ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.67.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 67/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněného J. H. , zastoupeného Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti povinnému J. B. , pro 1.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 5129/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 24. 5. 2011, č. j. 11 Co 246/2011-61, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni z 24. 5. 2011, č. j. 11 Co 246/2011-61, a usnesení soudního exekutora Mgr. Luďka Němce, Exekutorský úřad Karlovy Vary ze 29. 3. 2011, č. j. 55 EX 1149/06-39, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi Mgr. Luďku Němcovi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24. 5. 2011, č. j. 55 EX 1149/06-39, jímž soudní exekutor zastavil exekuci a oprávněného zavázal k zaplacení částky 7.800,- Kč na nákladech exekuce. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že oprávněný ani přes výzvu k zaplacení zálohy ve výši nepřesahující 50 % vymáhané částky zálohu nezaplatil, a že proto pověřený exekutor správně podle §55 odst. 5 exekučního řádu exekuci zastavil. Na řešenou věc nedopadá žádná z výjimek daných uvedeným ustanovením a důvodná není ani námitka, že výzva k zaplacení zálohy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a byla-li oprávněnému řádně doručena, nemá formu usnesení. Pokud jde o námitky nedostatku aktivity exekutora, ty na zastavení exekuce nemohou mít vliv.
V dovolání oprávněný odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, 20 Cdo 531/2008 a 20 Cdo 609/2008 namítá, že se nezabýval otázkou, zda je dán jiný důvod, pro nějž lze exekuci zastavit. Nesložení zálohy podle jeho názoru nemůže vést k zastavení exekuce, neboť z obsahu spisu neplyne, že by exekutor pro oprávněného za dobu téměř pěti let něco vymohl, je tedy zjevně dán jiný důvod k zastavení exekuce, a to nemajetnost povinného. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam daný tím, že řeší otázku zastavení exekuce podle §55 odst. 5 exekučního řádu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, od jejíchž závěrů není důvodu se odchýlit.
Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §90 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, má exekutor, nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle §55 odst. 5 citovaného zákona, v tomtéž znění, nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.
Nejvyšší soud již v usneseních ze 14. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze 3. září 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze 6. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, uzavřel, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, nesplnil-li povinný svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§12 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009 /do 29. 2. 2012/). Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za stavu, kdy z obsahu spisu neplyne, že by exekutor pro oprávněného něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro nějž lze exekuci zastavit, totiž nemajetnost povinného.
Odvolací soud se však při posuzování otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle §55 odst. 5 exekučního řádu, nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit, a to nemajetnost povinného. Tato skutečnost přitom vyplývá přímo z obsahu spisu, neboť soudní exekutor v podání z 8. 3. 2011, č. j. 55 EX 1149/06-35, sdělil, že pohledávka oprávněného je obtížně vymahatelná, protože proti povinnému je vedeno více exekucí a až do roku 2021 vykonává trest odnětí svobody.
Právní posouzení věci odvolacím soudem z hlediska smyslu a účelu institutu zálohy, uzavřel-li, že postup soudního exekutora podle §55 odst. 5 exekučního řádu nelze považovat za chybný, je tedy neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl naplněn.
Protože napadené usnesení není správné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudního exekutora, jenž se, stejně jako odvolací soud, otázkou existence jiného důvodu pro zastavení exekuce, a to podle §268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., nezabýval, zrušil i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soudního exekutora závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude rozhodnuto nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2013
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu