ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3871.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3871/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce P. Ch. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Peškem, advokátem, se sídlem v Třeboni, Šustova č. 902, proti žalované JOTRA - račí a rybí farma - export, import s. r. o. se sídlem v Nové Peci - Nové Chalupy č. 110, IČO 63272211, zastoupené JUDr. Pavlou Martínkovou, advokátkou, se sídlem ve Vimperku, 1. máje č. 144, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 8 C 46/2011 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. července 2012, č. j. 19 Co 1559/2012-87, 19 Co 1562/2012, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k JUDr. Pavly Martínkové, advokátky se sídlem ve Vimperku, 1. máje č. 144.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 7. 2012, č. j. 19 Co 1559/2012-87, 19 Co 1562/2012, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 24. 11. 2011, č. j. 8 C 46/2011-45 a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 7. 5. 2012, č. j. 8 C 46/2011-70 , kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce „provedeného žalovanou dne 01. 04. 2011 a žalobci doručené 06. 04. 2011“, a žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 9.970,- Kč a ČR - Okresnímu soudu v Prachaticích na svědečném 455,- Kč a na tlumočném 630,- Kč, a jímž bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.503,80 Kč k rukám advokátky JUDr. Pavly Martínkové, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou (konstantní) judikaturou soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 35, roč. 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2298/2011, vztahující se k obsahově shodné dřívější právní úpravě).
Další námitky dovolatele (zda vůbec a jakým způsobem bylo zjištěno, že žalobce se dostavil a zdržoval na pracovišti pod vlivem alkoholických nápojů) představují nesouhlas dovolatele s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož skutkové i právní závěry považoval odvolací soud za správné) přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil. Takové námitky nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Ani skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalované náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátkou ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokátky vznikly žalované náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Vzhledem k tomu, že advokátka JUDr. Pavla Martínková osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalované za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.388,- Kč žalované zaplatit k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu