ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.128.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 128/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně L. P. , zastoupené JUDr. Janou Holubcovou, advokátkou se sídlem v Dolní Bečvě č. 494, proti žalovanému D. A. , zastoupenému Mgr. Ivo Šotkem, advokátem v Olomouci, Ostružnická č. 6, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 19 C 475/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2011, č. j. 57 Co 7/2011-61, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Holubcové, advokátky se sídlem v Dolní Bečvě č. 494.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2011, č. j. 57 Co 7/2011-61, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 21. 9. 2010, č. j. 19 C 475/2009-40 (kterým bylo určeno, že „na nemovitostech: pozemek p. č. - zahrada, pozemek p. č. st. - zastavěná plocha a nádvoří, budova rodinného domu č. p. na pozemku p. č. st., vše v katastrálním území a obci Rožnov pod Radhoštěm, vše zapsáno na LV č. pro obec a katastrální území Rožnov pod Radhoštěm u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Valašské Meziříčí nevázne zástavní právo ve prospěch žalovaného“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), protože ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001, uveřejněný pod č. 76 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, podle něhož, i když je zástavní smlouva platným právním úkonem, zástavní právo nevznikne, jestliže nevznikla pohledávka, kterou má zástavní právo zajišťovat) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Namítá-li dovolatel, že „nebyla uzavřena smlouva o půjčce mezi p. D. A. na straně jedné a manželi P. na straně druhé, ale smlouva o půjčce mezi D. A. jako věřitelem a p. J. K. jako dlužníkem, přičemž k zajištění této pohledávky bylo zřízeno předmětné zástavní právo“, napadá tím skutkové závěry soudů, že zástavní smlouva ze dne 21. 1. 1998 sloužila k zajištění půjčky mezi týmiž účastníky podle smlouvy o půjčce ze stejného dne. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. (tedy ani k tomu, že rozhodnutí případně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) se při posuzování přípustnosti dovolání nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 větu za středníkem o. s. ř.).
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně ve výši 5.000,- Kč [srov. §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 5.300,- Kč Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně advokátka JUDr. Jana Holubcová osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty [21% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty] ve výši 1.113,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.). Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalobkyni tyto náklady nahradil. Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.413,- Kč zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 24. ledna 2013
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu