ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1586.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 1586/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) M. B. , b) L. B., zastoupených JUDr. Jaroslavem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá ul. 6, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, adresa pro doručování Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Plzeň, Radobyčická 14, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 36/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. února 2013, č.j. 14 Co 47/2013-242, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. října 2010, č. j. 6 C 36/2011-212, ve výroku I. určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, každý jednou neoddělenou polovinou, pozemku parc. č. 61/3 – zahrady v katastrálním území V. Ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 21. února 2013, č. j. 14 Co 47/2013-242, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s tím, že je přípustné podle „§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“, neboť odvolací soud napadeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně. Dovolací důvod spatřují žalobci v §241a odst. 2 písm. a), b) ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle jejich názoru je odvolací řízení postiženo vadou, neboť odvolací soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně, aniž by provedl jakékoliv dokazování. Dovolatelé nesouhlasí se skutkovými závěry odvolacího soudu, ani s jeho hodnocením dobré víry držitelů. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že odvolací soud nedospěl k odlišným skutkovým závěrům, a nemusel proto opakovat dokazování. Shodla se s odvolacím soudem i v hodnocení nedostatku dobré víry žalobců jako držitelů předmětné nemovitosti.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 21. února 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V daném případě v dovolání není řádně uvedeno, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelé sice shledávají přípustnost dovolání v tom, že napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně a odkazují na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 však rozdílnost rozhodnutí důvodem přípustnosti dovolání není a neexistuje ani zákonné ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., na které dovolatelé odkazují. Jiný důvod přípustnosti dovolání přitom dovolatelé neuvádějí.
Navíc přesto, že dle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci, směřují uplatněné dovolací námitky pouze proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu.
Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. září 2013
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu