ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2759.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 2759/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) P. H., a b) J. H., obou zastoupených Alexandrem Petričkem, advokátem se sídlem v Liberci 2, Chrastavská č. 188/27, proti žalovaným 1) M. Š., a 2) S. Š., oběma zastoupeným JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci 3, Měsíčná č. 256/2, o 235.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými 1) a 2) proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 9. 2009 č. j. 21 C 63/2009-46, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 21 C 63/2009, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. března 2012 č. j. 35 Co 348/2011-117, takto:
Dovolání žalobců se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 10.9.2009 č.j. 21 C 63/2009-46 uložil žalovaným, aby zaplatili žalobcům společně a nerozdílně 235.000,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 0,25% denně z částky 20.000,- Kč od 1.1.2006 do 31.12.2006, z částky 140.000,- Kč od 1.1.2007 do 15.10.2007 a z částky 235.000,- Kč od 16.10.2007 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 60.451,- Kč. Dospěl k závěru, že žalovaní jako nájemci bytu neuhradili žalobcům jako pronajímatelům nájemné ve výši 10.000,- Kč měsíčně za období od 1.11.2005 do 17.10.2007 (za dobu 23,5 měsíců). Žalované 1) a 2) v řízení zastupoval asistent soudce Mgr. J. U., který byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 5. 2009 č. j. 21 C 63/2009-43 ustanoven jejich opatrovníkem podle ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu z důvodu jejich neznámého pobytu.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní 1) a 2) žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že o napadeném rozsudku se dozvěděli začátkem září 2010, kdy žalovaná 2) nahlédla do spisu, neboť soudní exekutor, pověřený provedením exekuce nařízené podle napadeného rozsudku, rozhodl dne 24.8.2010 o provedení exekuce srážkou ze mzdy žalované 2) a žalovaná 2) o tom byla při provedení srážky ze mzdy informována svým zaměstnavatelem. Uvedli, že soud jim ustanovil opatrovníka podle ustanovení §29 odst.3 občanského soudního řádu nedůvodně, neboť jim doručoval písemnosti na adresu v L., H. č. 818/6, kde již nebydleli, a neučinil vše pro zjištění adresy v L., P. č. 1082, kde dosud bydlí. V době ustanovení opatrovníka žalovaní byli účastníky řízení ve věcech vedených pod sp. zn. 16 C 260/2008, 20 C 171/2008 a 15 C 99/2007, v nichž je zastupoval advokát JUDr. Rudolf Vaněk, u něhož měl soud možnost si zjistit adresu skutečného pobytu žalovaných. Opatrovníkem byla navíc ustanovena osoba "svým způsobem závislá na soudu", která byla za řízení zcela nečinná.
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 22.4.2011 č.j. 21 C 63/2009-92 napadený rozsudek zrušil. Dospěl k závěru, že "soud v době před ustanovením opatrovníka žalovaným pátral po jejich pobytu důsledně (v centrální evidenci obyvatel, u generálního ředitelství vězeňské služby, u úřadu práce, u okresní správy sociálního zabezpečení, u Magistrátu města Liberce v živnostenském rejstříku a u ČEZu), že přesto neučinil pokusy o doručení na další místa evidovaná počítačem, ani na centrální evidenci obyvatel, a že žalovaní v jiném civilním řízení byli soudu známi a bylo s nimi jednáno". I když je "na soud kladena nepřiměřená zátěž při pátrání po pobytu účastníka, který se na úředně hlášené adrese nezdržuje, neustále mění pobytová místa a nenahlásí svoji doručovací (faktickou) adresu ani v oficiální centrální evidenci, ani u soudu", nebyly podle názoru soudu prvního stupně splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka žalovaným 1) a 2). Napadený rozsudek je tedy postižen zmatečností uvedenou v ustanovení §229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 15.3.2012 č.j. 35 Co 348/2011-117 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Nejprve dovodil, že ustanovit opatrovníka účastníku z důvodu jeho neznámého pobytu lze pouze tehdy, jestliže byly vyčerpány dostupné prostředky ke zjištění jeho pobytu, a že bylo v možnostech soudu prvního stupně zjistit skutečný pobyt žalovaných. U okresního soudu totiž bylo vedeno řízení pod sp.zn. 15 C 99/2007, v němž bylo ve shodné době doručováno oběma žalovaným na adresu L., P. č. 1082, kde zásilku soudu dne 9.12.2008 žalovaná 2) osobně převzala a žalovanému 1) byla zásilka uložena; oba žalovaní se účastnili dne 9.1.2009 soudního jednání a následně převzala žalovaná 2) další předvolání na téže adrese dne 23.4.2009 a den poté, co bylo vydáno rozhodnutí o ustanovení opatrovníka (6.5.2009), se žalovaný 1) účastnil soudního jednání. Protože bylo "v objektivních možnostech" soudu zjistit, že skutečným pobytem žalovaných je adresa v L., P. č. 1082, nebyly splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka podle ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu a je dán zmatečnostní důvod uvedený v ustanovení §229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítli, že z předchozích či souběžných soudních řízení, týkajících se obou žalovaných, nelze dovodit, že by se žalovaní v době vydání napadeného rozsudku skutečně zdržovali na adrese L., P. č. 1082; v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 260/2008 žalovaná 2) podala prostřednictví advokáta vyjádření, v němž je uvedena adresa žalovaných v L., P. H. č. 818, v protokolu o jednání ze dne 23.5.2011 je uvedeno, že žalovaný 1) bydlí v Ch., N. 1. M. č. 1 a teprve v odvolání byla uvedena adresa L., P. 1082, v trestním řízení vedeném proti žalovanému 1) pod sp. zn. 4 T 57/2010 je uvedena jeho adresa v L., P. H. č. 818, v řízení vedeném pod sp.zn. 20 C 171/2008 byl návrh podáván dne 10.12.2008 s uvedením místa pobytu obou žalovaných v L., P. H. č. 818, při jednání konaném dne 8.9.2009 bylo z výslechu žalovaných zjištěno, že žalovaný 1) je evidován na adrese L., P. H. č. 818/6 a zdržuje se na adrese L., P. č. 1082, a že žalovaná 2) je evidována na adrese L., S. n. č. 121 a zdržuje se na adrese L., P. č. 1082, a teprve v podání advokáta žalovaných ze dne 15.3.2011 je uvedena adresa L., P. č. 1082. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že "soud prvního stupně v původním řízení 21 C 63/2009 provedl všechny potřebné kroky k tomu, aby zjistil pobyt žalovaných", a že žalovaní s vědomím toho, jak se co nejdéle a nejvíce vyhýbat doručování obsílek, neustále a soustavně mění místa pobytu, a to jak fakticky, tak i fiktivně, i s tvrzením, že žijí ve společné domácnosti, ač tomu tak dlouhodobě není. Adresa L., P. č. 1082 "nevypovídá nic o faktickém pobytu žalovaných v rozhodné době, jestliže tato skutečnost byla zjištěna až teprve v řízení o žalobě pro zmatečnost, v rámci odvolacího řízení". Žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobců odmítl. Uvedli, že dovolání není přípustné, neboť nevymezuje žádnou otázku zásadního významu, pouze polemizuje s rozhodnutím odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Podle ustanovení §229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
Neučiní-li jiné opatření, soud může ustanovit opatrovníka (mimo jiné) účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině (srov. §29 odst.3 občanského soudního řádu). Ustanoví-li soud z uvedených důvodů účastníku opatrovníka, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady, jde - jak vyplývá z výše uvedeného - o zmatečnost podle ustanovení §229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu, kterou je postiženo rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno a které bylo vydáno v řízení, v němž účastníka zastupoval takto nezákonně ustanovený opatrovník.
V projednávané věci byl žalovaným ustanoven opatrovník usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 5.5.2009 č.j. 21 C 63/2009-43. Otázku, zda k ustanovení opatrovníka žalovaným byly splněny zákonné předpoklady, je proto třeba i v současné době posuzovat podle zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 30.6.2009 (dále jen "OSŘ").
Podle již ustálené judikatury soudů ustanovení opatrovníka účastníku z důvodu, že není znám jeho pobyt, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou splněny předpoklady pro takové rozhodnutí a zda není na místě přijmout jiné opatření, neboť také účastníku řízení, jehož pobyt není znám, musí být (srov. též §2 OSŘ) zajištěna ochrana jeho práv a právem chráněných zájmů a je třeba dbát o to, aby práv nebylo zneužíváno na úkor osob, jejichž pobyt není znám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 6.5.1970 sp. zn. 6 Cz 12/70, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1971). Předpoklady pro ustanovení opatrovníka nejsou splněny, jestliže soud před vydáním rozhodnutí neprovedl odpovídající šetření o pobytu účastníka, jehož pobyt není znám; toto šetření se provádí prostřednictvím orgánů obecních úřadů v místě posledního bydliště účastníka, prostřednictvím orgánů na pracovištích, kde byl účastník naposledy zaměstnán, výslechem příbuzných účastníka, vyžádáním spisů od soudních i jiných orgánů, u nichž probíhalo řízení ve věci, jež se týká účastníka (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.8.2001 sp. zn. 20 Cdo 2850/99, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
V projednávané věci bylo zjištěno, že Okresní soud v Liberci při doručování platebního rozkazu ze dne 28.3.2008 č.j. 50 Ro 2948/07-13 žalovaným zjišťoval v červnu 2008 a opakovaně v srpnu 2008 z centrální evidence obyvatel, že žalovaný 1) má hlášen pobyt od roku 1981 na adrese v L. 1, H. č. 818/6, a žalovaná 2) od 3.11.1997 na adrese v L. 4 N. S. č. 121/1, v říjnu 2008 a opakovaně v březnu 2009, zda žalovaní se nacházejí ve výkonu trestu či vazby, v říjnu 2008, zda jsou žalovaní vedeni u Úřadu práce v Liberci v evidenci uchazečů o zaměstnání, u Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci, zda jsou žalovaní poživatelé důchodu. Na základě tohoto šetření soud uvedený platební rozkaz dne 1.12.2008 zrušil. Okresní soud v Liberci dále pátral po žalovaných v březnu 2009 u Magistrátu města Liberec, který mu sdělil, že žalovaný má bydliště a místo podnikání na adrese v L. 1, H. č. 818/6, a žalovaná na adrese v L. 4, N. S. č. 121/1. Provedené pátrání nevedlo k účinnému doručování zásilek, a proto Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 5.5.2009 č.j. 21 C 63/2009-43 ustanovil oběma žalovaným z důvodu jejich neznámého pobytu opatrovníka Mgr. J. U., asistenta soudce Okresního soudu v Liberci. Ze spisu Okresního soudu v Liberci zn. 15 C 99/2007 bylo zjištěno, že žalovaní v této věci rovněž vystupovali jako účastníci řízení, že k jednání nařízenému na 9.1.2009 byla žalovaná 2) předvolána na adrese v L. 2, P. č. 1082, kde zásilku osobně převzala dne 9.12.2008, a že žalovanému 1) bylo předvolání doručováno na stejnou adresu, avšak se vrátila "jako nevyzvednutá", přičemž jednání konaného dne 9.1.2009 se oba žalovaní (jak je zřejmé z protokolu o jednání) zúčastnili. Předvolání na další jednání, nařízené na den 23.4.2009, bylo rovněž žalované 2) doručeno, od žalovaného 1) se zásilka soudu vrátila "jako nevyzvednutá", jednání se nicméně zúčastnil.
Za uvedeného stavu věci lze souhlasit s odvolacím soudem v tom, že okresní soud měl - dříve, než ustanovil žalovaným opatrovníka - možnost zjistit místo skutečného pobytu žalovaných. Údaje o tom, kde se žalovaní zdržují, byly známy okresnímu soudu již v době před vydáním rozhodnutí o ustanovení opatrovníka z jeho činnosti (z jiných sporů nebo právních věcí) a nebylo potřebné je ani dokazovat (srov. §121 občanského soudního řádu). Předpoklady pro ustanovení opatrovníka žalovaných z důvodu jejich neznámého pobytu tedy nebyly splněny, byly-li žalovaní soudu známi z řízení v jiné věci, je jim ve shodné době v této věci řádně doručováno a oni se osobně zúčastňují soudních jednání, a nevyužil-li soud tyto poznatky také v projednávané věci ke zjištění místa jejich pobytu.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud věc rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska této právní otázky zásadní význam. Dovolání žalobců proti tomuto usnesení tedy není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu