ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2267.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 2267/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po J. J., a) J. J., b) J. J., c) J. J., zastoupeného Mgr. Irenou Drábkovou, advokátkou se sídlem v Prušánkách č. 461, d) Ing. J. J., e) H. Š., zastoupené JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská č. 378/1, f) L. J., g) M. B., zastoupené JUDr. Pavlem Smetkou, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Masarykova č. 1031, h) M. K., ch) M. M., i) J. N., j) M. B., k) M. Z., a l) L. B., vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 32 D 587/98, o dovolání účastníků J. J., H. Š. a M. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2008 č. j. 18 Co 77/2007-477, takto:
I. Dovolání J. J. a M. B. se zamítají.
II. Řízení o dovolání H. Š. se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
U býv. Státního notářství v Hodoníně bylo zahájeno řízení o dědictví po J. J., zemřelém dne 7.10.1977.
Býv. Státní notářství v Hodoníně rozhodnutím ze dne 20.2.1978 č.j. D 1631/77-41 potvrdilo, že dědictví po J. J. nabyli podle schválené dohody o vypořádání dědictví dědici ze zákona L. J., J. J. aj. J.; rozhodnutí nabylo (podle potvrzení uvedeného ve spise) právní moci dnem 29.5.1978.
Na návrh dědiců J. J., M. B. a M. K. Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 3.12.1997 č.j. D 1117/90-160 povolil obnovu řízení s odůvodněním, že M. K. byla postupem státního notářství odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení §228 písm.c) občanského soudního řádu. Po právní moci usnesení pověřil provedením úkonů v řízení o dědictví JUDr. Vladimíru Zachovalou, notářku v Hodoníně (§38 občanského soudního řádu).
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 29.5.2000 č.j. D 587/98-225 určil, že obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel v bezpodílovém spoluvlastnictví s A. J., činí 6.196,- Kč, rozhodl, co z majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví "náleží do dědictví" a co připadá manželce zůstavitele A. J., a určil, že obecná cena majetku zůstavitele činí 64.189,10 Kč, že výše dluhů činí 0,- Kč, a že čistá hodnota dědictví činí 64.189,10 Kč.
Okresní soud v Hodoníně poté usnesením ze dne 13.8.2001 č.j. D 587/98-270 rozhodl, že celé jmění dědictví" nabývají "dědici podle zákonných podílů rovným dílem" A. J., A. B., H. Š., F. N., J. M., M. K., J. J., J. J., J. J., M. B., Ing. J. J., a L. J., že odměnu a náhradu hotových výdajů, které celkem činí 1.992,- Kč jsou povinni zaplatit notářce JUDr. Vladimíře Zachovalé J. J., J. J., J. J., Ing. J. J., H. Š., L. J., F. N., M. B., M. K., J. M. a "stát - Okresní soud v Hodoníně", že "náklady řízení - znalečné" za znalecké posudky podané JUDr. J. S. ve výši 5.206,- Kč jsou "povinni uhradit Okresnímu soudu v Hodoníně" společně a nerozdílně J. J., J. J., J. J., Ing. J. J., H. Š., L. J., F. N., M. B., M. K., J. M., M. B., M. Z. a L. B. a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zůstavitelovými dědici jsou ze zákona jeho manželka A. J. a děti J. J., J. J., J. J., Ing. J. J., H. Š., L. J., F. N., M. B., M. K., J. M. a A. B.; manželka A. J. zemřela dne 27.11.1988 a jejími dědici se staly děti J. J., J. J., J. J., Ing. J. J., H. Š., L. J., F. N., M. B., M. K., J. M. a A. B., kteří proto v "tomto řízení jednají jejím jménem", a dcera A. B. zemřela 31.10.1998 a jejími dědici jsou manžel M. B. a děti M. Z. a L. B., kteří "jednají v tomto řízení jejím jménem". Protože mezi dědici nedošlo k dohodě o vypořádání dědictví, soud provedl vypořádání mezi dědici podle ustanovení §483 občanského zákoníku a §39 odst. 3 notářského řádu (ve znění účinném v době smrti zůstavitele); při provedení vypořádání přihlédl k tomu, že "vzhledem k době, která uplynula od úmrtí zůstavitele do obnoveného projednání dědictví, a během níž několikrát vzrostly ceny nemovitostí, by nebylo spravedlivé určit jednoho nebo několik dědiců za přejímatele nemovitostí, které jsou předmětem obnoveného projednání, a ostatním dědicům stanovit peněžní výplatu v cenách platných ke dni úmrtí zůstavitele, neboť pro stanovení ceny jsou závazné předpisy, platné ke dni úmrtí zůstavitele", a že "navíc žádný z dědiců nebyl ochoten dědické podíly vyplatit", a potvrdil všem dědicům nabytí dědictví podle jejich dědických podílů.
K odvolání J. J., J. J., H. Š., M. B., M. K. a J. M. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.3.2004 č. j. 18 Co 18/2002-298 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že při vypořádání dědictví nepřihlédl též k možnosti účelného využití věci, ale zdůvodnil zvolený postup vypořádání jen "snahou o spravedlivé vypořádání, a to zohledněním rozdílu mezi cenami pozemků v době smrti zůstavitele a v době vypořádání dědictví". Navíc J. J., H. Š., M. B., M. K. a J. M. žádali uskutečnění dalšího jednání, u něhož by se účastníci mohli dohodnout na rozdělení dědictví, s ohledem na "povinnost soudu přihlížet k možnosti účelného využití věci by účastníkům měla být dána možnost uzavřít dohodu o vypořádání dědictví".
Okresní soud v Hodoníně poté usnesením ze dne 24.5.2005 č.j. D 587/98-387 vypořádal dědictví tak, že L. J. nabývá ideální dvě stopadesátiny pozemků parc.č. 465 zastavěná plocha a nádvoří, 1916/1 lesní pozemek, 1916/2 lesní pozemek, 1916/3 lesní pozemek, 1916/4 lesní pozemek, 1916/5 ostatní plocha, 1964/1 lesní pozemek, 1964/2 lesní pozemek, 1964/3 lesní pozemek, 1964/4 lesní pozemek, 1964/6 lesní pozemek, 1964/7 lesní pozemek, 3013/1 lesní pozemek, 3013/2 ostatní plocha, 3027/1 lesní pozemek, 3027/2 ostatní plocha, 3033 lesní pozemek, 3054/30 zahrada, 3083/2 lesní pozemek, 3130/22 orná půda vše v katastrálním území Ž. u K., zapsáno na LV 14, pozemky ve zjednodušené evidenci - parcely původ pozemkový katastr - parc. č. 805/3 a 806/3 v katastrálním území J., zasáno na LV 317, dům č.p. 147 na stavební ploše číslo st. 226/2 a pozemky parc. č. 226/2 zastavěná plocha a nádvoří, 124/2 zahrada, 800/27 orná půda, 800/30 orná půda, 800/526 orná půda, 800/527 orná půda, 800/681 orná půda, 800/682 orná půda, 800/710 orná půda, 800/711 orná půda, 1230/72 orná půda, 1230/73 vinice, 1230/74 orná půda, 1230/75 vinice, 1230/76 orná půda, 1230/77 vinice, 1230/78 orná půda, 1285/18 ostatní plocha, 1512/15 vinice, 1512/52 vinice, 1695/30 orná půda, 1860/74 orná půda, 1860/249 orná půda, 2150/70 ostatní plocha, 2150/71 ostatní plocha, vše v katastrálním území Ž. u K., zapsáno na LV 320, pozemky parc..č. 5163/97 orná půda a 5164/12 trvalý travní porost v katastrálním území B., zapsáno na LV 2444 a pozemky ve zjednodušené evidenci - parcely původ pozemkový katastr - parc. č. 289, 539 a 724 v katastrálním území V. n. M. na LV 2171, "naproti tomu" je povinen vyplatit úhradu zákonného dědického podílu A. J., J. J., J. J., Ing. J. J., J. M., J. J., M. B., M. K., H. Š., F. N. a A. B. (každému z nich) 4.036,- Kč, že J. J. a L. J. nabývají rovným dílem nemovitosti jinou stavbu (sklep) bez č.p/č.ev. na pozemku parc. č. 197 a pozemek parc. č. 197, zastavěná plocha a nádvoří v katastrálním území Ž. u K., zapsány na LV 321, "naproti tomu" je každý z nich povinen vyplatit úhradu zákonného dědického podílu A. J., J. J., Ing. J. J., J. M., J. J., M. B., M. K., H. Š., F. N. a A. B. (každému z nich) 122,25 Kč, že J. J. nabývá pozemky parc. č. 226/1 zastavěná plocha a nádvoří a 124/1 zahrada v katastrálním území Ž. u K., zapsány na LV 322, "naproti tomu" je povinen vyplatit úhradu zákonného dědického podílu A. J., J. J., Ing. J. J., J. M., J. J., M. B., M. K., L. J., H. Š., F. N. a A.B. (každému z nich) 810,50 Kč, že J. J. nabývá ideální polovinu pozemků parc. č. 114, zastavěná plocha a nádvoří, 162/1 orná půda, 162/4 ostatní plocha, 162/5 orná půda, 2154/2 ostatní plocha v katastrálním území Ž. u K., zapsány na LV 76, "naproti tomu" je povinen vyplatit úhradu zákonného dědického podílu A. J., J. J., Ing. J. J., J. M., J. J., M. B., M. K., L. J., H. Š., F. N. a A. B. (každému z nich 258,- Kč), rozhodl, že odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty, které celkem činí 4.938,- Kč, jsou povinni notářce JUDr. Vladimíře Zachovalé uhradit H. Š., J. J., J. J., Ing. J. J., J. M., J. J., M. B., M. K., L. J., dědici A. B., dědici F. N. a dědici A. J. (každý) 411,50 Kč, "osvobodil" J. J. "od uhrazení nákladů řízení", a rozhodl, že "České republice - Okresnímu soud v Hodoníně" se náhrada nákladů řízení nepřiznává a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Opětovně dovodil, že zůstavitelovými dědici jsou ze zákona jeho manželka A. J. a děti J. J., J. J., J. J., Ing. J. J., H. Š., L. J., F. N., M. B., M. K., J. M. a A. B.; manželka A. J. zemřela dne 27.11.1988 a jejími dědici se staly děti J. J., J. J., J. J., Ing. J. J., H. Š., L. J., F. N., M. B., M. K., J. M. a A. B., kteří proto v "tomto řízení jednají jejím jménem", dcera A. B. zemřela 31.10.1998 a jejími dědici jsou manžel M. B. a děti M. Z. a L. B., kteří "jednají v tomto řízení jejím jménem", a dcera F. N. dne 4.11.2002 zemřela a jejími dědici jsou její sourozenci J. J., J. J., J. J., Ing. J. J., H. Š., L. J., M. B., M. K., J. M., neteř M. Z. a synovec L. B., kteří v "tomto řízení jednají jejím jménem". Poté, co se účastníci "po složitých jednáních shodli na tom, že další čas poskytnutý na uzavření dohody je bezpředmětný", soud provedl vypořádání mezi dědici podle ustanovení §483 občanského zákoníku a §39 odst. 3 notářského řádu (ve znění účinném v době smrti zůstavitele); přihlédl ke stanoviskům "příslušných institucí za účelem zjištění účelného využívání majetku zůstavitele tím kterým dědicem" a k tomu, že "obecným požadavkem vztahujícím se k vypořádání dědictví je vyřešení právních vztahů mezi dědici tak, aby se předcházelo rozporům, k nimž by mohlo docházet při spoluvlastnictví k věcem", že "není účelné rozdělovat zemědělské pozemky na dvanáct dílů" a že "při původním řízení v roce 1978 byli dědici, vyjma dcery M. K., srozuměni s tím, jak bude zůstavitelův majetek rozdělen", a dospěl k závěru, že "všechen zůstavitelův majetek bude mezi dědice rozdělen stejně jako při původním řízení, a to dle rozhodnutí Státního notářství v Hodoníně ze dne 20.2.1978 č.j. D 1631/77, s tím, že ostatním dědicům, kterým se hmotného majetku z dědictví nedostane, bude jejich dědický podíl vyplacen v penězích".
K odvolání J. J., Ing. J. J., H. Š., M. B., M. K. a J. M. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.10.2008 č.j. 18 Co 77/2007-477 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že L. J. nabývá "nemovitost v katastrálním území V. n. M., list vlastnictví 2171, a to pozemek parc. č. 1640, orná půda", a že se České republice nepřiznává náhrada nákladů řízení; v "ostatních částech" je potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odkázal na zjištění stanovisek účastníků k rozdělení věcí z dědictví a ke zjištění zájmu každého z dědiců o nemovitosti či jejich části provedená za řízení před soudem prvního stupně, shodně se soudem prvního stupně se "přiklonil k závěru", že dědictví je třeba vypořádat "způsobem, jakým bylo rozděleno při původním řízení", kdy "byla respektována shoda všech na rozdělení věci z dědictví, vyjma M. K., která, jak vyplynulo z dokazování, nebyla v řízení zastoupena", a přisvědčil soudu prvního stupně v jeho úvahách o "účelnosti přikázání konkrétních věcí L., J. a J. J. i neúčelnosti dělení zemědělských pozemků". Námitky odvolatelů odmítl odvolací soud též s odůvodněním, že "děti zůstavitele, které jsou účastníky řízení (nyní spolu s právními nástupci již zemřelých dětí zůstavitele a manželky zůstavitele) se začaly o nové rozdělení dědictví po zůstaviteli zajímat v roce 1990, tedy po více než deseti letech od ukončení dědického řízení rozhodnutím státního notářství", a že "je zřejmé, že byly s rozdělením dědictví srozuměny a že své stanovisko účelově změnily až po smrti své matky, manželky zůstavitele A. J. (zemřela 27.11.1988) a po změně společenských poměrů v roce 1989". Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve věci samé "v podstatě potvrdil", když jím provedená změna "pouze zohledňuje výsledek pozemkových úprav provedených v katastrálním území V. n. M.".
Krajský soud v Brně poté usnesením ze dne 9.12.2008 č.j. 18 Co 77/2007-487 podle ustanovení §107 občanského soudního řádu rozhodl, že "místo J. M., nar. X, která dne 29.9.2008 zemřela, bude v řízení pokračováno" s M. M. a J. N.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30.10.2008 č.j. 18 Co 77/2007-477 podali J. J., M. B. a H. Š. dovolání.
J. J. ve svém dovolání namítá, že dědické řízení "nebylo provedeno řádně a spravedlivě, neboť byly umožněny některým samozvaným dědicům machinace s cílem poškodit ostatní dědice ze zákona", když plnou moc pro účely dědického řízení nikdy nikomu nepodepsal a žádná dohoda o vypořádání dědictví nikdy nebyla uzavřena. J. J. nesouhlasí s rozdělením majetku provedeným soudy, tvrdí, že soudy "řádně nezjistily oprávněné nároky, zájmy, potřeby či požadavky všech jednotlivých dědiců", a požaduje svůj zákonný dědický podíl na všech nemovitostech, neboť stanovení peněžních výplat není spravedlivé, když ceny pozemků ode dne úmrtí zůstavitele do současnosti několikanásobně vzrostly. J. J. navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
M. B. ve svém dovolání namítá, že odvolací soud "nedostatečně zhodnotil neodůvodněné zvýhodnění dědiců, jimž byl přiznán nemovitý majetek značné hodnoty oproti neadekvátnímu finančnímu vypořádání ostatních dědiců". Současně vytýká soudům, že vypořádaly dědictví stejně jako v původním řízení, i když v původním řízení ona ani část jejích sourozenců nikdy nikomu nepodepsala plnou moc k dědickému řízení. M. B. navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
H. Š. své dovolání vzala podáním ze dne 13.6.2012 zpět.
J. J. uvedl, že nesouhlasí s důvody dovolání J. J. ani M. B., když dle jeho názoru byli oba o průběhu i výsledku původního dědického řízení informováni.
J. J. uvedl, že považuje podání J. J. za zmatečné, navíc je dle jeho názoru tvrzení J. J., že nepodepsal žádnou plnou moc pro dědické řízení, "lživé", neboť on sám od něj plnou moc přebíral. Podle jeho názoru ani nebylo přáním zůstavitele, aby J. J. nabyl nějaký majetek z dědictví, neboť zůstavitele "stále napsal sprostými a vulgárními urážkami". K dovolání M. B. uvedl, že o rozhodnutí v původním dědickém řízení byla informována.
J. J. uvedl, že plně souhlasí s dovoláním M. B. a že "nikdy nepodepsal plnou moc ve věci dědictví po otci J. J.".
H. Š. uvedla, že souhlasí s dovoláním J. J. i M. B.
M. B. a M. K. uvedly, že souhlasí s dovoláním J. J. v plném rozsahu.
L. J. uvedl, že s dovoláními nesouhlasí a že "odmítá jakékoliv nároky M. B. a J. J., kteří se domáhají podílu z dědictví", neboť "většina sourozenců byla zvýhodňována finančně a materiálně již za života rodičů" a že v původním řízení byli řádně zastoupeni na základě plných mocí, které podepsali.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele [srov. §106 odst.3 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. II bod 2 zákona č. 134/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. III bod 10 písm. b) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, čl. II bod 2, část věty před středníkem zákona č. 263/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, a Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] a že zůstavitel J. J. zemřel dne 7.10.1977, řídí se řízení o dědictví po zůstaviteli i v současné době zákonem č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění zákona č. 158/1969 Sb. (dále též jen "not. ř.") a zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 58/1969 Sb. (dále též jen "obč. zák."); řízení však od 1.1.1993 probíhá u soudu, který pověří notáře, aby jako soudní komisař provedl potřebné úkony.
Odvolací soud však v rozporu s ustanoveními Části dvanácté, hlavy I. body 12., 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů projednal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o něm - jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení ze dne 30.10.2008 č. j. 18 Co 77/2007-477 - podle občanského soudního řádu účinného od 1.1.2001; projednání dovolání podaných proti usnesení odvolacího soudu a rozhodnutí o nich se proto řídí občanským soudním řádem ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. též právní názor uvedený například v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2003 č.j. 21 Cdo 574/2003 uveřejněném pod č. 156 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003). Vzhledem k tomu, že dovoláními bylo napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno v době do 30.6.2009, řídí se současně projednání dovolání J. J., M. B. a H. Š. občanským soudním řádem ve znění účinném do 30.6.2009 (srov. čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Nejvyšší soud proto projednal dovolání J. J., M. B. a H. Š. a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř.").
Po zjištění, že dovolání J. J., M. B. a H. Š. proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání J. J. a M. B. nejsou opodstatněná a že řízení o dovolání H. Š. musí být zastaveno.
Podle ustanovení §483 obč. zák. nedojde-li k dohodě o vypořádání dědictví, provede vypořádání mezi dědici státní notářství (nyní soud). Podle ustanovení §39 odst.3 části první věty před středníkem not.ř. nedošlo-li k dohodě nebo nebyla-li státním notářstvím (nyní soudem) schválena, provede státní notářství (nyní soud) vypořádání mezi dědici a rozhodne o tom, co který z dědiců nabyl.
Podle ustanovení §484 odst.1 věty první obč. zák. se vypořádání provede podle dědických podílů.
Podle ustanovení §484 odst.2 obč. zák. se při rozdělení dědictví přihlédne k možnosti účelného využití věcí v souladu se zájmy společnosti. Za tím účelem může jednotlivé věci nebo i celé dědictví převzít jeden z dědiců. Dědická práva ostatních dědiců se uspokojí buď v penězích nebo ze zbývajícího dědictví, přičemž se vezme zřetel na dluhy převzaté jednotlivými dědici.
V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu spisu - mezi účastníky dohoda o vypořádání zůstavitelova majetku patřícího do dědictví nebyla uzavřena. Soudy proto v souladu s ustanoveními §483 obč. zák. a §39 odst.3 not.ř. přistoupily k vypořádání dědictví rozhodnutím.
Vypořádání dědictví "autoritativním" rozhodnutím se provede - jak vyplývá z ustanovení §484 odst.1 věty první obč. zák. - podle dědických podílů. Při rozdělení dědictví mezi dědice podle dědických podílů ustanovení §484 odst.2 věty první obč. zák. soudu ukládá, aby přihlédl "k možnosti účelného využití věci v souladu se zájmy společnosti"; v ustanovení §484 odst.2 věty druhé a třetí obč. zák. se uvádí možné (v úvahu přicházející) způsoby rozdělení dědictví mezi dědice.
Při posuzování "možností účelného využití věci v souladu se zájmy společnosti" podle ustanovení §484 odst.2 obč. zák. soud přihlíží k tomu, k jakému účelu nemovitost a jiné věci patřící do dědictví mají sloužit, jaké jsou osobní a rodinné poměry všech dědiců, jaké mají jednotliví dědicové předpoklady k užívání věcí patřících do dědictví apod.; zohlední přitom také, jaká doba uplynula od smrti zůstavitele a kdo věci z dědictví mezitím užíval, udržoval nebo i vylepšoval a vezme v úvahu i skutečnost, jak se po smrti zůstavitele změnily ceny věcí.
Obecným požadavkem, vztahujícím se k vypořádání dědictví v souladu s ustanovením §484 odst.2 obč. zák., je rovněž vyřešení právních vztahů mezi dědici takovým způsobem, aby se předcházelo rozporům, k nimž by mohlo docházet při spoluvlastnictví k věcem, které vylučují nebo značně komplikují jejich užívání více osobami, nebo tam, kde by se spoluvlastníky věci měly stát osoby, jejichž vztahy předurčují zásadní neshody při hospodaření se společnou věcí. Ustanovení §484 odst.2 obč. zák. současně nebrání tomu, aby jednotlivé věci nebo i celé dědictví převzali dědici do svého spoluvlastnictví; nabytí dědictví tímto způsobem však musí být v souladu s požadavkem na "účelné využití věcí v souladu se zájmy společnosti" a nesmí předurčovat zásadní neshody mezi dědici při hospodaření s takto nabytými společnými věcmi.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Správně přihlédl zejména k tomu, že dědictví po J. J. bylo vypořádáno již dohodou dědiců uzavřenou před býv. Státním notářstvím v Hodoníně dne 20.2.1978, podle níž bylo rozhodnutím býv. Státního notářství v Hodoníně ze dne 20.2.1978 č.j. D 1631/77-41 potvrzeno nabytí dědictví, a že někteří z dědiců, i když byli původně s tímto rozdělením dědictví srozuměni, své stanovisko změnili až po smrti manželky zůstavitele A. J. a po změně společenských poměrů v roce 1989, jakož i k tomu, že M. K., jíž byla jako jediné z dědiců (podle závěrů uvedených v usnesení soudu prvního stupně ze dne 3.12.1997 č.j. D 1117/90-160) prokazatelně odňata možnost jednat před státním notářstvím, proti soudy provedenému vypořádání dědictví nevznesla opravné prostředky. Vezme-li se dále v úvahu, jakým způsobem bylo dědictví po smrti zůstavitele využíváno, a jak "komplikované" jsou vztahy mezi jednotlivými dědici (skupinami dědiců), je - také v zájmu zamezení dalších rozporů mezi dědici ohledně zděděného majetku a navzdory zvýšení cen věcí patřících do dědictví, k němuž došlo po smrti zůstavitele - i podle názoru dovolacího soudu v souladu s ustanovením §484 odst.2 obč. zák. takové vypořádání dědictví, které bylo provedeno v roce 1978 a které je i v současné době v souladu s požadavkem na "účelné využití věcí v souladu se zájmy společnosti" (samozřejmě s tím, že dědická práva ostatních dědiců budou uspokojena v penězích).
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska dovolacích důvodů uplatněných v dovoláních J. J. a M. B. správné a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst.2 písm.a) a b) a §229 odst.3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání J. J. a M. B. podle ustanovení §243b odst.2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
H. Š. své dovolání proti usnesení odvolacího soudu vzala podáním ze dne 13.6.2012 zpět. Nejvyšší soud proto řízení o tomto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolatelé nemají s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu