ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.1820.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 1820/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce M. D., zastoupeného JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 30, proti žalovanému AAA Realitní fond, a. s. se sídlem v Praze 1, Masarykovo nábřeží č. 235/28, IČO 27413934, zastoupenému Mgr. Petrem Vacířem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží č. 1153/13, o 270.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 30/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2012 č. j. 55 Co 424/2009-175, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.798,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Františka Kosíka, advokáta se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 30.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2012 č. j. 55 Co 424/2009-175, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 4. 2009 č. j. 27 C 30/2008-119 ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci 265.350,- Kč spolu s úroky z prodlení, a ve výroku, jímž bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 62.684,- Kč, a kterým bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení 160.556,- Kč k rukám advokáta JUDr. Františka Kosíka, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Závěr, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena platná pracovní smlouva, na základě níž mezi nimi vznikl pracovní poměr, který odvolací soud učinil po výkladu písemné pracovní smlouvy ze dne 5. 2. 2007 a který dovolatel podrobuje kritice, vychází z předchozího rozhodnutí dovolacího soudu vydaného v této věci (z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 6. 2011 č. j. 21 Cdo 1842/2010-165) a výklad uvedeného projevu vůle provedený odvolacím soudem odpovídá ustálené judikatuře soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 10. 1996 sp. zn. 3 Cdon 946/96, který byl uveřejněn pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 11. 2000 sp. zn. 21 Cdo 227/2000, který byl uveřejněn pod č. 44 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2000 sp. zn. 20 Cdo 1713/98).
Námitkou, že mezi účastníky nevznikl pracovní poměr, neboť žalobce nemohl vykonávat práci souběžně v pracovních poměrech uzavřených se žalovaným a se společností AAA BYTY.CZ a. s. v rozsahu 16 hodin denně, žalovaný nezpochybňuje právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem, nýbrž jeho skutkové zjištění, že mezi žalobcem, žalovaným a společností AAA BYTY.CZ a. s. bylo dohodnuto, že žalobce bude v každém z obou souběžných pracovních poměrů vykonávat práci v rozsahu poloviny stanovené pracovní doby, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem významné. Tato námitka dovolatele nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., a nemůže založit závěr o přípustnosti dovolání žalovaného podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být – jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Protože dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 10.277,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce, advokát JUDr. František Kosík, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.221,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalovaný je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 12.798,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu