ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2770.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 2770/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Ing. L. K. , zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Poštovská č. 8c, za účasti 1) Ing. P. K. , a 2) Mgr. D. C. , jako správkyně konkursní podstaty úpadce AG-ING, a.s. se sídlem v Brně, Příkop č. 838/6, IČO 25519204, zastoupené Mgr. Markétou Kellerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Černíkova č. 2986/14, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 35 C 32/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2011 č.j. 1 Co 113/2011-154, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Úpadce, za něhož jednali předseda představenstva Ing. P. K. a člen představenstva M. M., žalobkyně a Ing. P. K. podali dne 27.8.2007 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno - venkov, návrh na povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy ze dne 15.11.2000, kterou úpadce prodal žalobkyni a Ing. P. K. nemovitosti zapsané na LV pro k.ú. a obec K., okres B., a to budovu na pozemku , budovu, jinou stavbu na pozemku, budovu, jinou stavbu na pozemku a budovu, občanská vybavenost na pozemku za kupní cenu sjednanou ve výši 8.600.000,- Kč.
Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - venkov, rozhodnutím ze dne 1.10.2007 č.j. V-9970/2007-703 uvedený návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Dospěl k závěru, že prodávající AG-ING, a.s. "jednající prostřednictvím svých statutárních zástupců" nebyl ke dni podání návrhu oprávněn nakládat s předmětem právního úkonu, neboť jako vlastník uvedených nemovitostí je zapsána na základě kupní smlouvy ze dne 25.4.2001 (s právními účinky vkladu ke dni 26.4.2001) společnost GOLDEN ROSE LTD, s.r.o., předmětné nemovitosti jsou zatíženy několika exekucemi, z nichž vyplývá zákaz dispozice s nemovitostmi, a nemovitosti byly správkyní konkursní podstaty úpadce AG-ING, a.s. Mgr. D. C. zahrnuty do soupisu konkursní podstaty, když žaloba na vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce byla zamítnuta.
Žalobou podanou u soudu dne 26.11.2007 (a doplněnou podáním, které soudu došlo dne 9.2.2009) se žalobkyně domáhala, aby návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí bylo vyhověno. Uvedla, že v době podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí sice byly nemovitosti v katastru nemovitostí zapsány pro vlastníka GOLDEN ROSE LTD, s.r.o., ale že tato překážka pro zápis odpadla, neboť správkyně konkursní podstaty úpadce uspěla "proti vylučovací žalobě na ochranu vlastnického práva" podané společností GOLDEN ROSE LTD, s.r.o., která nemůže být vlastníkem nemovitostí, protože kupní smlouva ze dne 25.4.2001, na jejímž základě měla vlastnictví nabýt, je neplatná. Podle žalobkyně "katastrální předpisy" nestanoví, ke kterému dni má být zkoumán stav zápisu v katastru nemovitostí a oprávnění účastníků disponovat s předmětem právního úkonu. Ke dni uzavření kupní smlouvy ze dne 15.11.2000 účastníci právního úkonu byli oprávněni s nemovitostmi disponovat a vznikl také obligační účinek pro prodávajícího převést je na kupující.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23.2.2011 č.j. 35 C 32/2008-118 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně a účastník Ing. P. K. nemají "ve vzájemném poměru" právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna zaplatit účastnici řízení Mgr. D. C. na náhradě nákladů řízení 5.900,- Kč k rukám advokátky Mgr. Markéty Kellerové. Dovodil, že kupní smlouva sice byla uzavřena již dne 15.11.2000, že však návrh na vklad vlastnického práva k převáděným nemovitostem byl podán teprve dne 27.8.2007, tedy v době, kdy společnost AG-ING, a.s. byla v konkursu (od 12.6.2003) a kdy uzavřela další kupní smlouvu (dne 25.4.2001), kterou převedla nemovitosti na společnost GOLDEN ROSE LTD, s.r.o., jejímiž jedinými společníky a jednateli byli žalobkyně a Ing. P. K., s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 26.4.2001, a že po prohlášení konkursu na majetek úpadce, k němuž došlo dne 12.6.2003, byly nemovitosti sepsány do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty. S přihlédnutím k tomu, že žaloba podaná společností GOLDEN ROSE LTD, s.r.o. o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty byla pro opožděnost zamítnuta, soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovanému zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí brání překážka uvedená v ustanovení §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (27.8.2007) byla jako vlastník nemovitostí stále zapsána společnost GOLDEN ROSE LTD, s.r.o., a překážky uvedené v ustanoveních §5 odst. 1 písm. e) a f) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť "návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem, které se vyvádí z majetku úpadce, může podat pouze správce konkursní podstaty a nikoliv samotný úpadce, a proti vůli správce konkursní podstaty nemohl být návrh na vklad proveden"; aplikaci právního názoru uvedeného v "rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 993/2009" soud prvního stupně v projednávané věci odmítl s odůvodněním, že "řeší jinou situaci".
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26.10.2011 č.j. 1 Co 113/2011-154 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobkyně a účastník Ing. P. K. nemají "vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení" a že žalobkyně je povinna zaplatit správkyni konkursní podstaty Mgr. D. C. na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.903,- Kč k rukám advokátky Mgr. Markéty Kellerové. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a dovodil, že vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 15.11.2000 bránil stav zápisu v katastru nemovitostí, když ke dni podání návrhu na vklad dne 27.8.2007 byla stále jako vlastník zapsána jiná společnost GOLDEN ROSE LTD, s.r.o., soudy se v řízení o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce otázkou vlastnictví nemovitostí nezabývaly, neboť žaloba byla zamítnuta pro opožděnost, a katastrální úřad nebyl na základě takového výsledku řízení oprávněn "sám ze své vůle zapsat změnu vlastnického práva ve prospěch společnosti AG-ING, a.s.". Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně také v tom, že z důvodu prohlášení konkursu na majetek společnosti AG-ING, a.s. dne 12.6.2003 a zápisu sporných nemovitostí do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce dne 1.7.2003 přešla podle ustanovení §18 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání na správce konkursní podstaty všechna oprávnění s nemovitostmi nakládat a že tedy nelze povolit vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, jestliže s tím správce konkursní podstaty nesouhlasí. Odvolací soud uzavřel, že navrhovanému vkladu vlastnického práva brání překážky uvedené v ustanovení §5 odst.1 písm.a), e) a f) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že vklad vlastnického práva byl ve prospěch společnosti GOLDEN ROSE LTD, s.r.o. učiněn v rozporu se zákonem, neboť kupní smlouva ze dne 25.4.2001 byla absolutně neplatná, a že katastrální úřad měl "možnost, ba dokonce povinnost," tuto skutečnost (zda je společnost GOLDEN ROSE LTD, s.r.o. vlastníkem) postavit najisto, neboť platí, že "skutečnost, že je v katastru nemovitostí jako vlastník zapsána jiná osoba, než převodce, sama o sobě nepostačuje k zamítnutí návrhu na vklad", když případnému zamítnutí vkladového návrhu musí předcházet zjištění, zda skutečně nedošlo ke změně vlastníka. Kupní smlouvou ze dne 15.11.2000 projevily smluvní strany vůli převést vlastnické právo k nemovitostem a k tomuto datu by proto mělo být zkoumáno, zda jejich dispoziční právo není omezeno. Smlouva byla uzavřena platně a účinně, nastaly její obligační účinky a smluvní strany (a jejich právní nástupci) jsou tedy vázány projevem vůle převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§245 a 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§245 o.s.ř.) - v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle konstantní judikatury soudů katastrální úřad zkoumá v řízení ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Předmětem zkoumání katastrálního úřadu proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního úkonu (srov. zejména §37 a násl. občanského zákoníku), ale jen ty z nich, které jsou uvedeny v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Katastrální úřad neposuzuje ani platnost právního úkonu, na základě kterého již bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu zkoumaného právního úkonu. Podmínky taxativně vymezené ustanovením §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jejichž splnění je předpokladem povolení vkladu [§5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], zkoumá katastrální úřad ke dni podání návrhu na vklad [§5 odst. 1 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. K tomuto dni se pak také váží účinky vkladu (srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000 sp. zn. Cpjn 38/98, které bylo uveřejněno pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2009 sp. zn. 21 Cdo 39/2008, které bylo uveřejněno pod č. 110 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009). Jestliže jsou podmínky vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje; v opačném případě návrh zamítne [§5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
Jedno z hledisek, které katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zkoumá, spočívá v tom, zda navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru nemovitostí [§5 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)] a zda účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem posuzovaného právního úkonu [§5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. Účastník je oprávněn nakládat s předmětem právního úkonu tehdy, svědčí-li mu právní důvod (titul) nabytí tohoto práva. V případě, že je tímto nabývacím titulem právní úkon, postačí pro rozhodnutí katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu, omezí-li se na zjištění, že tu je. Při zkoumání podmínky vkladu práva uvedené v ustanovení §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů katastrální úřad přihlédne - podle stavu ke dni podání návrhu na vklad - k takovým právním skutečnostem, které mají vliv na oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu a které jsou současně "evidentní" a jejichž pominutí by představovalo "jen vysoce formální postup". Zákon tu nepožaduje, aby katastrální úřad prováděl dokazování za účelem objasnění všech v úvahu přicházejících právních skutečností; naopak, ukládá mu přihlédnout jen k tomu, co nemusí být dokazováno, tedy vzít v úvahu jen takové právní skutečnosti, které lze zapsat do katastru nemovitostí záznamem podle ustanovení §7 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2011 sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, který byl uveřejněn pod č. 44 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2012).
V projednávané věci vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 15.11.2000 nepochybně bránil stav zápisu v katastru nemovitostí a absence oprávnění prodávajícího (společnosti AG-ING, a.s.) nakládat s předmětnými nemovitostmi, neboť ke dni podání návrhu na vklad dne 27.8.2007 byla zapsána jako vlastník společnost GOLDEN ROSE LTD, s.r.o. Rozhodnutí o žalobě na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce (navíc založené na její opožděnosti) není soudním rozhodnutím, které by určovalo, kdo je vlastníkem nemovitostí, a katastrální úřad není oprávněn (nesmí) k němu při posuzování otázky vlastnictví nemovitostí přihlížet (postupovat podle ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů); vylučovací žaloba je totiž toliko procesní žalobou, jejímž prostřednictvím se pro dobu trvání konkursu vymezuje příslušnost určitého majetku ke konkursní podstatě a na základě které se soud vyjadřuje o právu založeném předpisy práva hmotného jen jako o otázce předběžné, a v řízení a rozhodnutí o této žalobě jde o to, zda je dán (jakýkoliv) důvod, pro který má být dotčený majetek ze soupisu vyloučen, nebo zda je zde (jakýkoliv) důvod, jenž vyloučení majetku ze soupisu brání, a nikoliv o určení, jaké tu jsou k tomuto majetku právní vztahy (srov. například právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2004 sp. zn. 29 Odo 394/2002, který byl uveřejněn pod č. 81 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.6.2005 sp. zn. 29 Odo 51/2005, které bylo uveřejněno pod č. 179 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.1998 sp. zn. 2 Odon 86/97, který byl uveřejněn pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2011 sp. zn. 22 Cdo 2191/2009).
S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že odvolací soud (i soud prvního stupně) však nesprávně dovodil, že by z důvodu prohlášení konkursu na majetek prodávajícího (společnosti AG-ING, a.s.) dne 12.6.2003 a zápisu předmětných nemovitostí na soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce dne 1.7.2003, mohla s nemovitostmi nakládat jen správkyně konkursní podstaty a že by bez jejího souhlasu nemohl katastrální úřad k těmto nemovitostem povolit vklad vlastnického práva. Podle soudní judikatury totiž není správný právní názor, podle kterého by úpadce neměl po prohlášení konkursu oprávnění nakládat s (kupní smlouvou) převáděným majetkem (předmětem právního úkonu) a podle něhož je zapotřebí k právnímu úkonu úpadce souhlasu správce konkursní podstaty, neboť správce konkursní podstaty je projevem vůle prodávajícího obsaženého v kupní smlouvě vázán a i po prohlášení konkursu nadále trvá závazek (povinnost) prodávajícího z kupní smlouvy odevzdat kupujícímu předmět koupě (srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2010 sp. zn. 21 Cdo 993/2009 a nebo v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.11.1998 sp. zn. 31 Cdo 542/98, který byl uveřejněn pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1999).
Nicméně, odvolací soud (a soud prvního stupně) v projednávané věci - jak vyplývá z výše uvedeného - při posouzení otázky, zda je splněna podmínka ustanovení §5 odst. 1 písm. a) a písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), tedy zda navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru a zda účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou soudů, když žalobu zamítl. Protože napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť vychází z ustálené judikatury soudů, není proti němu dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu