ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3774.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3774/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. , se sídlem L-1115 Luxembourg, Boulevard Konrad Adenauer 2, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B90447, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinné Y. K. (dříve Š.) , zastoupené JUDr. Milanem Poprachem, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské nám. 47, pro 1.083.408,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 26 Nc 6323/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. dubna 2011, č. j. 26 Co 62/2011 - 97, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové změnil usnesení ze dne 10. 11. 2010, č. j. 26 Nc 6323/2008 - 75, jímž Okresní soud v Trutnově zastavil podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 12. 1. 2009, č. j. 26 Nc 6323/2008 - 12, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2009, č. j. 17 Co 255/2009 - 37 (k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.083.408,70 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, pro směnečnou odměnu ve výši 3.661,30 Kč, pro náklady nalézacího řízení ve výši 43.484,- Kč a pro náklady exekuce, podle pravomocného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 12. 1998, sp. zn. Sm 456/98), a kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení a o nákladech soudního exekutora, tak, že exekuce na majetek povinné se nezastavuje. Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně, který povinnou vznesenou námitku promlčení vymáhané pohledávky posoudil podle §408 odst. 1 obch. zák. - vycházel při svém rozhodnutí ze závěrů, k nimž dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 2. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009, podle nichž „byla-li směnečná pohledávka přiznána pravomocným rozhodnutím v nalézacím řízení, použije se pro běh promlčení ustanovení §110 odst. 1 obč. zák., a nikoli ustanovení §408 obch. zák., a že oprávněný proto může podat návrh na výkon rozhodnutí nejpozději do deseti let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§110 odst. 1 obč. zák.)“. Nabyl-li v dané věci vydaný směnečný platební rozkaz (exekuční titul) právní moci ve výroku o věci samé dne 1. 1. 1999 a ve výroku o nákladech řízení dne 13. 1. 1999 (a jeho vykonatelnost nastala uplynutím třídenní lhůty k plnění) a podala-li oprávněná návrh na nařízení exekuce dne 29. 12. 2008, odvolací soud uzavřel, že vznesená námitka promlčení vymáhané pohledávky není důvodná. Předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. proto nebyly splněny.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že neobsahuje-li zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, úpravu běhu promlčecí doby judikované směnečné pohledávky, je nutné aplikovat obecnou právní úpravu, přičemž pro závěr, zda se použije občanský zákoník (§110 obč. zák.) či obchodní zákoník (§408 obch. zák.), je významná povaha vztahu mezi účastníky. Dovolatelka poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 665/2007, v němž dovodil, že „při rozhodování o námitce promlčení v exekučním řízení a při řešení z toho vyplývající otázky aplikace příslušného právního předpisu…, exekuční soud vychází nejen ze záhlaví podkladového rozhodnutí…, ale rovněž i z odůvodnění rozhodnutí, z nějž by otázka druhu právního vztahu měla vyplývat; v opačném případě si exekuční soud takovou otázku posoudí sám…“, a dále na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1141/2006, v němž dospěl k závěru, že „dohoda o zajišťovací povaze směnky není jako smluvní typ upravena obchodním ani občanským zákoníkem (ani jiným právním předpisem), že podle okolností případu může mít povahu občanskoprávní nebo obchodněprávní, a to v závislosti na tom, zda plní funkci zajištění obchodněprávní či občanskoprávní pohledávky“. Z toho dovozuje, že byla-li v posuzovaném případě směnkou zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru, tedy z obchodního závazkového vztahu, je vznesenou námitku promlčení třeba posoudit podle obchodního zákoníku, jmenovitě §408 odst. 1 obch. zák., podle nějž platí, že promlčecí doba skončí nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Vzhledem k tomu, že promlčecí doba k vymožení přisouzené pohledávky počala běžet ode dne splatnosti závazku, tj. od 21. 10. 1998, skončila dne 20. 10. 2008, a podala-li oprávněná návrh na nařízení exekuce až dne 29. 12. 2008, došlo k jejímu promlčení. Dovolatelka současně vyslovuje názor, že jako směnečná ručitelka může proti věřiteli uplatnit všechny námitky jako dlužník. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření ztotožnila s usnesením odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.) a po zjištění, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř., dospěl po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu k závěru, že dovolání není důvodné.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Jedním z důvodů pro zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle tohoto ustanovení je důvodně vznesená námitka promlčení vymáhané pohledávky a jejího příslušenství.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 2. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009, uveřejněném pod číslem 103/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nějž při svém rozhodnutí odkázal odvolací soud, dospěl k závěru, že s ohledem na charakter směnečného závazku se otázky promlčení neupravené zákonem č. 191/1950 Sb., směnečným a šekovým, tedy i běh promlčecí doby soudem přiznané směnečné pohledávky, posoudí podle nejobecnější právní úpravy a tou je občanský zákoník , a že byla-li směnečná pohledávka přiznána v nalézacím řízení pravomocným rozhodnutím, použije se (bez ohledu na povahu účastníků směnečného závazkového vztahu nebo na povahu kauzální pohledávky) pro běh promlčení ustanovení §110 obč. zák., a nikoliv ustanovení §408 obch. zák. Oprávněný proto může podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) nejpozději do deseti let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§110 odst. 1 obč. zák.). Dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 1335/2009, rozsudek téhož soudu ze dne 18. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1004/2008, uveřejněný pod číslem 85/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 15. listopadu 2011, sp. zn. 20 Cdo 2973/2011, či usnesení ze dne 26. října 2011, sp. zn. 20 Cdo 4978/2010.
Stejný závěr zastává v současné době (oproti dříve publikovaným článkům) i právní teorie - srov. Kovařík, Z., Zákon směnečný a šekový, Komentář, 4. vydání, nakladatelství C. H. Beck, s. 195 - 198, či Kovařík, Z., Směnka a šek v České republice, 4. vydání, C. H. Beck 2001, str. 16 - 18 a str. 274).
Z uvedeného vyplývá, že byla-li pohledávka oprávněné proti povinné jako směnečné ručitelce přiznána směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 12. 1998, sp. zn. Sm 4456/98, který vůči ní ve výroku o věci samé nabyl právní moci dne 1. 1. 1999 a ve výroku o nákladech řízení dne 13. 1. 1999 a vykonatelnosti uplynutím třídenní lhůty k plnění, a podala-li oprávněná návrh na nařízení exekuce dne 29. 12. 2008, k promlčení vymáhané pohledávky [včetně přisouzených nákladů řízení, které jsou jejím příslušenstvím a sdílí její osud (právní režim) - §121 odst. 3 obč. zák.] podle §110 odst. 1 obč. zák. (dle kterého platí, že bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno) nedošlo, jak odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu dovodil. Správný je tudíž i jeho konečný závěr, že předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nebyly splněny.
Protože rozhodnutí odvolací soudu je správné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak nebyl naplněn, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu