ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2452.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 2452/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr Vladimíra Mikuška a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. F. , zastoupeného JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Beneše z Loun 50, proti povinnému AUTOSPORT Klub v AČR , se sídlem ve Svojetíně 171, identifikační číslo osoby 68403542, zastoupenému Mgr. Filipem Vyskočilem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 32, pro 12.762,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 E 27/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. května 2013, č. j. 20 Co 199/2013 - 306, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 6. 2. 2013, č. j. 2 E 27/2005 - 296, zastavil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného – „budovy vybavenosti s příslušenstvím, které je tvořeno studnou, přípojkou vody, domácí vodárnou, přípojkou kanalizace, jímkou, ploty a plotovými vrátky a vraty, rampou a schody, zapsané na LV pro obec S., k.ú. S. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj v Praze, Katastrální pracoviště Rakovník“ (výrok I.), dále uložil oprávněnému povinnost uhradit na účet České republiky – Okresního soudu v Rakovníku částku 325,- Kč, a to nejpozději do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto zastavení výkonu rozhodnutí (výrok III.).
Krajský soud v Praze shora označeným usnesením k odvolání oprávněného usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech státu změnil tak, že se státu náhrada nákladů řízení nepřiznává, a v dalším je potvrdil (výrok I.); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, v němž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o splnění podmínek pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 2. května 2013, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, a dospěl k závěru, že dovolání podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Z dikce posledně citovaného ustanovení „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2“ vyplývá, že tato výjimka se vztahuje pouze pro nalézací řízení, v němž soud rozhoduje spory (vyplývající např. ze vztahů ze spotřebitelských smluv) nebo upravuje práva a povinnosti účastníků v jiné právní věci autoritativním způsobem (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061). Exekuční řízení je přitom řízení zcela samostatné a na nalézacím řízení nezávislé. Z obsahového hlediska představuje exekuční řízení souhrn specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V. Kurka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9).
Dovolání oprávněného směřuje (podle námitek obsažených v dovolání) proti části výroku, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení výkonu rozhodnutí (vedeného pro pohledávku oprávněného ve výši 12.762,25 Kč s příslušenstvím). Protože v této části výroku odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, Nejvyšší soud dovolání oprávněného podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný s ohledem na výsledek dovolacího řízení na jejich náhradu nemá právo a povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu