ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.79.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 79/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobkyně M. K. , zastoupené JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská 270/8, proti žalovanému Okresnímu stavebnímu bytovému družstvu Česká Lípa , se sídlem v České Lípě, Barvířská 738, identifikační číslo osoby 00005622, zastoupenému Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 409, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 179/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. července 2012, č. j. 30 Co 159/2012-130, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 9. února 2012, č. j. 7 C 179/2009-120, kterým okresní soud nepřipustil vstup Ing. J. K. a M. K., do řízení jako dalších účastníků na straně žalobkyně. Žalobkyně podala návrh na přistoupení dalších účastníků s odůvodněním, že není zřejmé, kdo je ve věci aktivně legitimován. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že s ohledem na závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 763/2005 nelze vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce, pochybuje-li tento o své vlastní aktivní legitimaci. Zároveň uvedl, že není jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhají ti, kdo mají do řízení jako další žalobci přistoupit, jestliže se jedná o žalobu na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, když ten je veden právě proti nim. Soudní praxe se totiž ustálila v tom, že přistoupení dalšího účastníka nesmí soud povolit tehdy, není-li jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit na straně žalobce.
Žalobkyně v dovolání, jehož přípustnost opírá o §239 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), uvedla, že nezpochybňuje svá práva ke garáži, ale to, „že garáž je vystavěna na pozemku parc. č. … pro kat. území Arnoltovice u Nového Boru a obci Nový Bor, kterýžto je ve vlastnictví žalovaného není právně o pochybnosti uvažovat“ . Samotná garáž nemá evidenční číslo popisné a je identifikovatelná jedině prostřednictvím uvedeného pozemku, jenž je ve vlastnictví žalovaného. Uvedla dále, že garáž je ve vlastnictví žalovaného a v jejím užívání, a to proto, že její rodiče tuto garáž bez pozemku na žalobkyni převedli. Je proto právem žalobkyně i jejích rodičů, aby vstoupili na straně žalobkyně do řízení, v němž žalovaný tento stav popírá. Žalobkyně „nenahrazuje svoji aktivní legitimaci vstupem dalších účastníků do jen zatím zahájeného soudního řízení s úmyslem po vstupu rodičů na straně žalobce vystupujících, aby zachovala podání žaloby o vyloučení garáže z exekuce“ . K přesvědčení, že je třeba, aby její rodiče vstoupili do řízení, došla po podání žalovaného ze dne 4. února 2010, v němž se vyjádřil k žalobě. Je přesvědčena, že na straně Ing. J. K. a M. K. došlo k újmě, pokud svá práva nemohou obhajovat v tomto řízení. Rozhodnutím soudu došlo podle jejího názoru k porušení práva na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání - přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. - není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr soudu o absenci předpokladů pro přistoupení dalších účastníků na straně žalobkyně.
Podle §92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Žalobce má - jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě) - procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Přistoupení dalšího účastníka řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce , nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu publikované pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Judikatura Nejvyššího soudu také dovodila, že přistoupení dalšího účastníka nelze připustit, jestliže žalobce pochybuje o své vlastní aktivní legitimaci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 26 Cdo 763/2005).
Žalobkyně podala v souzené věci, jejímž předmětem je vyloučení garáže z výkonu rozhodnutí, návrh na přistoupení dalších žalobců do řízení s odůvodněním, že není zcela jasné, kdo je (má být) ve věci aktivně legitimován a že podle odborného názoru advokáta hrozí zamítnutí žaloby v důsledku nedostatku aktivní legitimace (č. l. 114). Svůj návrh pak doplnila podáním ze dne 14. prosince 2011 (č. l. 118), v němž uvedla, že dne 5. prosince 2005 došlo k převodu členských práv týkajících se garáže č. 004 z Ing. J. K. a M. K. na žalobkyni, že tato skutečnost byla oznámena žalovanému, který tvrdí, že k žádnému převodu nedošlo, takže není objasněna otázka, kdo je po právu uživatelem garáže a kdo je ve věci aktivně legitimován.
Jestliže důvodem pro podání návrhu na přistoupení dalších účastníků na straně žalobkyně je vyřešení aktivní legitimace účastníků, podmínky k tomu, aby soud připustil jejich přistoupení do řízení, dány nejsou. Stejně tak, jak již bylo uvedeno výše, není zřejmé, čeho by se další žalobci po žalovaném domáhali, když výkon rozhodnutí vyklizením garáže vedený u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 19 E 2/2006, byl nařízen na základě rozsudku téhož soudu ze dne 20. května 2004, č. j. 9 C 13/2003-51, kterým bylo Ing. J. K. a M. K. uloženo garáž č. na parc. č. , zapsané na listu vlastnictví č. pro kat. území Arnultovice u Nového Boru, vyklidit.
Protože nebylo zjištěno, že by řízení předcházející vydání usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c, §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.
předsedkyně senátu