ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.894.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 894/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Mgr. J. M., Ph. D. , zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská č. 481/12, proti žalované České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu se sídlem v Praze 1, Na Františku č. 32, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 136/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2011 č.j. 23 Co 393/2011-47, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2011 č.j. 23 Co 393/2011-47, jímž byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 4. 2011 č.j. 38 C 136/2010-31, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru „dané žalovanou žalobci dne 6. 9. 2010, č.j. 02700/305/2010“ a kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 10.080,- Kč k rukám advokáta JUDr. Josefa Pavelky, jímž byl ve výroku o nákladech řízení rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 4. 2011 č.j. 38 C 136/2010-31 změněn tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, a jímž bylo rozhodnuto, že žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že z obsahu výpovědi z pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 6. 9. 2010 je jasně patrno nejen to, z jakého z důvodů uvedených v ustanovení §52 zákoníku práce byla výpověď dána [§52 písm. c) zákoníku práce], ale i v čem je důvod k výpovědi spatřován (v nadbytečnosti žalobce vzhledem k rozhodnutí žalované o organizačních změnách) a v čem spočívala organizační změna, v důsledku které se žalobce měl stát nadbytečným (ve snížení počtu systemizovaných míst u žalované), je závěr odvolacího soudu, podle něhož byl výpovědní důvod ve výpovědi z pracovního poměru vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1967 sp. zn. 6 Cz 193/67, uveřejněný pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1138/2011). Ustálené judikatuře soudů odpovídá i závěr odvolacího soudu, podle něhož byly v projednávané věci splněny všechny předpoklady pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele stanovené v ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 8. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 11, ročník 1999, str. 374, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 21 Cdo 733/2003, uveřejněný pod č. 11 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004).
Protože napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2013
JUDr. Jiří Doležílek, v. r.
předseda senátu