ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.106.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 106/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. P., zastoupené Mgr. Josefem Struhařem, advokátem se sídlem v Hlučíně, Opavská 1868/8A, proti žalovanému B. P., zastoupenému Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 5, o žalobě na obnovu řízení , vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 361/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2012, č. j. 11 Co 310/2012-147, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce Mgr. Josefa Struhaře.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. ledna 2008, č. j. 9 C 235/2005-100, zrušil věcné břemeno bytu v rozhodnutí uvedené za náhradu 76.180, -Kč. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. července 2008, č. j. 11 Co 241/2008-163, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 26. ledna 2011, č. j. 22 Cdo 562/2009-232. Rovněž Ústavní soud usnesením ze dne 4. října 2011, č. j. IV. ÚS 1306/11-251, odmítl ústavní stížnost podanou žalovaným proti uvedeným rozhodnutím.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. února 2012., č. j. 9 C 381/2008-100, zamítl žalobu „na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 235/2005“ podanou žalovaným, a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 25. června 2012, č. j. 11 Co 310/212-147, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.) – dále „o. s. ř.“.
V dané věci by podle §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. připadala do úvahy přípustnost dovolání jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá, neboť je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Žalovaný v dovolání uvedl, že podal žalobu na obnovu řízení, neboť soudy obou stupňů v původním řízení opřely svá rozhodnutí
a) o křivou výpověď a nepravdivý znalecký posudek znalce,
b) o křivou výpověď svědků žalobkyně,
c) o zjištění, že zásah do užívacích práv dovolatele a zabraňovaní mu v nich žalobkyní a jejím přítelem je důsledkem negativního chování dovolatele k nim.
Popsal také, že se ohledně „nepravdivého posudku znalce, chování a účelových výpovědí svědků žalobkyně a zásahů žalobkyně a jejího přítele do svých domovních práv“ obrátil na Okresní státní zastupitelství v Opavě. Zamítavé vyhodnocení jeho podnětů tímto státním zastupitelstvím se opíralo o rozsudky vydané v původním řízení sp. zn. 9 C 235/2005 a o zamítnutí žaloby na obnovu řízení. Krajské státní zastupitelství v Ostravě však následně posoudilo tvrzené skutečnosti tak, že nasvědčují podezření z porušování domovní svobody žalobkyní, jejími svědky a přítelem, křivé výpovědi znalce a nepravdivému znaleckému posudku, tedy spáchání trestného činu. K tomu dovolatel předložil vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 11. září 2012.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel zpochybňuje skutková zjištění soudu v nalézacím řízení, učiněná z provedených důkazů. Tím však není naplněn žádný z důvodů obnovy řízení vymezených v §228 odst. písm. a) a b) o. s. ř.
Ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. má – jako důvod pro povolení obnovy řízení – na mysli takové skutečnosti nebo důkazy, které jsou (ve srovnání s původním řízením) „nové,“ tj. v době původního řízení sice objektivně existující, ale z pohledu účastníka tehdy nepoužitelné, aniž by nesl vinu na tom, že o nich nevěděl, popř. že nesplnil povinnosti tvrzení nebo důkazní (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 28 Cdo 321/2003).
V rozsudku ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 21 Cdo 2001/2012, Nejvyšší soud uvedl: „Ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. uvádí jako důvod obnovy řízení kromě skutečností a důkazů také rozhodnutí, které ten, kdo návrh podává, bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Zatímco k nově uplatněným skutečnostem, jež nastaly až po skončení původního řízení, při rozhodování o povolení obnovy řízení přihlížet nelze, důvodem pro povolení obnovy řízení může být i pozdější rozhodnutí jiného orgánu, vypovídá-li toto rozhodnutí o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem původního řízení, zejména řeší-li předběžnou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodující pro výsledek původního řízení (srov. například stanovisko občanskoprávního kolegia býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 8. 9. 1982 sp. zn. Cpj 67/82, uveřejněné pod poř. č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1983).
Dovolatelem předložené vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě je datováno dnem 11. září 2012, zatímco napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 25. června 2012. Nevyplývá nic jiného, než že věc je z trestního hlediska třeba došetřit a nejde o rozhodnutí o spáchání trestného činu.
Při výkladu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byl v soudní praxi přijat a nadále je uplatňován právní názor (srov. například rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 1949, sp. zn. Rv I 463/48, uveřejněné pod poř. č. 55/1950 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), že důvodem žaloby na obnovu řízení mohou být nové (ve smyslu uvedeném výše) skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž může být podstatně oslabena například věrohodnost svědka, tedy, jinak řečeno, nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž je možné zpochybnit předpoklady, na nichž bylo hodnocení důkazů založeno. Žalobou na obnovu řízení však nelze napadnout samotné hodnocení důkazů soudem provedené podle ustanovení §132 a násl. o. s. ř. Jádro dovolání přitom spočívá v předestření vlastní skutkové verze a v (zde nepřípustné) polemice s hodnocením důkazů soudem, resp. v dalších námitkách skutkové povahy, které však v tomto řízen nelze uplatnit (viz §237 odst. 3 o. s. ř. in fine).
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné, a proto je Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení za jeden úkon právní služby - sepis vyjádření k dovolání. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhrada nákladů řízení je představována odměnou ve výši jedné poloviny v částce 500,- Kč, stanovenou podle §6 odst. 1, §9 odst. 1, §7 bod 3., §11 odst. 1 písm. k) a odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Vyjádření bylo podáno k dovolání, směřujícím proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“ (k tomu, že rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení není rozhodnutím „ve věci samé“, srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), takže advokátovi žalobkyně přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§11 odst. 1 písm. k/ a odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu). Žalobkyni dále náleží paušální náhrada hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhrada nákladů řízení činí celkem 800,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1 a §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu