ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2643.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 2643/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a.s ., se sídlem v Praze 4, Budějovická 1912/64b, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bohuslava Martinů 4051, proti povinným 1) MGM TEL s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Praze 9, Vašátkova 1009, identifikační číslo osoby 26184621, 2) O. K. , zastoupené JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, 3) J. P. , pro 193 908,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 EXE 3440/2010, o dovolání povinné 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2011, č. j. 19Co 272/2011-49, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 3. 2011, č. j. 73 EXE 3440/2010-36, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl návrh druhé povinné na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 11. 8. 2010, č. j. 73 EXE 3440/2010-11. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční titul – směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2010, č. j. 53 Cm 506/2009-16 – byl druhé povinné účinně doručen. Uvedl, že v případě cizinců, jímž povinná 2) je (ruská státní příslušnice), je třeba za adresu pro doručování, nejedná-li se o adresu sdělenou, považovat adresu místa pobytu, tj. v případě povinné adresa dlouhodobého přechodného pobytu. Dovodil tedy, že adresa tzv. místa hlášeného pobytu cizinců, evidovaná cizineckou policií, odpovídá požadavku §46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř.; jedná se o úřední adresu, na níž je možno listiny doručovat i fikcí podle §49 odst. 4 o. s. ř.
Druhá povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Odvolacímu soudu vytýká nesprávný výklad §46b písm. a) o. s. ř. Podle jejího názoru nelze okruh adres stanovených tímto ustanovením rozšířit i na adresu tzv. úřední, kterou jsou cizinci povinni ohlásit na policii podle §93 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č 326/1999 Sb.“). Smyslem sdělení místa pobytu na území České republiky je určitá kontrola státu nad pohybem a pobytem cizinců v České republice, nikoliv využití adresy místa pobytu v rámci soudního řízení pro doručování písemností. Adresu místa pobytu cizince lze považovat za adresu pro doručování pouze v případě, že by ji cizinec sám soudu sdělil a označil jako adresu pro doručování. Stejný názor zaujal i Městský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 55 Cm 232/2010. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že podle dostupných rejstříků (živnostenský, obchodní) povinná 2) uvádí jako svou adresu K. D. na kterou jí také byl směnečný platební rozkaz doručován. Tuto adresu povinná 2) také uvedla při sjednávání úvěrové smlouvy a svým podpisem stvrdila, že adresa jejího trvalého pobytu je na zmíněné adrese. V povolení k dlouhodobému přechodnému pobytu na území České republiky, které bylo vydáno do 4. 11. 20011, je rovněž uvedena adresa v K. D. Podle oprávněné se povinná svým postupem snaží oddálit povinnost hradit splatný závazek. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, a ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11) a §130 zákona č. 120/2001 Sb., protože Nejvyšší soud se dosud nezabýval výkladem §46b písm. a) o. s. ř. při doručování písemností cizincům; není však důvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Takové vady nebyly dovolatelkou tvrzeny a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §46b písm. a) o. s. ř., neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu.
Podle §10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb. místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci (dále jen „objekt“).
Podle §10b odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb. na písemnou žádost občana lze v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu.
Podle §93 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. cizinec je povinen do 3 pracovních dnů ode dne vstupu na území ohlásit na policii místo pobytu na území (§97); to neplatí, pokud jde o cizince mladšího 15 let, člena personálu zastupitelského úřadu cizího státu nebo mezinárodní vládní organizace akreditované v České republice, jeho rodinného příslušníka registrovaného Ministerstvem zahraničních věcí nebo cizince, kterému ministerstvo zajišťuje ubytování. Povinnost ohlásit místo pobytu na policii se dále nevztahuje na cizince, který tuto povinnost splnil u ubytovatele [§103 písm. b)].
V souzené věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2010, č. j. 53Cm 506/2009-16, který byl povinné 2) doručován do vlastních rukou na adresu K. D. Protože si zásilku nevyzvedla, byla vložena do domovní schránky dne 19. 3. 2010.
Ze zprávy Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 10. 3. 2011, č. j. CPR-74-370/Čj-2011-9CIVV (č. l. 34) vyplývá, že od 20. 2. 2006 má povinná 2) - ruská státní příslušnice – povolen dlouhodobý přechodný pobyt na území České republiky „za účelem: výkonný manažer-uč. v práv. os.“ do 4. 11. 2011 na adrese K. D. Adresa podnikání: K. D., firma NIKOL, s.r.o.
Z citovaného ustanovení §46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že fyzické nepodnikající osobě se především doručuje na adresu, kterou si pro doručování zvolila (§10b odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb), pokud si takovou adresu nezvolila, tak na adresu místa trvalého pobytu, která je vedena podle zvláštního předpisu. Pod čarou je odkaz na §10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb. a dále na §77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Ve smyslu druhého zmíněného zákona se za adresu místa trvalého pobytu považuje místo hlášeného pobytu. Jiný postup nelze zvolit ani v případě cizinců, kteří na území České republiky pobývají podle zákona č. 326/1999 Sb. Za adresu trvalého pobytu je tak třeba považovat adresu místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu jeho pobytu.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správné, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, doplnil §46b písm. a) o. s. ř. tak, že již výslovně uvedl, že není-li u fyzické osoby evidována adresa, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování také adresa místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
O náhradě případných nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D., v. r.
předsedkyně senátu