ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3530.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 3530/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Telefónica Czech Republic, a. s ., se sídlem v Praze 4 – Michle, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené JUDr. Ing. Václavem Školoutem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, proti povinnému M. V. , zastoupenému JUDr. Petrem Fotulem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 431, pro 26 253,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 35 Nc 11566/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 1. 2011, č. j. 23Co 48/2011-66, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 20. října 2010, č. j. 35Nc 11566/2008-54, kterým okresní soud zastavil exekuci a rozhodl o nákladech exekutora a nákladech řízení, tak, že se exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. srpna 2008, č. j. 35Nc 11566/2008-6, nezastavuje. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že důvodem pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), nemůže být skutečnost, že v nalézacím řízení byla povinnému ustanovena jako opatrovnice justiční čekatelka Krajského soudu v Hradci Králové, že ústavní nálezy, na něž soud prvního stupně odkázal, se týkají nalézacího řízení, a že vady nalézacího řízení se nemohou přenášet do řízení exekučního. Obrana povinného spočívá v podání žaloby pro zmatečnost.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., povinný namítá, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho námitkou, že se vždy zdržoval v místě svého trvalého bydliště, byť v rozhodné době byl hospitalizován v nemocnici, popř. se léčil a potřeboval pomoc třetí osoby. Ustanovená opatrovnice nehájila v nalézacím řízení řádně jeho zájmy, nezúčastnila se jednání, nenamítala prověření rozhodných skutečností, „které mohly vést k závěrům ve prospěch povinného“. Povinný má nyní plnit nároky z titulu domnělé škody, kterou nikdy nezpůsobil. Z tohoto důvodu má za to, že zákonné podmínky pro ustanovení opatrovníka nebyly dány, a proto podkladové rozhodnutí nemohlo nikdy nabýt právní moci a stát se vykonatelným. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání - přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) - není důvodné.
V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. listopadu 2000-46, č. j. 18C 28/2000-44, kterým bylo žalovanému (povinnému) uloženo zaplatit žalobkyni SPT TELECOM, a. s. (oprávněné) 26 253,81,- Kč s 12% úroky z prodlení od 30. května 1999 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, ohledně 8 % úroků z prodlení z téže částky od 30. května 1999 do zaplacení byla žaloba zamítnuta a žalovanému bylo současně uloženo zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1 052,- Kč. Rozsudek byl doručen opatrovnici povinného Mgr. K. S. (ustanovené usnesením téhož soudu ze dne 2. května 2000, č. j. 18C 28/2000-33) dne 5. prosince 2000, nabyl právní moci dne 28. prosince 2000 a vykonatelným se stal dne 2. ledna 2001.
Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích (srov. usnesení ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. května 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí. V usnesení uveřejněném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud také vyslovil závěr, že námitkou nezákonnosti ustanovení opatrovníka v řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, se soud výkonu zabývat nemůže, a že při posuzování otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by mohlo být významné jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku.
Tvrdí-li tedy dovolatel, že mu byl v nalézacím řízení ustanoven opatrovník, ač k tomu nebyly splněny podmínky a z toho důvodu s ním soud nejednal, nedoručil mu rozsudek a nesprávným postupem mu v průběhu řízení odňal možnost jednat před soudem, je uvedená námitka relevantní pouze v řízení o opravném prostředku proti rozsudku soudu vydaném v řízení vedeném s opatrovníkem - v řízení nalézacím.
Tento závěr neodporuje ani nálezům Ústavního soudu týkajících se ustanovení opatrovníka osobám neznámého pobytu podle §29 odst. 3 o. s. ř., neboť Ústavní soud se touto otázkou zabýval v souvislosti s ústavními stížnostmi proti rozhodnutím vydaným v nalézacím řízení, přičemž zároveň stanovil, odkdy začíná běžet šedesátidenní lhůta k jejímu podání.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím uplatněných důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2013
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.
předsedkyně senátu