ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.580.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 580/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Mgr. H. K. , zastoupené JUDr. Šárkou Foltýnovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 16, proti žalovaným 1) Městské části Praha 9 se sídlem městského úřadu v Praze 9, Sokolovská č. 14/324, IČO 00063894 a 2) Základní škole Novoborská , příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 9, Novoborská č. 371/10, IČO 61381276, oběma zastoupeným JUDr. Petrem Haluzou, advokátem se sídlem v Praze 9, Drahobejlova č. 41, o neplatnost odvolání z funkce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 215/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2011 č.j. 62 Co 77/2011-95, takto:
I. Dovolání žalovaných se zamítá .
II. Žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Šárky Foltýnové, advokátky se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 16.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 11. 7. 2007 žalovaná 1) zaslala žalobkyni kopii usnesení 11. Rady Městské části Praha 9 ze dne 10. 7. 2007 č. Us RMČ 413/07, jímž byla odvolána z funkce ředitelky ZŠ Novoborská „na základě výsledku veřejnoprávní kontroly projednané v RMČ dne 5. 6. 2007 č. usnesení 342/07 v souladu s §166 odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb.“
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že výše uvedené odvolání je neplatné. Žalobu odůvodnila zejména tím, že pracovala na Základní škole Novoborská na základě pracovní smlouvy ze dne 17. 6. 1994 jako učitelka II. stupně, že s účinností od 1. 7. 1994 byla jmenována zástupcem ředitele školy pro II. stupeň a jmenovací listinou ze dne 30. 10. 2000 byla „s účinností od 1. 11. 2000 jmenována do funkce ředitele Základní školy, Praha 9 – Prosek, Novoborská 371“. Ve dnech 26. 2. – 30. 4. 2007 proběhla na Základní škole Novoborská mimořádná finanční kontrola, která dospěla k závěru, že „byla porušena řada paragrafů zákona o účetnictví č. 563/1991“, a že „účetnictví je neprůkazné a nepřehledné a nepodává věrný obraz o hospodaření organizace“. Usnesením Rady Městské části Praha 9 ze dne 10. 7. 2007 byla žalobkyně odvolána z funkce ředitelky ZŠ Novoborská. Podle názoru žalobkyně však „v žádném případě nelze tato pochybení uznat jako závažné porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce a tedy jako důvod pro odvolání z funkce“.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 22.4.2008 č.j. 15 C 215/2007-24 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 10.353,- Kč „k rukám právního zástupce žalované“. Dospěl k závěru, že po formální stránce byly podmínky pro odvolání žalobkyně z funkce splněny, tj. zejména, že odvolání z funkce bylo provedeno k tomu oprávněným subjektem, bylo učiněno písemně a bylo doručeno; že mu však „nepřísluší zkoumat důvodnost odvolání z funkce“.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.3.2009 č.j. 54 Co 450/2008-42 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že je třeba, aby se zabýval nejdříve prokázáním naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř.. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 854/2007 a 21 Cdo 3863/2007, která „řeší obdobnou problematiku a zabývají se naléhavým právním zájmem ve vztahu k věcné legitimaci účastníků a to zejména pasivní“, a zdůraznil, že teprve poté – prokáže-li žalobkyně naléhavý právní zájem – bude možné zabývat se důvodností žaloby věcně. Podrobněji rozebral právní stránku věci a uložil soudu prvního stupně, aby – shledá-li, že odvolání splňuje všechny formální náležitosti platného právního úkonu – zjišťoval, „jsou-li splněny důvody odvolání žalobkyně z funkce“.
Obvodní soud pro Prahu 9 (poté, co na návrh žalobkyně usnesením ze dne 15.7.2010 č.j. 15 C 215/2007-57 připustil, „aby do řízení na straně žalované přistoupila Základní škola Novoborská, IČ 61381276, se sídlem Praha 9, Novoborská 371“) rozsudkem ze dne 27.10.2010 č.j. 15 C 215/2007-65 ve znění opravného usnesení ze dne 17.10.2011 č.j. 15 C 215/2007-99 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 31.520,- Kč na náhradě nákladů řízení „ k rukám právní zástupkyně žalobkyně“. Soud prvního stupně dovodil, že ve věci je dána pasivní věcná legitimace obou žalovaných, a že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, zda její odvolání z funkce je neplatné; důvody pro tento závěr spatřoval zejména v tom, že se žalobkyni nepodařilo nalézt zaměstnání v oboru a ve funkci „odpovídající jejím znalostem a zkušenostem“, že odvolání z funkce ředitelky školy žalobkyni „vystavilo konkrétní újmě“, neboť tato skutečnost jí „přinejmenším ztěžuje, aby se o výkon obdobné vedoucí funkce ucházela“, když nemůže „zamlčet“ důvody odvolání z funkce, a že „pouze prostřednictvím podané žaloby se může domoci určení neplatnosti toho, co ji uvedlo do nejistého postavení a co je způsobilé vystavit žalobkyni konkrétní újmě, spočívající v tom, že žalobkyně ztratí možnost pracovat ve svém oboru na odpovídajícím místě“. Zabývaje se dále „formálními i materiálními“ náležitostmi odvolání žalobkyně z funkce ředitelky základní školy soud prvního stupně dospěl k závěru, že toto odvolání je neplatné, protože neobsahuje konkrétní důvody odvolání ve smyslu ustanovení §166 odst. 6 školského zákona, „neboť pouze odkazuje na výsledek veřejnoprávní kontroly a nijak nekonkretizuje, v čem zřizovatel [žalovaná 1)] spatřuje závažné porušení či neplnění konkrétních právních povinností žalobkyně tak, aby tyto důvody byly následně přezkoumatelné soudem“.
K odvolání obou žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.8.2011 č.j. 62 Co 77/2011-95 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil „jen tak, že jejich výše činí 32.092,- Kč“ a zároveň rozhodl, že žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.720,- Kč k rukám advokátky JUDr. Šárky Foltýnové. K námitkám žalovaných odvolací soud uvedl, že „sice žaloba původně směřovala jen proti zřizovateli zaměstnavatele žalobkyně“ – žalované 1) – ale nedostatek pasivní věcné legitimace byl odstraněn poté, kdy soud prvního stupně k návrhu žalobkyně připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupil také zaměstnavatel žalobkyně – Základní škola Novoborská [žalovaná 2)]. Podle názoru odvolacího soudu „okamžikem, kdy do řízení na straně žalované pravomocně přistoupil také zaměstnavatel žalobkyně, byl vytvořen pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu“, a žalované ani „nepodaly odvolání proti rozhodnutí soudu, jímž byl zhojen nedostatek pasivní věcné legitimace“, ani „v tomto směru k návrhu žalobkyně na přistoupení dalšího účastníka do řízení neuplatnily žádné námitky“. Současně je tak dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Ve věci samé se odvolací soud ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právními závěry soudu prvního stupně, jestliže vycházel zejména z ustanovení §166 odst. 4, 5 a 6 školského zákona a dovodil, že „za situace, kdy důvod k odvolání žalobkyně z funkce ředitelky základní školy byl vymezen pouhým odkazem zřizovatele na výsledek veřejnoprávní kontroly projednané v RMČ dne 5. 6. 2007, č. usnesení 342/07“, pak předmětné odvolání žalobkyně z funkce ředitelky „nesplňuje materiální předpoklady odvolání“, neboť ani v příloze dopisu žalované 1) ze dne 11. 7. 2007 „není důvod nikterak konkretizován“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly obě žalované dovolání, ve kterém namítají, že žalovaná 1) mohla být podle hmotného práva pasivně legitimována pouze společně se zaměstnavatelem, tj. se žalovanou 2). Řízení však původně proběhlo pouze se žalovanou 1), a zamítavý rozsudek obvodního soudu ze dne 22.4.2008 č.j. 15 C 215/2007-24 měl být tedy potvrzen, neboť vstup žalované 2) do řízení soud prvního stupně připustil teprve svým usnesením ze dne 15.7.2010 č.j. 15 C 215/2007-57, tedy více než po třech letech. Protože řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, navrhly, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil, aby zrušil rovněž usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11.3.2009 č.j. 54 Co 450/2008-42, a aby věc vrátil „odvolacímu soudu k dalšímu řízení“.
Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud ČR dovolání žalovaných odmítl jako nepřípustná, neboť dovolání nemohou být podle jejího názoru přípustná podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., jestliže odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení „soud prvního stupně nezavázal žádným právním názorem“, a nejsou přípustná ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „o.s.ř“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné (soud prvního stupně rozhodl ve svém pozdějším rozsudku jinak, neboť byl vázán právním názorem odvolacího soudu obsaženým v jeho zrušujícím usnesení, které obsahovalo pokyny nejen k odstranění vady řízení týkající se nutnosti posouzení naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř., ale rovněž pokyny k tomu, jaký právní předpis má být na již zjištěný skutkový stav aplikován a jakým způsobem má být vyložen), přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolatelky namítají, že řízení před soudy je postiženo vadou ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť podle jejich názoru soudy žalobu o neplatnost odvolání žalobkyně z funkce ředitelky ZŠ projednaly i „s vadou pasivní věcné legitimace“, ačkoli měly postupovat podle ustanovení §103 o.s.ř. a žalobu pro nedostatek této podmínky řízení zamítnout.
Podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. lze dovolání podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Ve sporu o neplatnost odvolání zaměstnance z funkce, který byl do funkce jmenován podle zvláštních předpisů (tzv. vnější jmenování), je splněn předpoklad pasivní věcné legitimace, jen jestliže se řízení účastní vedle sebe zaměstnavatel i subjekt (zřizovatel), který zaměstnance odvolal z funkce (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2008, sp. zn. 21 Cdo 854/2007, který byl uveřejněn pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008); ve sporu mají postavení nerozlučných společníků (§91 odst. 2 o.s.ř.).
Nerozlučné společenství více účastníků směřuje v občanském soudním řízení k tomu, aby bylo zajištěno, že se rozhodnutí soudu bude vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, vyžaduje-li to nedílná hmotněprávní povaha předmětu řízení. Neúčastní-li se řízení jako účastníci (na straně žalobce nebo žalovaného všichni, kdo jimi musí (mají) být jako nerozluční společníci, je tím dán nedostatek věcné legitimace, a soud žalobu z tohoto důvodu bez dalšího zamítne. Nedostatek (aktivní nebo pasivní) věcné legitimace lze ovšem odstranit pomocí institutu přistoupení dalšího účastníka do řízení (§92 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce tímto způsobem smí reparovat svůj původní (v době podání žaloby) „omyl“ o tom, kdo je nositelem uplatňovaného práva nebo proti komu mělo být právo správně žalováno, který by jinak byl řešitelný jen podáním nové žaloby. Bylo-li tedy zahájeno řízení o určení neplatnosti odvolání z funkce, žalobce smí (až do rozhodnutí soudu) činit (způsobem uvedeným v ustanovení §92 o.s.ř.) dispozice s okruhem účastníků řízení na straně žalovaných; připustí-li na návrh žalobce soud, aby do řízení přistoupil další žalovaný (§92 odst. 1 o.s.ř.), nemůže být žaloba zamítnuta jen proto, že jeho přistoupení nebo vstup do řízení byly navrženy nebo že o nich bylo soudem rozhodnuto např. – jak namítají dovolatelky - „až po více než třech letech“ od podání žaloby.
V projednávané věci žalobkyně – jak z obsahu spisu vyplývá - podáním ze dne 4.8.2009 navrhla, aby soud připustil přistoupení žalované 2) do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované 1), a to „s ohledem na závěry Nejvyššího soudu České republiky přijaté v otázce pasivní legitimace v případě žaloby na určení neplatnosti odvolání ředitele školské právnické osoby z funkce“. Soud prvního stupně usnesením ze dne 15.7.2010 č.j. 15 C 215/2007-57 připustil, aby do řízení „na straně žalované přistoupila Základní škola Novoborská, IČ: 61381276, se sídlem Praha 9, Novoborská 371“. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6.8.2010 a tím byl procesním způsobem – jak správně uvedl odvolací soud – „vytvořen pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu“. Okolnost, že se tak stalo dodatečně, není – jak uvedeno výše – z tohoto hlediska významná.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 3.750,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 4.050,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně, advokátka JUDr. Šárka Foltýnová, osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 850,- Kč. Protože dovolání žalovaných bylo zamítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni tyto náklady nahradily. Žalované jsou povinny náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.860,- Kč zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2013
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu