ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2899.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 2899/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce L U P E M I, s. r. o. se sídlem v Praze 10, Turnovského č. 263, IČO 61065242, zastoupeného Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 2, Chodská č. 30, proti žalovaným 1) JUDr. J. Š., advokátce se sídlem v Praze 2, Lublaňská č. 673/24, jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská č. 673/24, 2) CLANROY a. s. se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 802/56, IČO 26426927, a 3) 3E PROJEKT, a. s. se sídlem v Ostravě-Hrabůvce, Mjr. Nováka č. 1490/14, IČO 25389092, zastoupenému JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova č. 361/9, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby a o určení neplatnosti smlouvy o provedení dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 135/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2011 č. j. 54 Co 48/2011-140, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.111,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Vrby, advokáta se sídlem v Praze 2, Lublaňská č. 673/24.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2011 č. j. 54 Co 48/2011-140, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2009 č. j. 19 C 135/2009-63 ve znění „opravného“ usnesení ze dne 7. 7. 2010 č. j. 19 C 135/2009-95, jímž byly zamítnuty žaloba o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby „pozemku parcelní číslo o výměře 1342 m2 a budovy bez čísla popisného na pozemku číslo, zapsaných na listu vlastnictví číslo pro obec Praha a katastrální území Strašnice“, konané dne 5. 5. 2009 v Praze v „Národním domě na Vinohradech“, a žaloba o určení neplatnosti smlouvy o provedení dražby „pozemku parcelní číslo o výměře 1342 m21 a budovy bez čísla popisného na pozemku číslo, zapsaných na listu vlastnictví číslo pro obec Praha a katastrální území Strašnice“, uzavřené mezi žalovanými 1) a 2), a jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 24.871,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Vrby a žalovanému 3) 24.514,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Skyby a že žalovanému 2) se náhrada nákladů řízení nepřiznává, potvrzen ve výroku o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, změněn ve výroku o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti smlouvy o provedení dražby „jen tak, že výměra pozemku parc. č. činí 1342 m2“, a jinak v tomto výroku potvrzen, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2009 č. j. 19 C 135/2009-63 ve znění „opravného“ usnesení ze dne 7. 7. 2010 č. j. 19 C 135/2009-95 změněn ve výrocích o nákladech řízení tak, že výše náhrady nákladů řízení, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovaným 1) a 3), činí u žalované 1) 24.240,- Kč a u žalovaného 3) 23.520,- Kč a že „ve vztahu žalobce a žalovaného 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“, a kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 1) 23.520,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Vrby, žalovanému 2) 19.600,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Brodce, LL.M., Ph.D. a žalovanému 3) 9.800,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Skyby, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], protože odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce stejně jako soud prvního stupně, ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Právní názor odvolacího soudu, že žalobce není věcně legitimován k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby konané dne 5. 5. 2009, při které byly žalovaným 2) jako dražebníkem na návrh žalované 1) zpeněženy nemovitosti zapsané do soupisu konkursní podstaty úpadce J. K., jejichž vydražitelem se stal žalovaný 3), neboť není žádnou z osob uvedených v ustanovení §24 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, která dospěla k závěru, že, není-li osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty sepsal do konkursní podstaty úpadce a následně zpeněžil formou veřejné dražby dobrovolné, současně některou z osob vypočtených v ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti této dražby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 6. 2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, publikovaný pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2011 sp. zn. 21 Cdo 180/2010).
V části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi žalovanými 1) a 2), spočívá rozsudek odvolacího soudu na závěru, že na určení neplatnosti této smlouvy nemá žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu, neboť by takové určení „nemohlo vyřešit otázku vlastnictví předmětných nemovitostí“. Protože námitka žalobce uplatněná v dovolání, že žalovaná 1) nebyla oprávněna uzavřít smlouvu o provedení dražby a zpeněžit předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobce, neboť konkurs prohlášený na majetek úpadce J. K. usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1998 č. j. 52 K 92/97-83 „není dosud nejen pravomocný, ale především není účinný“, není způsobilá správnost uvedeného závěru odvolacího soudu zpochybnit, nemůže mít napadený rozsudek odvolacího soudu ani v této části po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalované 1) náklady potřebné k bránění práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 4.750,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované 1) náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalované 1), advokát Mgr. Jiří Vrba, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalované 1) za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.061,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 6.111,- Kč žalované 1) zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou 1) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným 2) a 3) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu