ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3570.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3570/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné BRASCHI-CONSULTADORIA E SERVICOS, SOCIEDADE UNIPESSOAL, LDA , se sídlem Portugalsko, Madeira, Funchal, Sé, Edificio D. Mécia e Solar D. Mécia, Rua Ivens e dos Aranhas 3, O, NIPC: 511156995, zastoupené JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 24, proti povinné CORDIA CZ, a. s. , se sídlem v Praze 3, Bořivojova 35/878, identifikační číslo osoby 64829162, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, pro 61,842.861,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 4452/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2010, č. j. 18 Co 332/2010-113, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2010, č. j. 18 Co 332/2010-113, se v rozsahu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I o odmítnutí návrhu na zastavení exekuce, ruší a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Jinak se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud usnesením ze dne 24. 2. 2010, č. j. Nc 4452/2004-85, rozhodl, že návrh na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 6. 12. 2004, č. j. Nc 4452/2004-12, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2007, č. j. 18 Co 508/2007-71, z důvodu námitky započtení se odmítá, jinak se zamítá (výrok I). Dále pak zamítl návrh na odklad provedení exekuce (výrok II).
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce není dán. Základ opakované obrany povinné spočívá v tvrzení, že pohledávka oprávněné měla zaniknout v důsledku započtení Ing. V. M., uplatněného v jiném řízení proti pohledávce oprávněné. Veškerá tvrzení povinné o vzniku odpovědnosti původního věřitele za škodu ve vztahu k Ing. V. M. jsou z pohledu postavení účastníků tohoto exekučního řízení, tedy dvou obchodních společností, nerozhodná. Za nedůvodnou považoval i námitku týkající se procesního nástupnictví na straně oprávněné, neboť touto otázkou se odvolací soud již zabýval v rámci odvolání povinné proti usnesení o nařízení exekuce (v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2007, č. j. 18 Co 508/2007-71).
Povinná v dovolání, v němž podle jeho obsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I, a jehož přípustnost dovozuje §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že podkladem pro vydání směnečného platebního rozkazu byla směnka, jejímž výstavcem byl Ing. M., povinná ve směnečném vztahu vystupovala jako směnečný aval. Uvedla, že směnka byla vystavena jako blankosměnka a že k jejímu vyplnění došlo protiprávně. V důsledku těžkého onemocnění Ing. M. nedošlo k uplatnění těchto námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, který tak nabyl právní moci 16. 10. 2001. Dále uvedla, že oprávněný vymáhá pohledávku z téhož směnečného platebního rozkazu po Ing. M. v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně, požaduje tudíž z jednoho právního titulu dvojí plnění. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že kompenzační námitka Ing. V. M., vznesená v jiném exekučním řízení, se nedotýká postavení dovolatelky. Dojde-li v důsledku započtení k zániku celé vymáhané pohledávky, je vyloučeno, aby tato pohledávka byla i nadále vymáhána proti povinné v tomto řízení. Rovněž namítala, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily otázku aktivní legitimace oprávněné, „když v době podání návrhu na exekuci nebyla věřitelem“. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (Čl. II, Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v části, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na zastavení exekuce z důvodu námitky započtení, je přípustné podle §239 odst. 3 část věty před středníkem o. s. ř. Podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití §237 odst. 1 a 3 o. s. ř.), má Nejvyšší soud za obsolentní z důvodů popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 str. 1903-1904 (k tomu srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání je v této části důvodné.
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Vady, jež by činily řízení zmatečným, dovolací soud neshledal. Jinak tomu však je s jinými vadami řízení, které zakládají důvodnost dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť dovolací soud zjistil, že řízení před odvolacím soudem bylo takovou vadou zatíženo.
Soud prvního stupně odmítl návrh na zastavení exekuce z důvodu námitky započtení podle §43 odst. 2 o. s. ř. a §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Námitkou započtení z hlediska zastavení exekuce se tedy věcně nezabýval. Jestliže následně odvolací soud nezkoumal, zda důvod pro odmítnutí návrhu na zastavení exekuce byl dán, porušil zásadu přezkumné povahy odvolacího řízení. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolání povinné proti výroku odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, neshledal dovolací soud podle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), přípustným, neboť dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu v tomto výroku po právní stránce zásadně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., neoznačila a ani neuvedla, v čem spatřuje nesprávnost tohoto výroku.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první, §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. l, část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§243d odst. l věta druhá o. s. ř.), pokud o nákladech nebude rozhodnuto ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu