ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2117.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 2117/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce B. K., zastoupeného Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem v Chomutově, Chelčického 97/1 , proti žalované SD – Autodoprava, a.s. se sídlem v Bílině, Důlní č. 429, IČO 25028197, o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 9 C 412/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. října 2011 č.j. 9 Co 718/2010-319, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2011 č.j. 9 Co 718/2010-319, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 30.6.2010 č.j. 9 C 412/2003-273 ve věci samé (tj. v napadeném výroku, jímž byla zamítnuta část žaloby o částku 85.134,- Kč a o „uložení povinnosti žalované k placení částky 14.005,- Kč měsíčně od 1.12.2003“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“ (neboť jak v původním, tak i v novém rozhodnutí ve věci soud prvního stupně rozhodl ohledně dovoláním dotčeného předmětu řízení stejně – žalobu zamítl), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Žalobce sice v dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení odvolacím soudem, ale že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) založil svůj závěr o tom, že pro stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobce bylo třeba mj. zjistit „pravděpodobné výdělky pracovníků vykonávajících funkci provozního zámečníka“, neboť nebylo zjištěno, že by žalobce nabízenou práci „provozního zámečníka“, resp. automechanika, nemohl vykonávat vzhledem k „přetěžování pravé horní končetiny“, ačkoliv tuto žalovanou nabízenou práci, „která pro něho byla vhodná“, žalobce odmítl; a podrobuje kritice postup, jakým odvolací soud (resp. soud prvního stupně) k těmto skutkovým zjištěním dospěl. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (i soud prvního stupně) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil (vytýká totiž odvolacímu soudu, že hlavním podkladem pro jeho rozhodnutí byl „postup znalce a jeho zjištění“, ačkoliv podle názoru dovolatele se znalecký posudek „náležitě nevypořádal se skutečnostmi uváděnými svědky“ a postrádá tak „náležitost úplnosti, přesvědčivosti a logičnosti“, a rovněž namítá, že v řízení „musel prokazovat nevhodnost nabízené práce“, i když je na zaměstnavateli, aby námitky žalobce vyvracel), a zároveň v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Protože námitky žalobce uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale jen dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. – jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu