ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1452.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 1452/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Š. M. , bytem v R. 198, zastoupené JUDr. Vlastou Němcovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Nádražní 10, proti žalovanému V. M. , bytem v J., H. n. 23, zastoupenému JUDr. Radomírem Linkensederem, advokátem v Brně, Příkop 2a, o zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 6 C 403/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. ledna 2013, č. j. 37 Co 313/2010-187, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 3 388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Vlasty Němcové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. května 2010, č. j. 6 C 403/2007-158, ve výroku I. zrušil právo odpovídající věcnému břemeni doživotního užívání budovy č. p. 23 na pozemku parc. č. 1084, pozemku parc. č. 1084 a pozemku parc. č. 1085, to vše v katastrálním území a obci J., zřízené ve prospěch žalovaného smlouvou ve formě notářského zápisu specifikovaného v tomto výroku. Ve výroku II. pak stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu za zřízení věcného břemene ve výši 294 000,-Kč. Ve výrocích III. - V. soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem 8. ledna 2013, č. j. 37 Co 313/2010-187, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a ve výroku III. týkajícího se náhrady nákladů řízení změnil (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku III. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s odkazem na zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Podle jeho názoru nebyly prokázány skutečnosti zakládající hrubý nepoměr věcného břemene a výhodou oprávněného, které měly vést k zrušení práva odpovídajícího věcnému břemeni. Výpovědi svědků, ze kterých nalézací soudy vycházely, považuje za neobjektivní. Dovolatel dále podrobně vylíčil, za jakých okolností bylo věcné břemeno zřízeno a popřel pravdivost tvrzení žalobkyně, že ji soustavně obtěžoval ve výkonu jejího vlastnického práva. Naopak uvedl, že to byl on jako oprávněný z věcného břemene, kdo byl ve výkonu svého práva rušen, např. tím, že žalobkyně zastavila přívod vody do budovy. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že v dovolání nejsou vyjádřeny předpoklady jeho přípustnosti. Podle jejího názoru dovolatel v dovolání pouze zopakoval svou argumentaci, kterou již uplatnil v předchozím řízení. Upozornila na to, že judikatura dovolacího soudu umožňuje zrušení věcného břemene pro hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného i v případě změny chování oprávněného.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 8. ledna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V daném případě dovolání dovolatele nesplňuje podmínku uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani podmínku řádného vymezení důvodu dovolání.
V dovolání totiž není uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů dovolání a neobsahuje ani způsobilý dovolací důvod. Byť dovolatel naznačuje, že nesouhlasí s právním posouzením věci nalézacími soudy, ve skutečnosti podrobuje kritice výhradně skutková zjištění, z nichž nalézací soudy při svém rozhodování vycházely.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. července 2013
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu