ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1683.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 1683/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného M. K. , zastoupeného JUDr. Janem Soldátem, advokátem se sídlem v Milevsku, Čs. legií 65, proti povinnému M. O. , zastoupenému Mgr. Jiřím Karpíškem, advokátem se sídlem v Praze 10, V Olšinách 10, pro 109 438,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 28 Nc 12546/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2011, č. j. 23 Co 283/2011-133, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému k rukám Mgr. Jiřího Karpíška do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 1875,50 Kč .
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – východ usnesením ze dne 14. 3. 2011, č. j. 28 Nc 12546/2009-117, zastavil podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákona č. 120/2001 Sb.“), exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 13. 10. 2009, č. j. 28 Nc 12546/2009-15 (výrok I). Oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. S. P. náhradu nákladů exekuce 7 800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II) a v téže lhůtě povinnému náhradu nákladů řízení 7 320,- Kč (výrok III). Okresní soud učinil zjištění, že exekuční titul byl vydán na základě faktury č. 23 ze dne 1. 4. 1998, kterou oprávněný vyúčtoval povinnému sankci podle smlouvy o zajištění dopravy ze dne 25. 4. 1995. Právní vztah mezi účastníky okresní soud posoudil jako obchodněprávní a s odkazem na §408 odst. 1 obch. zák. uzavřel, že právo oprávněného vymáhat pohledávku je promlčené, neboť desetiletá promlčecí doba uplynula 16. 4. 2008 a návrh na nařízení exekuce byl podán 28. 4. 2009. Současně uzavřel, že obchodní zákoník s podáním návrhu na výkon rozhodnutí nespojuje stavení běhu promlčecí doby již pravomocně přiznaného práva (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2613/2007). Vysvětlil, že podání návrhu na výkon rozhodnutí oprávněnému nebránilo podat návrh na exekuci, že překážka věci rozhodnuté by nastala jen v případě, že by ve výkonu rozhodnutí a v exekučním řízení byla pohledávka vymáhána stejným způsobem. Soud prvního stupně neshledal rovněž v rozporu s dobrými mravy uplatněnou námitku promlčení. Ze skutečnosti, že povinný využil ve vykonávacím řízení možnosti podat opravný prostředek a že ztížil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu tím, že účet zrušil, nelze dovozovat šikanózní jednání ve smyslu §3 obč. zák. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5406/2007).
Krajský soud usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku III tak, že povinnému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jinak usnesení ve výrocích I a II potvrdil . Současně nepřiznal povinnému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soud také uzavřel, že probíhající řízení o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky oprávněnému nebránilo, aby před uplynutím promlčecí doby podal pro stejnou pohledávku návrh na nařízení exekuce.
Oprávněný v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Uvedl, že průtahy v řízení o výkon rozhodnutí bránily tomu, aby před uplynutím promlčecí doby podal návrh na nařízení exekuce pro stejnou pohledávku. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyjádřil k otázce souběhu výkonu rozhodnutí a exekuce a současně v něm odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Zdůraznil, že oprávněný ničím „nespecifikuje“ uplatněný dovolací důvod, a že není zřejmé, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Dále uvedl, že bez ohledu na běh promlčecí doby pohledávka oprávněného zanikla započtením ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani jeho námitka, že průtahy ve vykonávacím řízení mu znemožnily podat návrh na nařízení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. nečiní napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně významným.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002, publikovaném v časopise Soudní judikatura sešit 10, ročník 2003, pod číslem 187, na něž odkázal i odvolací soud, uzavřel, že ve vztahu mezi řízením o soudní výkon rozhodnutí a exekučním řízením podle zákona č. 120/2001 Sb. přichází v úvahu překážka věci rozhodnuté, resp. překážka litispendence, pouze tehdy, byl-li mezi týmiž účastníky k vymožení stejné pohledávky přiznané týmž exekučním titulem (pravomocně) nařízen výkon rozhodnutí stejným způsobem, na který zní exekuční příkaz, postihující týž předmět výkonu.
Oprávněnému tak nic nebránilo v tom, aby v době, kdy byl nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, podal návrh na nařízení exekuce, popř. i další návrh na výkon rozhodnutí, pokud by v něm označil jiný způsob výkonu rozhodnutí.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Oprávněnému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit povinnému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jeho advokáta. Tyto náklady činí 1875,50 Kč a sestávají z odměny advokáta v částce 1250,-Kč (srov. §12 odst. 2 po snížení podle §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 64/2012 Sb.), náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 325,50 Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li oprávněný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může povinný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D., v. r.
předsedkyně senátu