ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.547.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 547/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. Š. , zastoupené Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, 1. máje č. 741, proti žalované Lidl Česká republika v.o.s. se sídlem v Praze 5, Nárožní č. 1359/11, IČO 26178541, zastoupené Mgr. Petrem Bauerem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova č. 10, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 8 C 306/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. srpna 2011 č.j. 16 Co 213/2011-95, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 15.7.2009 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že "s ohledem na aktuální hospodářský vývoj a za účelem zvýšení elektivnosti podniku rozhodla o organizační změně, která spočívá ve zrušení pracovní pozice pracovník v obchodě", kterou "žalobkyně podle pracovní smlouvy vykonává, jakožto samostatnou funkci, a nemůže jí nadále zaměstnávat".
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 15.12.2009 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že pracovala u žalované ode dne 30.6.2003 jako "prodavačka - pokladní". Poté, co onemocněla nemocí z povolání, byla ke dni 1.3.2007 převedena na práci "prodavač ve vybalování zboží" a ode dne 20.8.2008 byla opět "v příčinné souvislosti s nemocí z povolání" převedena na jinou práci "pracovník v obchodě". Obě posléze uvedené "pracovní pozice", jejichž pracovní náplň spadala do "funkce prodavačka - pokladní", byly podle názoru žalobkyně "zřízeny nově a účelově" proto, aby je žalovaná nakonec mohla zrušit z organizačních důvodů a aby žalovaná nemusela vyplatit žalobkyni odstupné "v souvislosti s trvalou nezpůsobilostí vykonávat práci prodavačky - pokladní".
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 16.11.2010 č.j. 8 C 306/2009-66 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11.440,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Kabudi. Poté, co zjistil, že žalobkyně, která byla zaměstnankyní žalované ode dne 30.6.2003, nemohla pro následky nemoci z povolání vykonávat ani původní práci "prodavač - pokladní", ani práci "prodavač - vybalování zboží", na kterou byla s účinností ode dne 1.3.2007 převedena, a že byla proto s účinností ode dne 20.8.2008 převedena "na pozici pracovník v obchodě", soud prvního stupně vzal z výpovědi svědka Ing. M. Š. (vedoucího filiálky žalované č. 188 ve Frýdku - Místku a přímého nadřízeného žalobkyně) za prokázané, že podání výpovědi žalobkyni "předcházel pohovor s regionálním vedoucím prodeje, který zjišťoval, zda je žalobkyně využita na 100%, přičemž svědek mu sdělil, že žalobkyně je pro něj s ohledem na svoji pozici zbytečná, neboť vykonává asi 10% práce, kterou by od svého zaměstnance vyžadoval, protože práce prodavače je zejména prací na pokladně, kde žalobkyni nemůže využít", že práce, které žalobkyně vykonávala v pozici "pracovník v obchodě", vykonávali i všichni ostatní zaměstnanci v pozici "prodavač - pokladní", když pozice "pracovník v obchodě" byla zřízena výlučně pro žalobkyni, přičemž všechny činnosti, které žalobkyně vykonávala jako pracovník v obchodě, byly pro chod prodejny potřebné i před převedením žalobkyně na tuto práci, a dovodil, že rozhodnutí o organizační změně ze dne 1.7.2009 "ve své podstatě nesměřuje k účelu zvýšit efektivitu práce, ale k tomuto rozhodnutí došlo za účelem rozvázat se žalobkyní pracovní poměr podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce". Soud prvního stupně totiž neshledal jiné vysvětlení pro zřízení pracovní pozice žalobkyně "pracovník v obchodě", o níž žalovaná "musela vědět, že je pro ni neefektivní, a posléze zrušení této pozice právě pro její neefektivnost s tím, že ode dne 1.7.2009 převezmou plnění úkolů tvořících dosud náplň této funkce ostatní zaměstnanci prodejny, a to za situace, když i přede dnem 1.7.2009 tyto úkoly ostatní zaměstnanci plnili". Podle soudu prvního stupně nemůže obstát ani odkaz žalované na "aktuální hospodářský vývoj", neboť její tržby od roku 2006 do roku 2009 rostly, a navíc žalovaná po předmětné organizační změně zvýšila počet zaměstnanců na prodejně v pozici "prodavač - pokladní". Protože skutečným důvodem pro rozvázání pracovního poměru se žalobkyní byla okolnost, že pozbyla vzhledem ke zjištěné nemoci z povolání dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci "prodavač - pokladní", a protože rozhodnutí žalované ze dne 1.7.2009 "podle svého účelu směřovalo k jinému cíli, než zvýšení efektivnosti práce", je výpověď z pracovního poměru ze dne 15.7.2009 neplatným právním úkonem.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10.8.2011 č.j. 16 Co 213/2011-95 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.358,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Kabudi. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že rozhodnutí žalované ze dne 1.7.2009 nesledovalo změnu úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu, pomocí níž by měl být regulován počet zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby žalovaná nadále zaměstnávala jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jejím potřebám, nýbrž podle svého účelu směřovalo k jinému cíli, a to k "nápravě nesprávného úsudku žalované o tom, že má pro žalobkyni, která byla uznána pro následky nemoci z povolání dlouhodobě nezpůsobilou k výkonu dosavadní práce prodavač - pokladní, k dispozici jinou vhodnou práci". Poté, co byla u žalobkyně zjištěna nemoc z povolání, která ji činila neschopnou konat práci "prodavač - pokladní", došlo ode dne 1.3.2007 ke zřízení pracovního místa s omezenou pracovní náplní označeného jako "prodavač ve vybalování zboží" a ode dne 20.8.2008, jelikož měla zdravotní problémy i při vykonávání této práce, ke zřízení dalšího pracovního místa s ještě omezenější pracovní náplní označeného jako "pracovník v obchodě", spočívajícího "ve vybalování jen lehčího zboží (max. 1 kg), vizuální kontrole čerstvosti zboží a drobných úklidových pracích". Protože žalovaná "minimálně měla a mohla s přihlédnutím k okolnostem od počátku předpokládat, že pracovní místa s takto omezenou pracovní náplní pro ni budou nepotřebná (neefektivní), neboť tato místa byla vytvořena jen pro žalobkyni na prodejně žalované č. 188 ve Frýdku-Místku, zatímco v jiných prodejnách neexistovala", nemění nic na správnosti závěru, podle kterého rozhodnutí žalované ze dne 1.7.2009 podle svého účelu směřovalo k jinému cíli než ke snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, ani to, že žalovaná zjistila až po cca dvou letech, že pracovní místo s takto omezenou pracovní náplní je pro ni nepotřebné či neefektivní, zejména když žalovaná po rozvázání pracovního poměru se žalobkyní přijala na prodejnu ve Frýdku - Místku dva nové zaměstnance se stejným druhem práce "prodavač - pokladní". Odvolací soud uzavřel, že opravdovým důvodem pro rozvázání pracovního poměru nebyly okolnosti uvedené v §52 písm. c) zák. práce, ale to, že žalobkyně nebyla v důsledku nemoci z povolání dlouhodobě způsobilá vykonávat dosavadní práci "prodavač - pokladní" a že žalovaná neměla a nemá k dispozici jinou vhodnou práci, na kterou by mohla žalobkyni převést, a jejíž výkon by pro žalovanou byl potřebný a efektivní.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítla, že "tvrzení soudů jsou rozporná a vytváří absurdní situaci pro žalovanou, která by měla dát žalobkyni výpověď ve smyslu ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce, ačkoliv byla a je žalobkyně pozici pracovník v obchodě schopna vykonávat". Podle názoru žalované má být "při hodnocení, zda je účelem výpovědi snižování počtu zaměstnanců za účelem zvyšování efektivity", brána v úvahu "pouze pracovní pozice, kterou vykonávala žalobkyně, popřípadě kterou by byla schopna vykonávat, a nikoliv pracovní pozice prodavač - pokladní, kterou nebyla schopna žalobkyně cca dva roky vykonávat", a "při splnění povinnosti žalované převést žalobkyni na jinou práci zřízením pracovní pozice odpovídající jejímu zdravotnímu stavu, nemůže být v tomto případě po uplynutí cca 2 let od zřízení pracovní pozice do doby rušení takto zřízené pracovní pozice z důvodu snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce dávána bez dalšího nemoc z povolání do příčinné souvislosti se skončením pracovního poměru na místo snížení počtu zaměstnanců na této pracovní pozici za účelem zvýšení efektivity práce"; "po zřízení pracovní pozice pro žalobkyni z důvodu nemoci z povolání nestačilo pouhé konstatování soudu, že žalovaná měla a mohla vědět při zřízení pracovní pozice, že tato bude neefektivní, ale že je potřeba při provádění důkazů zjistit další výjimečné skutečnosti (úmyslné a účelové zřízení pozice, krátkodobost výkonu pracovní pozice aj.)". Žalovaná dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu, za zásadní po právní stránce pokládá mimo jiné otázku, zda "při hodnocení, zda účelem výpovědi snižování počtu zaměstnanců za účelem zvyšování efektivity má být brána v potaz pouze pracovní pozice, kterou vykonává dotyčný zaměstnanec, a ty pracovní pozice, které je případně s ohledem na svůj zdravotní stav schopen vykonávat anebo naopak i ty pracovní pozice, které není schopen zaměstnanec s ohledem na svůj zdravotní stav vykonávat", a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání žalované proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst.3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. §241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 16.5.2003 od 30.6.2003 v pracovním poměru na dobu neurčitou jako pokladní - prodavač s pracovní dobou 35 hodin týdně a že do její pracovní náplně patřila jednak práce na pokladně (pokladní) a jednak práce při vybalování zboží, prezentace a válcování, kontrola kvality zboží, vyřazování poškozeného či z jiných důvodů neprodejného zboží, úklid prodejny, skladu, zázemí a přilehlých ploch (prodavačky). Poté, co byla u žalobkyně lékařským posudkem oddělení nemocí z povolání Nemocnice Podlesí a.s. ze dne 17.10.2006 zjištěna ke dni 7.9.2005 nemoc z povolání (podle kapitoly II a položky č. 9 Seznamu nemocí z povolání - onemocnění šlach, šlachových úponů a horních končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného zatěžování) při výkonu práce pokladní, uzavřely účastnice dne 22.2.2007 dodatek k pracovní smlouvě, podle něhož se s účinností ode dne 1.3.2007 změnil druh vykonávané práce na "prodavač - vybalování zboží" a délka pracovní doby na 30 hodin týdně. Vzhledem k tomu, že uvedené pracovní zařazení neodpovídalo zdravotnímu stavu žalobkyně, uzavřely účastnice dne 20.8.2008 další dodatek k pracovní smlouvě, podle něhož se s účinností ode dne 20.8.2008 změnil druh práce na "pracovník v obchodě"; náplní této práce byla kontrola čerstvosti zboží, úklid prodejny a venkovních prostor, odkrabicování, kontrola válcování (rotace zboží), seskládání zbytků zboží, vybírání zbytkového zboží a srovnání zboží. Žalovaná dne 1.7.2009 rozhodla "s ohledem na aktuální hospodářský vývoj a za účelem zvýšení efektivnosti práce" o zrušení "pracovní pozice na prodejně Lidl č. 188 ve Frýdku - Místku pracovník v obchodě" a dopisem ze dne 15.7.2009 dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm.c) zákoníku práce.
Vzhledem k tomu, že práce "pracovníka v obchodě" představovala část pracovní náplně, kterou u žalované vykonávali zaměstnanci v pracovní pozici "prodavač - pokladní", a že druh práce "pracovník v obchodě" byl podle zjištění soudů u žalované (na její provozovně č. 188 ve Frýdku - Místku) "nově vytvořen" za účelem zaměstnávání žalobkyně pracemi odpovídajícími jejímu zdravotnímu stavu vyvolanému nemocí z povolání, bylo za tohoto stavu věci pro rozhodnutí soudů (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, zda zrušení takové pracovní pozice "za účelem zvýšení efektivnosti práce" představuje organizační změnu, která způsobuje nadbytečnost zaměstnance a která naplňuje výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm.c) zákoníku práce. Protože posouzení uvedené otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), a že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, představuje rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání žalované není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která jí byla doručena dne 15.7.2009 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb. a č. 382/2008 Sb. tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 13.9.2009 (dále jen "zák. práce").
Podle ustálené judikatury soudů je neplatná výpověď z pracovního poměru, kterou zaměstnavatel dal zaměstnanci podle ustanovení §52 písm.c) zák. práce, jestliže rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu nebylo přijato k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, pomocí níž měl být regulován počet zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnavatel nadále zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám, a podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli (srov. právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněném pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, který byl přijat za účinnosti dřívější, obsahově identické, právní úpravy a který je i nadále přijímán jako správný).
Zaměstnance, jenž nesmí podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného právního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání, je zaměstnavatel povinen převést na jinou práci [srov. §41 odst.1 písm.b) zák. práce]; není-li možné dosáhnout účelu převedení převedením zaměstnance v rámci pracovní smlouvy, může ho zaměstnavatel převést i na práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě, a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil (§41 odst.3 zák. práce). Při převedení zaměstnance na jinou práci podle ustanovení §41 odst.1 písm.b) zák. práce je zaměstnavatel povinen přihlížet k tomu, aby tato práce byla pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci (srov. §41 odst.6 zák. práce). Nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, konat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání, může mu zaměstnavatel dát výpověď z pracovního poměru [§52 písm.d) zák. práce]; to neplatí, došlo-li k převedení zaměstnance podle ustanovení §41 odst.1 písm.b) zák. práce na jinou práci, neboť důvod výpovědi "odpadl" tím, že zaměstnanec začal vykonávat u téhož zaměstnavatele jinou práci, která je pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu (vyvolanému nemocí z povolání) a schopnostem (a pokud možno též k jeho kvalifikaci).
Žalobkyně - jak bylo v projednávané věci soudy zjištěno - pozbyla pro onemocnění nemocí z povolání způsobilost konat pro žalovanou práci "prodavačka - pokladní", avšak žalovaná ji - s jejím souhlasem nebo bez jejího souhlasu - na jinou práci nepřevedla. V dodatcích k pracovní smlouvě ze dne 22.2.2007 a ze dne 20.8.2008 se sice hovoří o změně druhu práce, který se žalobkyně zavázala vykonávat pro žalovanou, ve skutečnosti však žalovaná nadále přidělovala žalobkyni původní práci "prodavačky - pokladní", ovšem omezenou pouze na činnosti, které žalobkyně mohla (měla být schopna) - vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vyvolanému nemocí z povolání - opravdu vykonávat; tato "zbytková" pracovní činnost, kterou žalobkyně byla (měla být) schopná konat z práce "prodavačky - pokladní", pak byla v dodatku k pracovní smlouvě ze dne 22.2.2007 označena jako "prodavač - vybalování zboží" a v dodatku k pracovní smlouvě ze dne 20.8.2008 jako "pracovník v obchodě". Z uvedeného vyplývá (mimo jiné) závěr, že žalovaná v dodatcích k pracovní smlouvě jen předstírala (simulovala) to, že žalobkyně u ní má nadále (po zjištění nemoci z povolání) vykonávat jinou práci (jiný druh práce), přičemž součástí tohoto jednání bylo rovněž vytvoření (pomocí organizační změny) "nového" druhu práce "pracovník v obchodě"; vytvoření "zdání" toho, že žalobkyně vykonává u žalované jiný druh práce, než který konala před onemocněním nemocí z povolání, současně bylo "předpokladem" pro přijetí rozhodnutí dne 1.7.2009 o zrušení "pracovní pozice na prodejně Lidl č. 188 ve Frýdku - Místku pracovník v obchodě" z důvodu její "neefektivnosti" a pro přijetí nových zaměstnanců na druh práce "prodavač - pokladní". Poukazuje-li žalovaná v dovolání na to, že při posuzování otázky platnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 15.7.2009 by měla být brána v úvahu "pouze pracovní pozice pracovník v obchodě, kterou vykonávala žalobkyně", a "nikoliv pracovní pozice prodavač - pokladní, kterou nebyla schopna žalobkyně cca dva roky vykonávat", zastírá tím jen skutečnost, že z důvodu "zvýšení efektivnosti práce" nemohla být na prodejně č. 188 ve Frýdku - Místku zrušena pracovní pozice "prodavač - pokladní", ale toliko pracovní pozice "pracovník v obchodě", kterou na prodejně č. 188 ve Frýdku - Místku zastávala pouze žalobkyně a která byla pro žalobkyni také nově vytvořena.
Za uvedeného stavu věci je i podle názoru dovolacího soudu správný závěr, že rozhodnutí žalované o zřízení a posléze zrušení pracovního místa "pracovník v obchodě" na prodejně č. 188 ve Frýdku - Místku nebylo přijato ke snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo z důvodu jiné organizační změny, pomocí níž by měl být regulován počet zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnavatel nadále zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám, ale že podle svého účelu směřovalo k jinému cíli, a to k rozvázání pracovního poměru se žalobkyní výpovědí, aniž by k tomu musel být použit výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm.d) zák. práce.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř. a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo zamítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. května 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu