ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3654.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 3654/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 000 01 350, proti povinným 1) J. F. , 2) E. F. , zastoupené JUDr. Lubomírem Bejdlem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1112/27, a 3) A. S. (dříve J. F.), , pro 32.981,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 52 Nc 6612/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2010, č. j. 9 Co 47/2010 - 29, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 1. 2008, č. j. 52 Nc 6612/2008 - 11, nařídil exekuci podle pravomocného a vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 11. 12. 2006, č. j. 7 C 188/2006 - 103, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 32.981,18 Kč se specifikovaným úrokem, pro náklady předcházejícího řízení v částce 1.320,- Kč, pro náklady oprávněné a náklady exekuce, jejichž výše bude určena příkazem exekutora. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Igora Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10. Ve výroku, jímž nařídil exekuci, současně zdůraznil, že plněním jednoho z povinných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost dalších povinných.
Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009, odvolání povinné proti usnesení soudu prvního stupně odmítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dne 22. 6. 2012 u soudu prvního stupně dovolání (podání ze dne 22. 6. 2012 nazvané jako „Odvolání k Nejvyššímu soudu“), které doplnila podáním ze dne 16. 7. 2012, podaným téhož dne u soudu prvního stupně, a následně prostřednictvím ustanoveného zástupce podáním ze dne 11. 9. 2012, podaným u soudu prvního stupně dne 12. 9. 2012.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle §57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno povinné dne 31. 5. 2010 (pondělí). Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání podle §240 odst. 1, věty první o. s. ř. bylo pondělí 2. 8. 2010 (pondělí). Povinná podala dovolání až dne 22. 6. 2012, tedy zjevně opožděně.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5, věty první, a §218a o. s. ř. jako opožděně podané odmítl.
Pouze pro úplnost dovolací soud podotýká, že i kdyby bylo dovolání povinné podáno včas, bylo by namístě dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné rovněž odmítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. 20 Cdo 1515/2012).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu