Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.03.2013, sp. zn. 20 Cdo 619/2013 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.619.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.619.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 619/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky , se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, identifikační číslo osoby 471 14 304, proti povinnému I. D. , pro 7.172,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 26Nc 2656/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. října 2012, č. j. 15Co 642/2012-41, takto: I. Dovolání, pokud směřovalo proti výroku I. usnesení krajského soudu z 31. října 2012, č. j. 15Co 642/2012-41, jímž bylo usnesení okresního soudu ze 6. srpna 2012, č. j. 26Nc 2656/2007-29, ve výroku I., kterým byl návrh povinného na odklad provedení exekuce zamítnut, se odmítá. II. Jinak se dovolací řízení zastavuje. Odůvodnění: Shora označeným rozhodnutím krajský soud ve výroku I. o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce usnesení okresního soudu potvrdil (výrok I.) a ve výroku III. o částečném zastavení exekuce ve vztahu k příslušenství pohledávky je změnil (výrok II.). Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání. Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání v části týkající se návrhu na odklad provedení exekuce přípustné není. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Přípustnost dovolání nezakládají ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., jelikož usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a nelze ji opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., protože toto ustanovení je v exekučním řízení uplatnitelné toliko prostřednictvím §238a odst. 1 a 2 o. s. ř., v němž ale institut odkladu provedení exekuce vyjmenován není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2004 pod č. 233). Nejvyšší soud proto dovolání, pokud směřovalo proti výroku I. napadeného usnesení, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Jelikož dovolání mělo v části týkající se zastavení exekuce nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení (spočívající v absenci náležitostí dovolání podle §241a odst. 1 o. s. ř.) a nebylo ani sepsáno advokátem , soud dovolatele usnesením z 30. 11. 2012 (na č. l. 52) doručeným mu 7. 11. 2012, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení nedostatky podání odstranil a zvolil si zástupcem advokáta, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání. Zároveň ho poučil, že nevyhoví-li výzvě, bude dovolací řízení zastaveno. Dovolatel však vytčené nedostatky neodstranil ani poté, co byla jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů usnesením z 21. 12. 2012, č. j. 26Nc 2656/2007-68 (pravomocným 22. 1. 2013) zamítnuta. Z ustanovení §241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 o. s. ř. plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky zastoupení dovolatele nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje. Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníků řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání v části týkající se zastavení exekuce podle §104 odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř., jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení, zastavil. O případné náhradě nákladů exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. března 2013 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/27/2013
Spisová značka:20 Cdo 619/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.619.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení řízení
Dotčené předpisy:§241 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-26