ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1169.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 1169/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné GE Money Bank, a. s. , se sídlem v Praze 4 – Michli, Vyskočilova 1422/1a, identifikační číslo osoby 25672720, zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Bolzanova 1615/1, proti povinné V. F. , zastoupené Mgr. Viktorem Stejskalem, advokátem se sídlem v Přerově, Žerotínovo nám. 14, pro částky 8.901,- Kč a 26.166,33 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 28 Nc 1748/2009, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 29. 9. 2011, č. j. 40 Co 183/2011-127, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 29. 9. 2011, č. j. 40 Co 183/2011-127, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze 4. 11. 2010 okresní soud podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil exekuci nařízenou usnesením z 19. 10. 2009, č. j. 28 Nc 1748/2009-34. Výpovědí povinné, svědka J. Ch., jejího druha, a listinným důkazem – dopisem oprávněné opatřeným písemnými poznámkami povinné – vzal za prokázané, že povinné byla v červenci 2009 doručena písemnost označená jako „oznámení o postoupení pohledávek“, jíž oprávněná povinnou vyzvala k úhradě pohledávky odpovídající částce přiznané exekučními tituly. Povinná na výzvu reagovala tak, že zatelefonovala na číslo 224 441 111, uvedené v dopise, a hovořila se zaměstnankyní oprávněné K. J., která byla pod textem dopisu podepsána. Povinná si důležité okolnosti a data v průběhu telefonátu zapisovala na uvedený dopis a z těchto poznámek vyplývá, že hovor se uskutečnil 30. 7. 2009 v 8:20 hod. V jeho průběhu se povinná se zaměstnankyní oprávněné dohodla, že vymáhaný dluh bude splácet ve splátkách po 4.000,- Kč měsíčně na číslo účtu, které jí zaměstnankyně oprávněné nadiktovala a které si povinná zapsala společně s variabilním symbolem na předmětný dopis. Dohoda o splátkách byla prokázána nejen výpovědí povinné a jejího druha, který byl telefonátu přítomen a který situaci popsal zcela shodně, ale také výpisy z účtu povinné, z nichž plyne, že dohoda byla bezezbytku plněna a že tedy každý měsíc byla na účet oprávněné připsána částka 4.000,- Kč. O dohodě svědčí také okolnost, že částky byly skutečně zasílány na účet s variabilním symbolem poznamenaným povinnou na dopis. Povinná uvedené údaje mohla zjistit právě jen v případě, že hovořila se zaměstnankyní oprávněné. Soud nemá jediného důvodu nevěřit jejímu vylíčení skutkového stavu, jelikož ten je potvrzován nejen výslechem svědka, ale i ručně psanými poznámkami na uvedeném dopise, je tedy – uvádí okresní soud – „i selským rozumem zcela pochopitelné, že právě takovéto poznámky by si dělal dlužník, který telefonuje se svým věřitelem a snaží se dohodnout o splátkách dluhu“. Že dohoda o splátkách byla uzavřena, je zřejmé nejen z poznámky o čísle účtu a variabilním symbolu (které by nebylo třeba povinné diktovat, jestliže by žádná dohoda o úhradě dluhu ve splátkách uzavřena nebyla), ale rovněž z poznámky „4.000,- Kč“, uvedené v pravém dolním rohu dopisu. Podle názoru soudu prvního stupně tedy povinná prokázala, že dne 30. 7. 2009 uzavřela s oprávněnou dohodu o tom, že přisouzenou pohledávku, která je nyní předmětem exekučního řízení, bude splácet ve splátkách, a že tuto dohodu dobrovolně plnila.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zastavení exekuce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že „závaznost vykonávaných pravomocných rozhodnutí, vyplývající z materiální právní moci, je autoritativním projevem vůle soudu jakožto státního orgánu, jímž byl vyřešen spor nebo byla upravena jiná práva a povinnosti, kterým se musí řídit ti, jimž je tento projev adresován. V obecné rovině platí, že dodatečnou dohodu o plnění dluhu ve splátkách lze uzavřít i ohledně pohledávky soudem již pravomocně a vykonatelně přiznané, tedy tzv. pohledávky judikátní. Taková dohoda, jejímž obsahem je změna práv a povinností v existujícím právním vztahu, musí být nepochybně uzavřena v písemné formě. Vzhledem k povaze podkladových rozhodnutí, na jejichž základě byla exekuce nařízena, bylo tudíž k dohodě o změně splatnosti dluhu samozřejmě třeba písemné formy. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a absenci písemné formy právního úkonu (dohody o změně splatnosti pohledávky určené vykonávanými exekučními tituly) nelze tudíž pominout.“
V dovolání povinná namítá nesprávnost právního posouzení; naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v právním závěru odvolacího soudu, že „vzhledem k povaze podkladových rozhodnutí, na jejichž základě byla exekuce nařízena, bylo třeba k dohodě o změně splatnosti dluhu písemné formy“. Podle dovolatelčina názoru ze skutečnosti, že občanský soudní řád předepisuje soudu povinnost rozsudek písemně vyhotovit, ještě nelze dovozovat, že by k dohodě o změně splatnosti pohledávky přiznané rozsudkem musela být dodržena písemná forma. Takováto povinnost nevyplývá z žádného právního předpisu. Z ustanovení §156 odst. 3 o. s. ř. plyne, že soud je rozsudkem vázán, jakmile jej vyhlásí, je tedy zřejmé, že existence rozsudku je dána již jeho vyhlášením, tedy v okamžiku, kdy písemnou podobu ještě nemá. Z uvedeného plyne, že pro vznik rozsudku není třeba písemné formy, jelikož jeho písemné vyhotovení je nezbytné až pro jeho doručování účastníkům. Soudní praxe dovozuje, že obsahem dohody, jíž je sjednáno splnění přisouzené pohledávky ve splátkách, je také závazek oprávněného, že pohledávku povinným dobrovolně nesplněnou, bude exekučně vymáhat až po uplynutí nově dohodnuté doby splatnosti. Protože právní předpisy nestanoví, jakou má mít takováto dohoda ve vztahu k judikátní pohledávce formu, je třeba vyjít ze zásady, že pro takovouto dohodu postačí forma ústní, byť z hlediska právní jistoty a následného prokazování uzavření takové dohody lze doporučit formu písemnou. Absence požadavku na formu dohody o splátkách judikátního dluhu je podporována i probíhající praxí, kdy jsou takovéto dohody bez problémů uzavírány mnohdy jen ústně či prostřednictvím e-mailu, což lze považovat z hlediska pružnosti a časové nenáročnosti za pochopitelné. Ostatně sama oprávněná v odvolání uvedla, že v obdobných případech neuzavírá s dlužníky dohody o splátkách v písemné podobě a že jim zasílá jen písemné potvrzení takové skutečnosti, které je samozřejmě pouze jednostranným úkonem, nikoli dohodou. V konkrétní věci oprávněná takový krok neučinila, dovolatelka však má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že uzavření dohody o splnění přisouzené pohledávky ve splátkách prokázala.
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.)
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že vzhledem k povaze podkladových rozhodnutí, na jejichž základě byla exekuce nařízena, bylo k dohodě o změně splatnosti dluhu třeba písemné formy.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
V odůvodnění usnesení z 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004, Nejvyšší soud vysvětlil, že rušivou okolností při provádění exekuce a tedy důvodem k jejímu zastavení podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je (mimo jiné, např. odmítnutí součinnosti při exekuci odebráním věci) nejen dohoda účastníků, že oprávněný svou titulem přisouzenou pohledávku nebude vymáhat exekucí, případně, že se takového práva vzdává, nýbrž také dohoda, jíž si účastníci nově sjednají splatnost určenou exekučním titulem jako jednorázovou (např. lhůtou počítanou podle dnů) tak, že dluh bude napříště plněn ve splátkách. Nejvyšší soud v uvedeném judikátu, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1/2006 pod poř. č. 16 (z nějž ostatně odvolací soud citoval) uzavřel, že „není důvod, aby taková dohoda, zní-li na určitou dobu, nebyla respektována; byl-li tedy před jejím uplynutím přesto podán návrh na nařízení exekuce a ta byla nařízena (ať byla dohoda uzavřena kdykoli po vydání titulu), je přiměřené, aby exekuce byla zastavena. “ Obsahem i takovéto dohody, dovodil Nejvyšší soud, je totiž – logicky – závazek oprávněného, že svou pohledávku nebude exekučně vymáhat ihned poté, co původní titul nabyl vykonatelnosti (ovšem ani kdykoli později, avšak před splatností nově sjednanou), nýbrž teprve tehdy, nebude-li dluh plněn dobrovolně ani v době splatnosti nově sjednané.
Důsledkem tohoto naposled vyvozeného závěru, k němuž Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dospěl za použití argumentace „a maiore ad minus“, je – pokud jde o otázku formy – závěr další, a to ten, že smlouva účastníků, v níž oprávněný souhlasí s tím, aby povinný, exekučním titulem zavázaný k zaplacení přisouzené pohledávky v jednorázové pariční lhůtě počítané podle dnů, ji zaplatil ve splátkách, není smlouvou, pro niž by zákon či dohoda účastníků vyžadovala písemnou formu.
Od závěrů přijatých ve výše uvedeném judikátu nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v předmětné věci, kdy exekuční titul, pravomocný 23. 3. 2009, povinnou zavázal k zaplacení nyní vymáhané pohledávky do tří dnů od právní moci, a kdy oprávněná – přes dobrovolně plněnou dohodu z 30. 7. 2009, podle níž měla povinná přisouzenou pohledávku zaplatit ve splátkách po 4.000,- Kč měsíčně – dne 24. 8. 2009 podala návrh na nařízení exekuce (jež pak skutečně byla usnesením z 19. 10. 2009, pravomocně 11. 6. 2009 nařízena).
Jestliže odvolací soud „vzhledem k povaze podkladových rozhodnutí“ dospěl k závěru o nutnosti písemné formy dohody o splátkách, je jeho právní posouzení věci nesprávné; poněvadž na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu