ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1895.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 1895/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných 1) J. S. , zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Stroupežnického 30, 2) M. S. (právní nástupkyně J. S., zemřelého dne 18. 8. 2010), proti povinnému L. R. , zastoupenému JUDr. Zdeňkem Vincencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 7, pro 4 374,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 Nc 1217/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2009, č. j. 53 Co 168/2009-14, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 30. 7. 2008, č. j. 14 Nc 1217/2008-5, nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 19. 3. 2008, č. j. 20 C 395/2006-52, k vymožení pohledávky oprávněných v částce 4 374,- Kč, nákladů předcházejícího řízení 6 490,50 Kč a nákladů exekuce, které budou vyčísleny, exekuci na majetek povinného.
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného s odůvodněním, že námitky, které povinný uplatnil v odvolání (že oprávněné nezná, že se pravděpodobně jedná o garážové stání v Praze 5, Bašteckého ulici, že dodatečně vyšlo najevo, že kupní smlouva na toto stání je absolutně neplatná a že vztahy k pozemkům, na nichž garážové stání je, jsou nejasné, neobsahují skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, a že jimi uplatněné námitky měl vznést v nalézacím řízení.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Uvedl, že proti rozsudku ze dne 19. 3. 2008, č. j. 20 C 395/2006-52, podal 8. 3. 2010 odvolání poté, kdy mu byl ustanoven zástupce. Z uvedeného je zřejmé, exekuční titul není dosud v právní moci, a je tudíž nevykonatelný. Pochybení nalézacího soudu spatřuje v tom, že nebyly dány podmínky pro ustanovení opatrovníka povinnému. Z tohoto důvodu navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 , dále jen „o. s. ř.“ (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání povinného proti usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují); Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a ani hodnocením argumentů v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.
Tvrdí-li totiž povinný, že podal proti exekučnímu titulu odvolání (a to až po odmítnutí jeho odvolání odvolacímu soudem), a že proto není exekuční titul vykonatelný, uplatňuje novou skutečnost. V dovolání však nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé uplatnit nelze (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Pro úplnost dovolací soud dodává, že pokud byla, jak vyplývá z nalézacího spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 395/2006, po podání odvolání žalovaného – povinného žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno, je dán současně důvod k zastavení exekuce.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D., v. r.
předsedkyně senátu