ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3430.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3430/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po F. Ch. , zemřelém dne 18. ledna 2008, za účasti 1) K. Ch. , zastoupené Mgr. Štěpánem Knézelem, advokátem se sídlem v Teplicích, Modlanská č. 1856, a 2) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČO 6979111, Územní pracoviště Ústí nad Labem, Mírové náměstí č. 36, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 36 D 169/2008, o dovolání K. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. dubna 2012, č.j. 9 Co 859/2011-345, takto:
Dovolání K. Ch. se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24.4.2012, č.j. 9 Co 859/2011-345, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 13.10.2011, č.j. 36 D 169/2008-313 [kterým byla určena obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitele F. Ch., zemřelého dne 18.1.2008 (dále také jen „zůstavitel“), a pozůstalé manželky K. Ch. částkou 10.689,- Kč a kterým bylo určeno, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalé manželce; vypořádání se týkalo také závazků zůstavitele vůči ČR - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových dle platebního rozkazu ze dne 8.10.1993, č.j. 16 C 661/93-10, ve výši 745.741,- Kč, vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Teplice z titulu nedoplatku na sociálním pojištění ve výši 173.219,- Kč a vůči První moravské finanční, a.s., dle vykonatelných platebních rozkazů Okresního soudu v Mostě ze dne 20.11.1995, č.j. 13 C 2251/95-10, ze dne 3.4.1995, č.j. 12 C 545/95-7, a ze dne 25.9.1997, č.j. Ro 8789-97, ve výši 1.579.101,80 Kč (dále také jen „předmětné závazky“), o nichž bylo rozhodnuto, že z poloviny „náleží“ do pasiv dědictví a z poloviny K. Ch.], a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, podala K. Ch. dovolání.
Dovolání K. Ch. není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o.s.ř.“], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Odvolací soud při vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky K. Ch. v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení §149 odst. 2 a 3 obč. zák. a ustanovení §175l odst. 1 o.s.ř. v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2013, sp. zn. 21 Cdo 2436/2011). Právní názor odvolacího soudu, že dluhy zůstavitele, které vznikly za trvání manželství zůstavitele a K. Ch. - za situace, kdy zákonem stanovený rozsah jejich společného jmění (v době vzniku předmětných závazků označovaného jako bezpodílové spoluvlastnictví) nebyl smlouvou modifikován (zúžen nebo rozšířen) ani jeho vznik nebyl vyhrazen ke dni zániku manželství - patří do společného jmění manželů, je správný (k tomu srov. ustanovení §147 obč. zák. ve znění účinném do 31.7.1998, jež zakládalo solidární odpovědnost manžela za výlučný závazek druhého manžela, který vznikl za trvání manželství; okolnost, zda manžel-nepodnikatel vyslovil souhlas s podnikáním manžela-podnikatele či zda měl o jeho podnikání vědomost, nebyla podle právní úpravy účinné do 31.7.1998 podstatná). Namístě je k tomu podotknout, že vypořádání zůstavitelových dluhů (závazků) provedené podle ustanovení §175l o.s.ř. není pro zůstavitelovy věřitele závazné.
Opakovaně vznášené námitky dovolatelky, že se zůstavitelem „žili odděleně, nesdíleli společnou domácnost, společně nehospodařili a ani se jinak nestýkali“, jsou v posuzovaném případě bezpředmětné, neboť – i kdyby tvrzené skutečnosti byly prokázány - nemohou zpochybnit závěr, na kterém napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, totiž, že předmětné závazky zůstavitele náleží do společného jmění manželů, neboť vznikly za trvání manželství (okolnost, že závazky zůstavitele vznikly za trvání manželství, dovolatelka nezpochybňovala a ani z obsahu spisu nevyplývá).
Protože dovolání K. Ch. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu