ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1300.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 1300/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné obce Strachotice, identifikační číslo osoby 00293521, proti povinnému S. G., zastoupenému opatrovníkem JUDr. Petrem Slavíkem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární 7, pro 400,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 16 EXE 5279/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 21. února 2013, č.j. 26 Co 592/2012-47, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě z 27. dubna 2012, č.j. 16 EXE 5279/2012-14, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě z 27. dubna 2012, č.j. 16 EXE 5279/2012-14, se zastavuje.
Odůvodnění:
Usnesením z 27. dubna 2012, č.j. 16 EXE 5279/2012-14, okresní soud nařídil podle pravomocného a vykonatelného platebního výměru vydaného obecním úřadem obce Strachotice z 20. července 2011, č. 8/2011, na majetek povinného v exekuci k vymožení pohledávky oprávněné v částce 400,- Kč, představující nezaplacený místní poplatek za odvoz komunálního odpadu (výrok I.), povinného zavázal k náhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněné (výrok II.) a provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Vojtěcha Jaroše (výrok III.).
Shora označeným rozhodnutím krajský soud odvolání povinného s poukazem na ustanovení §44 odst. 7 exekučního řádu ve znění novelizace provedené zákonem č. 286/2009 Sb., odmítl s odůvodněním, že to neobsahovalo skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání.
Dovolací soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (článek II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Protože v souzené věci bylo napadeným výrokem usnesení odvolacího soudu rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, dovolání přípustné není (na čemž nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle něhož je dovolání proti němu /za určitých podmínek/ přípustné; takové nesprávné poučení přípustnost dovolání nezakládá /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51/). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Jelikož dovolání směřovalo výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně, muselo být dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že povinný „dovolání“ směřuje (i) proti rozhodnutí soudního exekutora, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudního exekutora trpící touto vadou podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000 pod číslem 45).
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu