ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.570.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 570/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce L. H. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská č. 32/22, proti žalovanému D. S. Leasing, a. s. se sídlem v Brně, Londýnské náměstí č. 2, IČO 48909238, zastoupenému Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem v Brně, Tuřanka č. 574/34, o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu soudní úschovy a o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 186/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. září 2012 č. j. 21 Co 158/2011-191, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.926,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Dvořáčka, advokáta se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská č. 32/22.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2012 č. j. 21 Co 158/2011-191, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2011 č. j. 54 C 186/2008-135 ve výroku, jímž byla zamítnuta vzájemná žaloba žalovaného o určení, že žalovaný je vlastníkem vozidla „tov. zn. Mercedes S 320 RZ 4A 45940 VIN: WDB22200651A03722“, ve výroku, jímž bylo rozhodnuto, že žalovaný „je povinen souhlasit s vydáním osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes S 320, RZ 4A 45940, VIN: WDB22200651A03722“, z úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobci, a ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku 1.000,- Kč, kterým byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2011 č. j. 54 C 186/2008-135 ve výroku o náhradě nákladů řízení změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 41.952,- Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Dvořáčka, a kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 26.361,- Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Dvořáčka, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř“], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., protože v dovolání žalovaného byl uplatněn - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) - jen dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Žalovaný sice v dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že žalovaný nezpochybňuje právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem, ale že nesouhlasí s jeho skutkovým zjištěním, že A. M. uzavřel se žalobcem dne 10. 2. 2006 kupní smlouvu, kterou žalobci prodal motorové vozidlo tovární značky Mercedes S 320, registrační značky 4A 45940, VIN: WDB22200651A03722, na němž odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) založil svůj závěr, že žalobce se stal vlastníkem uvedeného motorového vozidla. Protože podstatou námitek žalovaného je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy vyhodnotil, nepředstavují jeho námitky uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání žalovaného podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Protože dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 6.250,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce, advokát JUDr. Vladimír Dvořáček, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.376,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalovaný je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 7.926,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. prosince 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu