ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1372.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 1372/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Ing. M. B., zastoupené JUDr. Ivo Jelínkem, advokátem se sídlem v Děčíně I, Fügnerova 600/12, proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Broumem, advokátem se sídlem v Děčíně I, Lázeňská 15, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 27/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2013, č. j. 9 Co 1127/2012-215, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.480,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Ivo Jelínka.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. května 2012, č. j. 19 C 27/2011-183, vypořádal společné jmění účastníků tak, že žalovanému přikázal do výlučného vlastnictví bytovou jednotku č. 1450/6 v budově č. p. 1450 v D. – L. na pozemku p. č. 1662/15 se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy o velikosti 906/14491, spoluvlastnický podíl k pozemku p. č. 1662/15 o velikosti 906/14491, vše v k. ú. P. a obci D. a osobní automobil Škoda Octavia, RZ DCK 09-04 (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 876.941,- Kč (výrok II.). Ve výrocích III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. ledna 2013, č. j. 9 Co 1127/2012-215, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobkyni přikázal do výlučného vlastnictví zůstatek na účtu žalobkyně u Penzijního fondu České pojišťovny a. s., č. ve výši 89.336,85 Kč a žalovanému přikázal do výlučného vlastnictví vedle bytové jednotky č. 1450/6 v budově č. p. 1450 v D. – L. na pozemku p. č. 1662/15 se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy o velikosti 906/14491, spoluvlastnického podílu k pozemku p. č. 1662/15 o velikosti 906/14491 a osobního automobilu Škoda Octavia, RZ DCK 09-04 i spoluvlastnický podíl na pozemku p. č. 1662/36 o velikosti 906/14491 v k. ú. P. a obci D., zůstatek na vkladní knížce na jméno žalovaného u České spořitelny, a. s. ve výši 17.581,54 Kč, zůstatek na účtu stavebního spoření žalovaného u Stavební spořitelny Wüstenrot ve výši 8.509,- Kč, zůstatek na účtu stavebního spoření žalovaného u Stavební spořitelny Wüstenrot ve výši 143.960,- Kč, zůstatek na účtu životního investičního pojištění žalovaného u Generali pojišťovny a. s., ve výši 43.934,- Kč a zůstatek na účtu žalovaného u Penzijního fondu Komerční banky a. s., ve výši 149.234,- Kč (výrok I. a/ rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. b/ rozsudku odvolacího soudu) a ve výroku IV. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil účastníkům zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Děčíně náklady řízení zálohované státem, každému 2.940,- Kč (výrok I. c/ rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci. Důvod přípustnosti dovolání zakládá na tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Touto otázkou je podle žalobce vnos bytové jednotky „do manželství“. Zároveň tvrdí, že doposud nebyla dovolacím soudem řešena právní otázka „zda smlouvu o převodu bytové jednotky z bytového družstva na mě a bývalou manželku, lze považovat za smlouvu o rozšíření společného jmění manželů podle §143a obč. zák.“. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila s tím, že dovolatel „nepřednesl důvody, pro které by bylo možno mu vyhovět“ a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 15. ledna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel sice tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ve skutečnosti však žádnou právní otázku, která by byla určující pro napadené rozhodnutí, nepojmenovává. Pro napadené rozhodnutí odvolacího soudu totiž nebylo rozhodné vyřešení právní otázky, zda a co žalovaný ze svého vynaložil na společný majetek (bytovou jednotku). Realizace zápočtů vnosů nebyla v řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím navrhována a soudy se proto touto otázkou vůbec nezabývaly. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky vnosů tedy nezávisí. Rozhodnutí je založeno na aplikaci závěrů vyplývajících z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 62/2012, se kterými dovolatel výslovně souhlasí, a na základě kterých dospěl odvolací soud k závěru, že bytová jednotka byla převedena do společného jmění manželů.
Podobně napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky, zda účastníci smlouvou rozšířili stanovený rozsah společného jmění a nelze proto v dovolacím řízení namítat, že při řešení takové otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud totiž vůbec otázku rozšíření rozsahu společného jmění smlouvou manželů neřešil.
Vzhledem k uvedenému nelze uzavřít, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a že dovolání je proto přípustné (§237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. září 2013
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu