ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.1360.2013.1
sp. zn. 11 Tdo 1360/2013-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2013 dovolání podané obviněným Mgr. J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 10 To 18/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 49/2012 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. J. R.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 1 T 49/2012, byl obviněný Mgr. J. R. uznán vinným organizátorstvím zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, za které byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti s dalšími spolupachateli tím, že v přesně nezjištěné době v měsíci srpnu až září 2010 v T. J. R. navrhl Ing. M. R., jedinému společníku a současně i jednateli společnosti CONCON CZ, spol. s r. o., IČO: 259 17 391, se sídlem Trutnov, Polská 116, který ho seznámil se špatnou hospodářskou situací společnosti CONCON CZ, spol. s r. o., v jejímž důsledku nebyla schopna hradit své závazky, se svým záměrem převést obchodní podíl v této společnosti na jinou osobu a odvolat se z funkce jednatele, aby ještě před tím jménem společnosti CONCON CZ, spol. s r. o., koupil do majetku této společnosti z prostředků poskytnutých na základě úvěrových smluv nějaká osobní motorová vozidla s tím, že je pak spolu s J. K. prodají a prostředky si ponechají pro svoji potřebu, následně mu Ing. M. R. předal účetní uzávěrky společnosti CONCON CZ, spol. s r. o., za roky 2007 až 2009 a kopii občanského průkazu, přičemž J. R. poté zprostředkoval Ing. M. R. v Autosalonu D., s. r. o., v T. uzavření následujících úvěrových smluv:
- dne 22. září 2010 v uvedeném autosalonu uzavřel Ing. M. R. jménem společnosti CONCON CZ, spol. s r. o., se společností UniCredit Leasing CZ, a. s., jako poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru číslo ..., na základě níž mu byl společností UniCredit Leasing CZ, a. s., poskytnut úvěr ve výši 640.000,- Kč na koupi osobního motorového vozidla zn. Chevrolet Captiva 2.0 VCDI 4x4 Sport, VIN: ..., který se zavázal uhradit formou 60 pravidelných měsíčních splátek v částce 13.217,- Kč, přestože si byl vědom skutečnosti, že společnost CONCON CZ, spol. s r. o., nemá dostatek finančních prostředků na splácení poskytnutého úvěru, a následně koupené vozidlo ještě téhož dne v Autosalonu D., s. r. o., osobně převzal, kdy však v rozporu s ujednáním obsaženým ve smlouvě o úvěru nedeponoval u společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., technický průkaz vozidla, což se zavázal učinit do tří dnů od registrace daného vozidla v registru silničních vozidel, k níž došlo dne 30. 9. 2010, čímž umožnil jeho prodej třetí osobě a způsobil tak společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., IČO: 158 86 492, se sídlem Praha 5, Radlická 14/3201 škodu ve výši nejméně 626.783,- Kč, když na úhradu tohoto úvěru zaplatil pouze dne 29. 9. 2010 částku 13.217,- Kč,
- dne 6. října 2010 v uvedeném autosalonu uzavřel Ing. M. R. jménem společnosti CONCON CZ, spol. s r. o., se společností UniCredit Leasing CZ, a. s., jako poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru číslo ..., na základě níž mu byl společností UniCredit Leasing CZ, a. s., poskytnut úvěr ve výši 713.802,- Kč na koupi osobního motorového vozidla zn. Chevrolet Captiva 2.0 VCDI 4x4 Sport, VIN: ..., který se zavázal uhradit formou 60 pravidelných měsíčních splátek v částce 16.570,- Kč, přestože si byl vědom skutečnosti, že společnost CONCON CZ, spol. s r. o., nemá dostatek finančních prostředků na splácení poskytnutého úvěru, a následně koupené vozidlo dne 7. 10. 2010 v Autosalonu D., s. r. o., osobně převzal, kdy však v rozporu s ujednáním obsaženým ve smlouvě o úvěru nedeponoval u společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., technický průkaz vozidla, což se zavázal učinit do tří dnů od registrace daného vozidla v registru silničních vozidel, k níž došlo dne 14. 10. 2010, čímž umožnil jeho prodej třetí osobě a způsobil tak společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., IČO: 158 86 492, se sídlem Praha 5, Radlická 14/3201 škodu ve výši nejméně 713.802,- Kč,
přičemž obě shora uvedená vozidla předal Ing. M. R. bezprostředně po jejich převzetí v Autosalonu D., s. r. o., J. R. a J. K., který si byl rovněž vědom toho, že se společnost CONCON CZ, spol. s r. o., nachází ve špatné hospodářské situaci a není schopná hradit své závazky, a ponechal si pouze doklady potřebné k provedení registrace obou vozidel a uhradil pouze jedinou splátku úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru číslo ..., jinak úvěry vůbec nesplácel, a následně se Ing. M. R. na popud J. R., který jej kontaktoval s tím, že má připravené veškeré podklady pro převod obchodního podílu a pro jeho odvolání z funkce jednatele, dne 27. 10. 2010 v 15:00 hod. v působnosti valné hromady společnosti CONCON CZ, spol. s r. o., odvolal z funkce jednatele a jmenoval do funkce jednatele V. S., a dále téhož dne 27. 10. 2010 v 15:10 hod. uzavřel se společností SUCCESS HOLDING LLC, ID 689942-93 se sídlem Rosecrans Street 305, San Diego, CA 92110, USA, zastoupenou na základě plné moci J. K., smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným podle §115 obchodního zákoníku, na základě níž převedl svůj obchodní podíl ve společnosti CONCON CZ, spol. s r. o., za cenu ve výši 20.000,- USD na společnost SUCCESS HOLDING LLC, avšak účetnictví a další dokumenty společnosti CONCON CZ, spol. s r. o., již předtím předal J. R. a J. K. a doklady k oběma uvedeným vozidlům předal bezprostředně po jejich registraci J. K., kdy J. R. spolu s J. K. zajistili fiktivní převod těchto vozidel z vlastnictví společnosti CONCON CZ, spol. s r. o., do vlastnictví společnosti CAMBRIDGE TRADE, v. o. s., a J. K. poté kontaktoval O. Š., který dne 10. 11. 2010 na základě fiktivní smlouvy o koupi osobního motorového vozidla obě shora uvedená vozidla převedl do svého vlastnictví a následně je v měsíci listopadu 2010 prodal ve Slovenské republice za částku v celkové výši 30.000,- EUR, kterou předal J. K., přičemž následně bylo proti společnosti CONCON CZ, spol. s r. o., zahájeno Krajským soudem v Hradci Králové s účinky ke dni 13. 12. 2010 insolvenční řízení a usnesením téhož soudu ze dne 6. 5. 2011, č. j. KSHK 42 INS 15272/2010-A-14/celk.4, bylo rozhodnuto o jejím úpadku a prohlášen na její majetek konkurz.
Proti citovanému rozsudku podali všichni obvinění odvolání. Odvolání obviněného Mgr. R. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 10 To 18/2013, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Kaplana, které směřoval do jeho zamítavého výroku. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek Okresního soudu v Trutnově spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jež je obsažen v jeho výroku o vině.
Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje obviněný v tom, že závěry soudu prvního stupně i odvolacího soudu trpí naprostou zmatečností, v jejímž důsledku soudy nedostatečně zjistily skutkový stav. Závěr o jeho vině učinil soud prvního stupně pouze na základě výpovědi obviněného R. a zvukového záznamu rozhovoru I. D. a obviněného K. V rámci přípravného řízení však obviněný R. hovořil výlučně o obviněném K., až v rámci řízení před soudem toto jméno doplňuje jménem R. Obviněnému však není zřejmé, proč právě výpověď před soudem byla vyhodnocena jako nejvěrohodnější. Ke zvukovému záznamu obviněný uvádí, že je až zarážející, že se v rámci operativního sledování náhodou sejdou dva aktéři celého případu, kteří mezi sebou podepisují fiktivní smlouvy o převodech vlastnictví předmětných automobilů a řeší otázku „kdo to teda vymyslel“. Obviněný toto hodnocení soudů obou stupňů zcela odmítá, v rámci řízení před soudem prvního stupně úplně a srozumitelně popsal okolnosti celého případu, jež korespondovaly s výpověďmi ostatních slyšených svědků. Shrnuje, co on sám k věci vypověděl, a pokládá řečnickou otázku, zda je jeho jednání skutečně trestné. Dále podle něj není možné pohlížet na skutečnosti, které poukazují na zásadní zapojení svědka D. do celého případu, jako na vedlejší a nevýznamné. Obviněný poukázal také na nerealizované výslechy svědků S. a Š., které se podle soudu nepodařilo uskutečnit přes veškerou vyvinutou snahu. Ohrazuje se vůči až ironické polemice odvolacího soudu nad posudkem jeho jako zaměstnance. Nepřijde mu jako vhodné vykládat jeho kladné hodnocení poskytnuté zaměstnavatelem tak, že koresponduje s provedením zločinu ve formě organizátorství.
Odvolací soud podle obviněného rovněž mylně posoudil otázku subsidiarity trestní represe v souvislosti s nečinností poškozeného v oblasti občanskoprávní, jež je zde nahrazována trestním stíháním. Liknavost poškozeného ve vztahu k třetímu subjektu nelze podle obviněného kriminalizovat. Poškozený nepochybně žadatele o úvěr v souladu s principem řádného hospodáře prověřil, tuto povinnost nelze přenést na jiný subjekt. Po uskutečnění takového šetření je to podle názoru obviněného dealer, kdo poškozenému za škodu odpovídá.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil co do rozsahu zamítnutí jeho odvolání rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 10 To 18/2013, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v souladu se závazným právním názorem, aby zrušil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 1 T 49/2012, a zastavil trestní stíhání obviněného nebo aby Nejvyšší soud sám v uvedeném smyslu rozhodl rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že podstatná část námitek obviněného směřuje proti skutkovým zjištěním, přičemž poukázala na podstatu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem dovolání přitom v posuzované věci nebyl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, nadto však státní zástupkyně podotýká, že žádný extrémní rozpor v uvedeném smyslu nezjistila. Skutková zjištění učiněná nalézacím soudem státní zástupkyně v rámci svého vyjádření navíc obsáhle shrnula. Pokud jde o vyhodnocení úlohy svědka I. D., tato námitka podle ní vybočuje z předmětu trestního řízení, neboť vzhledem k obžalovací zásadě byl projednáván společný skutek těch obviněných, na které byla podána obžaloba. S právním posouzením popsaného skutku se státní zástupkyně rovněž ztotožnila.
Za jedinou kvalifikovanou námitku lze podle státní zástupkyně považovat tu, podle které odvolací soud mylně posoudil otázku zásady subsidiarity trestní represe. Té však nelze přisvědčit. V posuzovaném případě podle státní zástupkyně došlo k takovému vybočení z původního právního rámce výchozího právního vztahu, že vykazuje znaky trestného činu. Případný nedostatek splnění prevenční povinnosti na straně poškozeného subjektu může podle státní zástupkyně najít odpovídající odraz toliko v rámci případné pracovně právní odpovědnosti jeho zaměstnanců. Možné spoluzavinění poškozeného příčinnou souvislost mezi jednáním pachatele a následkem nepřerušuje (k tomu státní zástupkyně poukázala na rozh. č. 37/1975 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 823/2010).
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v případě většiny námitek obviněného. Ten sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí převážně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti rozsahu provedeného dokazování. Nad rámec dovolacího řízení lze říci, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak k daným skutkovým závěrům dospěly, a toto vysvětlení nebudí pochybnosti. Pokud jde o nerealizované výslechy svědků V. S. a O. Š., dospěl soud prvního stupně k závěru, že tyto osoby vystupovaly v případu jako tzv. bílí koně, k výslechu se je ovšem nepodařilo předvolat ani zjistit jejich pobyt. Soud však měl za to, že i přes tuto nemožnost byl k dispozici dostatek důkazů k prokázání viny obviněných. Proti tomu nelze nic namítat, neboť z odůvodnění jeho rozhodnutí a rozhodnutí odvolacího soudu je patrné, že skutkové závěry jsou provedeným dokazováním dostatečně podloženy. Pokud jde o význam zapojení svědka I. D., tato námitka částečně směřuje proti skutkovým zjištěním, zároveň je třeba v souladu s vyjádřením státní zástupkyně poukázat na obžalovací zásadu.
Jedinou námitkou odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tak ta, jež se týká otázky aplikace zásady subsidiarity trestní represe. Je však třeba říct, že s touto námitkou se již v rámci odvolání obviněného důkladně vypořádal soud druhého stupně. Na jeho závěry na straně 7 lze v plném rozsahu odkázat. Výklad zásady odvolací soud podepřel rovněž odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu. Nad rámec toho lze připomenout, že pouhá skutečnost, že právní vztah lze současně posoudit i v režimu soukromého práva pochopitelně není důvodem aplikace uvedené zásady, neboť drtivá většina vztahů odehrávajících se v režimu trestního práva je tím či oním způsobem regulována i normami mimotrestními. Pro odlišení standardních právních vztahů v režimu soukromého práva od těch, které jsou současně předmětem trestně právní regulace, je v tomto případě stěžejní záměrné a neoprávněné obohacení na úkor jiné osoby. Takové nečestné a společensky škodlivé jednání je pak po právu postihováno sankcí spočívající nejen v pouhém narovnání právního vztahu soukromoprávní cestou, ale ve spravedlivém trestu splňujícím rovněž funkci výchovnou směrem k obviněnému a preventivní ve vztahu k dalším potenciálním pachatelům. Všechny okolnosti případu vyplývající ze skutkové věty a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně přitom nasvědčují tomu, že o právě takový případ se v posuzované věci jedná a že tento se nijak nevymyká běžným v praxi se vyskytujícím případům trestného činu podvodu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na druhou alternativu zvoleného dovolacího důvodu, která nepřichází v úvahu vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předchozím řízení neshledal.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného Mgr. J. R. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný
V Brně dne 10. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch