ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3083.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3083/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce J. S., proti žalovaným 1) Katastrálnímu úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálnímu pracovišti Chomutov , Školní č. 5335, Chomutov, a 2) Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Liberci , Rumjancevova č. 10, Liberec, o „opravu chyby v katastru nemovitostí“, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 23 C 19/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. května 2012 č. j. 14 Co 337/2012-126, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2012 č. j. 14 Co 337/2012-126, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. 4. 2012 č. j. 23 C 19/2007-119, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (rozhodnutí o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž jde o rozhodnutí jen procesní povahy), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř. (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 2. 2012 sp. zn. 21 Cdo 242/2010 nebo v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 9. 2003 sp. zn. 29 Odo 265/2003, které bylo uveřejněno pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu