ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1085.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 1085/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Ing. V. F. , bytem v P., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Holým, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalované Ing. H. F. , bytem v L., zastoupené Alexandrem Petričko, advokátem se sídlem v Liberci 2, Chrastavská 188/27, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 C 75/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. července 2011, č. j. 12 Co 199/2011-343, takto:
I. Dovolá se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud Plzeň-jih („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. prosince 2010, č. j. 8 C 75/2008-266, výrokem pod bodem I. vypořádal společné jmění účastníků tak, že žalobci přikázal k úhradě „závazek u České spořitelny, a. s., vzniklý z hypotečního úvěru ve zbývající části ke dni 1. 12. 2010 ve výši 1.897.143,31 Kč a úroky ve výši 601.567,70 Kč, tedy celkem 2.498.711,01 Kč.“ Dále žalobci přikázal k úhradě „závazek u Citibank Europe plc., organizační složky IČ 281 98 131 z kreditní karty ve výši 27.901,32 Kč.“ Výrokem pod bodem II. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 2.424.564,- Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Výroky pod body III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku z návrhu na předběžné opatření.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 13. července 2011, č. j. 12 Co 199/2011-343, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I., II. a III. potvrdil. Odvolání proti výroku pod bodem IV. odmítl a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a z obsahu dovolání se podává, že uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soud vypořádá jen ty věci (majetek) náležející do tohoto spoluvlastnictví, které účastníci učinili předmětem řízení. Překročit jejich návrhy může jen ohledně ceny vypořádávaného majetku a toho, jak jej mezi manžely rozdělí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2943). V dané věci žalobce pohledávku z hypotéčního úvěru, která měla být vypořádána, řádně identifikoval uvedením banky, čísla smlouvy a dne jejího uzavření; uvedení výše částky ke dni podání návrhu, by již na identifikaci této pohledávky nic nezměnilo. To platí i o závazku z kreditní smlouvy. Pokud jde o částku, kterou mu měla podle jeho představy zaplatit žalovaná, je třeba uvést, že ani tuto částku nebyl povinen uvádět. V řízení o vypořádání společného jmění postačí, když účastník identifikuje majetek, jehož vypořádání požaduje; návrh na způsob vypořádání, ocenění majetku ani částky na vyrovnání podílů není povinen uvádět, neboť soud v tomto ohledu není jeho návrhem vázán.
To, že se snad nebyl vyčerpán celý předmět řízení, jak tvrdí dovolatelka, nezakládá po právní stránce zásadní význam napadeného rozhodnutí; nápravu tu účastníkům poskytla možnost žádat o vydání doplňujícího rozsudku (§166 o. s. ř.). Pokud jde o způsob vypořádání, dovolatelka neuvádí, v čem by měl spočívat zásadní význam rozhodnutí v této části a takový význam nevyplývá ani z obsahu dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu