízení přezkoumat.
Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku obviněný neuvádí. K jeho námitkám proti hodnocení a rozsahu provedených důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obhajoba obviněného byla již v předchozím řízení vyvrácena a lze tak odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Odvolací soud se podrobně zabýval skutkovými námitkami obviněného a odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně shledal pečlivým. Totéž lze říci o odůvodnění rozsudku soudu odvolacího.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný T. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch