ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1410.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 1410/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) Mgr. L. T., a b) V. T., zastoupených JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031, proti žalovaným: 1) L. S., a 2) J. S., oběma zastoupeným JUDr. Milanem Šelle, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí 18, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 1385/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2011, č. j. 38 Co 444/2009-156, ve znění usnesení ze dne 19. dubna 2013, č. j. 38 Co 444/2009-188, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 10. února 2011, č. j. 38 Co 444/2009-156, ve znění usnesení ze dne 19. dubna 2013, č. j. 38 Co 444/2009-188, potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Hodoníně („soud prvního stupně“) ze dne 20. srpna 2009, č. j. 6 C 1385/2005-124, ve znění usnesení ze dne 26. března 2013, č. j. 6 C 1385/2005-185, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž žalobci žádali pro sebe a pro všechny své právní nástupce jako vlastníky budovy - objektu bydlení na parc. č. 970 v k. ú. Z. zřízení věcného břemene spočívajícího v právu průchodu a průjezdu přes pozemek žalovaných parc. č. 971 v k. ú. Z., obec Veselí nad Moravou, zapsaný na LV č. 3287 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Hodonín, v šíři 3,5 m, v rozsahu a délce vyplývajících z geometrického plánu pro vyznačení budovy objektu bydlení na parc. č. 970, vypracovaného GEOS – Pavel Záhorský, sdružení podnikatelů Veselí nad Moravou, Zámecká 9, č. 345-407/1996, ověřeného Ing. Jiřím Gazárkem dne 11. 10. 2000, č. 198/2000, s tím, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni právo odpovídající věcnému břemeni trpět a žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně částku 1.000,- Kč. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolací soud projednal dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (viz čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá. Podstatou dovolání je nesouhlas se závěrem odvolacího soudu (stejně tak soudu prvního stupně), že nebyla splněna základní zákonná podmínka pro zřízení věcného břemene práva cesty přes přilehlý pozemek podle §151o odst. 3 občanského zákoníku („obč. zák.“), tedy že přístup ke stavbě nelze zajistit jinak než přes pozemek žalovaných, přičemž nezřízení věcného břemene neznemožní ani neztíží obvyklé užívání stavby žalobců, když s ohledem na charakter jejího využití není k ní nezbytný příjezd osobním či jiným automobilem. Žalobci poukazují na pravomocné rozhodnutí o povolení stavby pěstírny žampionů, ke které je příjezd nezbytný, a dále na nemožnost kolaudace stavby bez tohoto příjezdu (stavební řízení bylo přerušeno do skončení tohoto řízení, tedy do vyřešení přístupu ke stavbě) a rovněž na skutečnost, že příjezd je nutný i pro vývoz fekálií ze zkolaudované žumpy u stavby žalobců a pro příjezd požárních vozů, jak požaduje norma ČSN 0802-NEVÝROBNÍ OBJEKTY v čl. 12.2.1b. Za podstatnou považují i skutečnost, že právní předchůdce žalovaných, město Veselí nad Moravou dalo žalobcům souhlas k užívání cesty v rozsahu požadovaného věcného břemene, kterým bylo podmíněno vydání stavebního povolení. Žalobci se též neztotožňují se závěrem soudu, že zřízení cesty lze zajistit jiným vhodným způsobem, neboť přístup k jejich stavbě přes jejich pozemek parc. č. 3629/41 v k. ú. Veselí–Předměstí není způsobilý k průjezdu vozidel a při jeho rozšíření na úkor pozemku parc. č. 969 v k. ú. Z. by se jednalo o zásah do vlastnictví třetí osoby. Namítají, že rozhodnutí soudu znemožnilo hospodářské využití jejich stavby a neumožňuje jim s ohledem na vydané stavební povolení plnohodnotný výkon jejich vlastnického práva, přitom újma, která je jim způsobena, značně převyšuje dopady, které by mělo zřízení věcného břemene cesty na žalované. Od podání žaloby došlo ke změně v tom směru, že pozemek, na němž je stavba postavená, je nyní ve vlastnictví jejich dětí, které jim umožnily trvalé užívání pozemku.
Podle výslovného znění §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. uplatnit nelze. Dovolací soud musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných odvolacím soudem, tedy že stavba žalobců na parc. č. 970 vk. ú. Z. není užívaná jako pěstírna žampionů, ale slouží k bydlení a jako kancelářské prostory, že se ke své nemovitosti žalobci mohou dostat i jinak než přes pozemek žalovaných, a to od veřejné komunikace po svém pozemku parc. č. 3629/41 v k. ú. V. a přes pozemek parc. č. 970 v k. ú. Z., kde mají zajištěný příchod, že nebylo zjištěno, že ke stavbě výše uvedeného užití by byl nutný příjezd, když parkovat vozidlo lze u silnice a k domu dojít pěšky, přičemž nezřízení věcného břemene neznemožní obvyklé užívání stavby s ohledem na výše zmíněný charakter jejího využití a že výhoda, kterou by získali žalobci zřízením věcného břemene na pozemku žalovaných prac. č. 971, by značně převyšovala dopady, které by zřízením požadované cesty byly způsobeny žalovaným znehodnocením značné části jejich pozemku. Potom úvaha odvolacího soudu, že nejsou naplněny podmínky uvedené v §151o odst. 3 obč. zák. nezbytné ke zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty, není zjevně nepřiměřená (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005, uveřejněný pod č. 4/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a úspěšným žalovaným nevznikly účelné náklady, neboť jejich vyjádření k dovolání odkazuje pouze jednou větou na závěry nalézacích soudů.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu