ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3087.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 3087/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Mgr. F. H. , zastoupeného Mgr. Kamilem Tomanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 441, proti povinnému JUDr. O. S. , identifikační číslo osoby 70957908, pro 167 252,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 EXE 1178/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2013 , č. j. 26 Co 14/2013-35, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2013, č. j. 26 Co 14/2013-35, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 9. 2012, č. j. 31 EXE 1178/2012-11, kterým Okresní soud v Hradci Králové nařídil podle rozsudku (pro uznání) téhož soudu ze dne 26. 7. 2012, č. j. 8 C 89/2012-36, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 167 252,- Kč s příslušenstvím a pro náklady exekuce, které budou vyčísleny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Kamila Součka. Vyšel ze zjištění, že v řízení, v němž byl vydán exekuční titul, se oprávněný domáhal po povinném, jenž je soudním exekutorem, náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že mu povinný řádně a včas nevrátil finanční částku získanou v dražbě. Dospěl k závěru, že Okresní soud v Hradci Králové je místně příslušným soudem s tím, že obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů okresní soud, v jehož obvodu má fyzická osoba místo podnikání, že v souzené věci jde o vymožení náhrady škody vzniklé při podnikatelské činnosti povinného a že povinný má v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové místo svého podnikání – sídlo exekutorského úřadu.
Povinný v dovolání namítá, že postup okresního i odvolacího soudu je v rozporu s §45 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, kde je přímo upravena místní příslušnost exekučního soudu, a že v žádném znění zákona č. 120/2001 Sb. v rozhodné době nebyl příslušným exekuční soud podle místa podnikání. Odvolacímu soudu vytýká, že odůvodnění svého rozhodnutí opírá o úpravu občanského soudního řádu, přičemž však pominul speciální úpravu místní příslušnosti v zákoně č. 120/2001 Sb. Dále odvolacímu soudu vytýká, že postupoval v rozporu s §214 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), pokud ve věci nenařídil jednání. Podle jeho názoru jsou tak splněny podmínky pro podání dovolání podle §236 o. s. ř. „za splnění podmínky dané ust. §237 a §241a o. s. ř.“, když „postup soudů byl postaven na nesprávném právním posouzení věci a soudy pominuly speciální ustanovení exekučního řádu o místní příslušnosti“. Dovolatel dále vytýká, že je mu doručováno do datové schránky, kterou má zřízenou na základě zákona jako orgán veřejné moci (soudní exekutor), nikoliv jako fyzická osoba.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání odkázal na závěry odvolacího soudu a dále na §85 odst. 2 o. s. ř., jenž upravuje místní příslušnost soudu v případě fyzické osoby – podnikatele ve sporech vyplývajících z obchodních vztahů. Navrhl, aby dovolací soud, dospěje-li k závěru o přípustnosti dovolání, dovolání zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (čl. II Přechodná ustanovení bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř. ).
Nejvyšší soud již ve Stanovisku k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005 (publikovaném pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uvedl, že hlediska pro založení místní příslušnosti exekučního soudu jsou vyslovena v §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. Ve vztahu k §252 o. s. ř. je lze - co do povinné fyzické osoby - považovat za úpravu zvláštní, jež vystihuje logický požadavek „blízkosti“ postižitelného majetku k místně příslušnému soudu ve spojení s tím, že v době nařízení exekuce není (a nemůže být) známo, jaký konkrétní majetek postižen (exekučním příkazem exekutora) vskutku bude .
Podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění do 31. 12. 2012, platí, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má bydliště povinný, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště na více místech, jsou místně příslušnými všechny soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště v České republice, ani se v ní nezdržuje, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek; má-li majetek v obvodu více soudů, je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena žádost exekutora o udělení pověření.
Vycházel-li odvolací soud v projednávané věci při rozhodování o místní příslušnosti exekučního soudu z úpravy obsažené v občanském soudním řádu (§85 odst. 2 o. s. ř.) - jak lze dovodit z odst. 4 na 2. straně jeho usnesení - odchýlil se tím od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Protože podmínky pro postup podle §243d písm. b) o. s. ř. dány nebyly, postupoval Nejvyšší soud podle §243e odst. 1 o. s. ř., dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc podle §243e odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Odvolací soud v novém rozhodnutí rozhodne o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.
předsedkyně senátu