ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.302.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 302/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) M. S., a b) J. S., obou zastoupených JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní č. 21, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Bohdalov – v likvidaci, družstvu se sídlem v Bohdalově č. 278, IČO 136 90 671, zastoupenému Mgr. Petrem Pařilem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří č. 46, o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 216/90, o dovolání obou žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2011 č. j. 49 Co 341/2010-538, takto:
I. Dovolání žalobců a) a b) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.6.2011 č. j. 49 Co 341/2010-538, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31.8.2010 č. j. 7 C 216/90-506 ve věci samé [tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit „každému ze žalobců doplatek mzdy“ za období od ledna 1986 do prosince 1992 (ve výši a s úroky z prodlení, které soud prvního stupně ve výroku vyčíslil)], není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [tj. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „o.s.ř“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
V dovolání žalobci a) a b) uvedli mimo jiné, že podle jejich názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňují právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází (zejména, že „veškeré práce, které žalobci ve stáji pro žalovaného vykonávali, byly zahrnuty do kalkulací úkolových sazeb za odstavená selata a za přírůstek selat nad 15 kg“, a že některé práce byly navíc žalobcům zaplaceny i „duplicitně“, neboť šlo jednak o činnosti zahrnuté do normy času pro výpočet sazby za odměňování odstavených selat a jednak práce, za které žalovaný žalobcům vyplácel zvláštní odměny, mj. jim byly také vypláceny „příplatky k odměně za prasení v noci“ ve výši 10,- Kč, jež žalobci chybně označovali jako „odměna za noční prasení“; že žalobcům nevznikl nárok na proplacení tzv. úkolových nadvýdělků, které představují rozdíl mezi prací ohodnocenou v časové a úkolové mzdě, neboť „tyto byly vyšší než příplatky za propočtené a do mzdových listů nezahrnuté přesčasové hodiny žalobců“, a že nelze předpokládat, že by se práce žalobců v rostlinné výrobě, „jejíž rozsah byl s ohledem na jejich přesčasovou práci v živočišné výrobě zanedbatelný, do celkové odměny žalobců promítla“) a nesouhlasí s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl (namítají-li, že mzdové nároky žalobců měly být zjišťovány ze všech dostupných podkladů, zejména z objektivně zjištěného rozsahu jimi vykonávané práce v návaznosti na počet kusů zvířat, o které pečovali a v návaznosti na úkony, které při ošetřování zvířat museli provádět“, že údaje z těchto podkladů zpracovali do tabulek, které byly v průběhu řízení předloženy, ale znalec se jimi v podstatě nezabýval, a že, je-li „jediným podkladem pro hodnocení věci“ znalecký posudek Ing. Karla Hromka, měl být tento přezkoumán revizním znaleckým posudkem, jak oba žalobci navrhovali). Podstatou námitek dovolatelů a) a b) je tedy především nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (resp. soud prvního stupně) přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, jestliže polemizují se závěry znaleckých posudků vyhotovených pro účely tohoto řízení.
Namítají zejména, že sice v průběhu řízení bylo provedeno „rozsáhlé znalecké dokazování“, když byli postupně ustanoveni čtyři znalci, ovšem pouze poslední znalecký posudek vyhotovený znalcem Ing. Karlem Hromkem „byl k posouzení věci použitelný“, předcházející znalecké posudky „postrádaly jakoukoliv důkazní hodnotu“. Podle jejich názoru však i znalec Ing. Hromek chybně vycházel z předpokladu, že účetnictví žalovaného – jako jediný možný podklad – bylo „správné a úplné a věrohodně zobrazovalo veškeré účetní případy“, rovněž „přesvědčivě nezdůvodnil, proč ve svých výpočtech vycházel z počtu 35 ošetřovaných prasnic na jednoho ošetřovatele, ačkoliv žalobci jsou přesvědčeni, že v předmětném období již bylo na jednoho ošetřovatele normováno pouze 21 ošetřovaných prasnic“, a nevypořádal se ani s otázkou, „v jakém rozsahu se do jejich odměny za práci promítla práce v rostlinné výrobě, kterou žalobci vedle vlastního ošetřování zvířat vykonávali“. Nesouhlasí ani s posouzením znalce Ing. Hromka týkajícím se jejich „nároku za přírůstky selat do 15kg váhy“, jestliže „odměna ve výši 40 Kč za dochované sele v žádném případě nemohla zahrnovat i odměnu za vlastní výkrm selete“. Znalec Ing. Hromek podle jejich názoru rovněž nedostatečně zodpověděl otázku stanovení odměny za noční prasení, neboť odměňování ve výši pouhých 10 Kč je „pochopitelně nereálné“, „vzhledem k tomu, že porod prasnice trvá okolo sedmi hodin“ a účast u tohoto úkonu tak „v podstatě pokryje noční směnu jedné pracovní síly“. Žalobci a) a b) pak v dovolání současně předestírají vlastní (opačné) skutkové závěry o tom, že jejich mzdové nároky nebyly v plném rozsahu uspokojeny, na nichž pak budují své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Tím, že dovolatelé a) a b) na odlišných skutkových závěrech budují odlišný právní názor na věc, však nezpochybňují právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
Protože námitky žalobců a) a b) uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale jen dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. – jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců a) a b) - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobci a) a b) s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. ledna 2014
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu