ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2139.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 2139/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce M. R. , zastoupeného Mgr. Bc. Přemyslem Hradečným, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Bělehradská č. 572/63, proti žalovanému UniCredit Bank Czech Republic, a. s. se sídlem v Praze 4 – Michli, Želetavská č. 1525/1, IČO 64948242, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 77/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2012 č. j. 62 Co 298/2011-102, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Žalobce podal dne 12. 4. 2012 dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2012 č. j. 62 Co 298/2011-102, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 3. 2011 č. j. 38 C 77/2010-74, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 29. 4. 2010 doručeného žalovaným žalobci dne 29. 4. 2010 a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Protože dovolání žalobce neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá [vylíčení okolností, v nichž žalobce spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a protože lhůta dvou měsíců určená k podání dovolání a počítaná od doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu žalobci (jeho zástupci) dne 13. 2. 2012, během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit (§240 odst. 1, §241b odst. 3 o. s. ř.), marně uplynula dne 13. 4. 2012 (k doplnění dovolání o uvedení dovolacích důvodů podáním žalobce ze dne 25. 4. 2012 doručeným soudu prvního stupně téhož dne nelze přihlížet), zabránil žalobce dovolacímu soudu, který je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.), aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu z hlediska jeho správnosti přezkoumat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu