ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.771.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 771/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce BUSSMARK, s. r. o. se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Zámecké č. 1518/9, IČO 26711583, zastoupeného JUDr. Danou Musalovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Náměstí Míru č. 14, proti žalovanému Ing. P. K. , zastoupenému Mgr. Barborou Škubnovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Jugoslávská č. 180/15, o 570.605,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 7 C 337/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2010 č.j. 29 Co 416/2010-133 ve znění usnesení ze dne 18. ledna 2011 č.j. 29 Co 416/2010-141, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.062,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dany Musalové, advokátky se sídlem v Mladé Boleslavi, Náměstí Míru č. 14.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 570.605,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobce jako dražebník dražební vyhláškou ze dne 2.2.2007 č. 123/07 vyhlásil veřejnou dobrovolnou společnou dražbu, která se konala dne 24.2.2007 a jejímž předmětem byl mimo jiné obraz Emila Filly „Zátiší s bílou dýmkou“. Tento obraz vydražil za cenu 1.170.000,- Kč žalovaný, který byl podle dražební vyhlášky povinen cenu dosaženou vydražením uhradit nejpozději do deseti dnů po skončení dražby, tj. do dne 6.3.2007. Protože žalovaný cenu v této lhůtě neuhradil, dražbu zmařil a vlastnictví k předmětu dražby nenabyl; je proto povinen podle ustanovení §28 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nahradit náklady dražby sestávající z odměny dražebníka ve výši 468.000,- Kč (20 % z ceny dosažené vydražením podle smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi jejím navrhovatelem a dražebníkem a 20 % z ceny dosažené vydražením od vydražitele podle dražební vyhlášky) a z poměrné části nákladů vynaložených dražebníkem na zabezpečení přípravy a průběhu dražby, které byly ve smlouvě o provedení společné dražby sjednány paušální částkou 115.000,- Kč, ve výši 11.500,- Kč, tj. celkem (včetně daně z přidané hodnoty) ve výši 570.605,- Kč.
Žalovaný namítal, že dražbu nezmařil, neboť k zaplacení ceny dosažené vydražením byl připraven v sídle žalobce dne 5.3.2007, avšak žalobce od něj cenu odmítl převzít s tím, že žalovaný zaplatí vydraženou cenu až poté, co žalobce „ještě obstará znalecký posudek o originalitě obrazu“.
Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 12.11.2009 č.j. 7 C 337/2008-96 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 234.000,- Kč, co do částky 245.500,- Kč žalobu zamítl, co do částky 91.105,- Kč řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby v této části a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení „poměrnou část jeho nákladů“ ve výši 9.148,- Kč k rukám advokáta Mgr. Hynka Sekyrky. Na základě zjištění, že žalovaný při dražbě konané žalobcem dne 24.2.2007 vydražil obraz Emila Filly „Zátiší s bílou dýmkou“ za cenu 1.170.000,- Kč, že tuto cenu ve lhůtě 10 dnů stanovené dražební vyhláškou neuhradil a že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že žalobce od něj dne 5.3.2007 cenu odmítl převzít a že sjednal se žalovaným jiný termín jejího uhrazení, dospěl k závěru, že žalovaný dražbu zmařil a že je proto povinen uhradit její náklady. Náklady zmařené dražby představuje pouze odměna dražebníka ve výši 234.000,- Kč (20 % z ceny dosažené vydražením od vydražitele podle dražební vyhlášky), neboť smlouvu o provedení dobrovolné společné dražby ze dne 2.2.2007 uzavřenou mezi jejím navrhovatelem a dražebníkem, ve které byla sjednána další část odměny dražebníka (20 % z ceny dosažené vydražením) a účelně vynaložené náklady dražebníka stanovené paušální částkou 115.000,- Kč, shledal soud prvního stupně neplatnou podle ustanovení §19 odst. 7 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), protože neobsahovala určení lhůty pro uhrazení ceny dosažené vydražením přesahující 500.000,- Kč; důkazy k „prokázání výše účelně vynaložených nákladů na zabezpečení dražby“ přitom žalobce ani po poučení podle ustanovení §118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhl. Soud prvního stupně dovodil, že desetidenní lhůta k zaplacení ceny dosažené vydražením byla v dražební vyhlášce stanovena v souladu s ustanovením §29 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), že na uveřejnění dražební vyhlášky se nevztahovala lhůta nejméně 30 dnů před zahájením dražby stanovená v ustanovení §20 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť nejnižší podání nepřesáhlo 100.000,- Kč a předmětem dražby nebyly nemovitost, podnik nebo jeho složka, že pravost obrazů nemusela být „potvrzena znaleckými posudky soudních znalců“, neboť ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) takový požadavek nestanoví, a že nelze přihlédnout k žalovaného námitce neplatnosti dražby pro nesplnění podmínky ustanovení §19 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť „právo na určení neplatnosti dražby uplynutím 3 měsíců ode dne konání dražby zaniklo“.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.12.2010 č.j. 29 Co 416/2010-133 ve znění usnesení ze dne 18.1.2011 č.j. 29 Co 416/2010-141 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 234.000,- Kč, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, vyslovil, že v „napadených“ výrocích o zamítnutí žaloby co do částky 245.500,- Kč a o zastavení řízení co do částky 91.105,- Kč „zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen“, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 51.096,- Kč k rukám advokátky JUDr. Dany Musalové. Shledal správným skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalovanému se ani přes jeho poučení soudem prvního stupně podle ustanovení §118a odst. 3 o.s.ř. nepodařilo prokázat své tvrzení o jiné splatnosti „částky za obdržený obraz“, a souhlasil i s odůvodněním, proč soud prvního stupně neprovedl další důkazy navržené žalovaným k tomuto tvrzení (že „navrženými důkazy nelze prokázat tvrzenou dohodu ze dne 5.3.2007 o posunu termínu zaplacení ceny dosažené vydražením“). Odvolací soud zdůraznil, že posuzovat platnost dražební vyhlášky „ve vztazích oddělitelných od dražby izolovaně lze, resp. je nutno, a to i bez toho, aniž byla napadena platnost dražby“ ve tříměsíční prekluzivní lhůtě stanovené v ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů); nedošlo-li k určení neplatnosti dražby v této lhůtě, je dražba platná, a to „se všemi důsledky“. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož desetidenní lhůta k zaplacení ceny dosažené vydražením byla v dražební vyhlášce stanovena v souladu s ustanovením §29 odst. 4 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v jeho potvrzujícím výroku podal žalovaný dovolání. Namítá, že odvolací soud (i soud prvního stupně) nevzal v úvahu „nemožnost žalovaného“ domáhat se vyslovení neplatnosti dražby soudem, že opomněl, že neplatnost smlouvy o provedení dražby má „zcela automaticky“ za následek neplatnost dražební vyhlášky a „tedy i celé dražby“, že ve dražební vyhlášce nebyl v rozporu se zákonem uveden „způsob úhrady nad částku 500.000,- Kč“, že „zůstává i otázkou, do jaké míry je správný závěr soudu, že lhůta, která nesmí být kratší než 10 dnů, může být pouze desetidenní“, a že ze strany dražebníka nebyla dodržena ani lhůta pro uveřejnění dražební vyhlášky stanovená zákonem jako minimální. Dovolatel vytýká soudům, že nepostupovaly tak, aby řádně zjistily skutkový stav věci, že jejich odůvodnění zamítnutí návrhu žalovaného na provedení dalších důkazů není „dostatečné“, že nebyly dostatečně aktivní při opatřování navržených důkazů a že při svém hodnocení důkazů v rozporu s ustanovením §132 o.s.ř. nepřihlížely ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl, případně, pokud by dovodil zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu, aby dovolání zamítl, neboť dovolání „je podáno účelově a bez skutečné opory v zákoně a v tvrzeních žalovaného, která jsou prázdná a účelově konstruovaná“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]; z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.), lze - jak vyplývá ze znění ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. - rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolací důvody uvedené v ustanoveních §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě nesprávného postupu soudu z hlediska zachování (dodržení) procesněprávních předpisů a k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění (a na něm založil své rozhodnutí), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, nejsou dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam.
Žalovaný ve svém dovolání mimo jiné namítá vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci spočívající v tom, že soudy nepostupovaly tak, aby řádně zjistily skutkový stav věci, že nedostatečně odůvodnily zamítnutí návrhu žalovaného na provedení dalších důkazů a že nebyly dostatečně aktivní při opatřování navržených důkazů, a dále namítá, že soudy při svém hodnocení důkazů nepřihlížely ke všemu, co vyšlo v řízení najevo; tím uplatnil dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. I kdyby (snad) byly jeho výhrady v tomto směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. činit - jak vyplývá z výše uvedeného - závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce.
Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že veřejná dražba se konala dne 24.2.2007 – posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb. a č. 315/2006 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 31.5.2007 (dále jen „zákona o veřejných dražbách“).
Podle ustanovení §28 odst. 3 zákona o veřejných dražbách je-li dražba zmařena vydražitelem, dražební jistota složená vydražitelem včetně jejího příslušenství se použije na náklady zmařené dražby. Koná-li se opakovaná dražba, zúčtuje se zbývající část dražební jistoty složené vydražitelem, který způsobil zmaření dražby, na náklady opakované dražby. Po úhradě nákladů dražby a opakované dražby se zbývající část vrátí vydražiteli, který způsobil zmaření dražby.
Podle ustanovení §28 odst. 4 zákona o veřejných dražbách vydražitel, který způsobil zmaření dražby, je povinen na vyzvání dražebníka uhradit tu část nákladů dražby, kterou nepokrývá dražební jistota jím složená; to platí i pro náklady opakované dražby konané v důsledku zmaření předchozí dražby vydražitelem.
Podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v §12 odst. 1 a 2, §14 odst. 3, §17 odst. 5 a 6, §19, 20, §23 odst. 1 až 10, §25 a v §26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách]; v takovém případě vydražitel nenabývá vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách) a je povinen uhradit náklady zmařené dražby, které tvoří odměna dražebníka a náklady účelně vynaložené dražebníkem na materiální a organizační zabezpečení přípravy a průběhu dražby [§28 odst. 3 a 4, §2 písm. m) zákona o veřejných dražbách].
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné dobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle tohoto ustanovení oprávněna (věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnosti veřejné dobrovolné dražby týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána ve lhůtě uvedené v tomto ustanovení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2.7.2008, sp. zn. 21 Cdo 2062/2007, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009). Osobou oprávněnou (věcně legitimovanou) k žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách není vydražitel (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
V posuzovaném případě žalovaný tím, že - jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů (správnost těchto zjištění nepodléhá přezkumu dovolacího soudu - srov. §241a odst. 2 a 3 o.s.ř.) – neuhradil cenu dosaženou vydražením obrazu Emila Filly „Zátiší s bílou dýmkou“ ve výši 1.170.000,- Kč ve lhůtě 10 dnů po skončení dražby stanovené ve dražební vyhlášce ze dne 2.2.2007 č. 123/07, kterou byla vyhlášena veřejná dobrovolná společná dražba konaná dne 24.2.2007, tuto dražbu zmařil, a je proto podle ustanovení §28 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách povinen uhradit náklady zmařené dražby. Na tento závěr nemůže mít žádný vliv neplatnost smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem dražby a žalobcem jako dražebníkem z důvodu neuvedení lhůty pro uhrazení ceny dosažené vydražením přesahující 500 000 Kč (§19 odst. 2 a 7 zákona o veřejných dražbách) ani případné nesplnění podmínek pro dražební vyhlášku stanovených v ustanovení §20 zákona o veřejných dražbách, neboť neplatnost dražby pro nesplnění podmínek stanovených v uvedených ustanoveních soud může posuzovat – jak vyplývá z výše uvedené judikatury soudů - jen v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách a nikoli (jako předběžnou otázku) v řízení o žalobě o úhradu nákladů zmařené dražby podané dražebníkem proti vydražiteli.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť odpovídá ustálené judikatuře soudů, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 10.495,- Kč [srov. §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 10.795,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobce, advokátka JUDr. Dana Musalová, osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 2.267,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 13.062,- Kč nahradil. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu