Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.05.2013, sp. zn. 22 Cdo 2105/2012 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2105.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2105.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 2105/2012 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Vinohradská správcovská, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, IČO: 27660036, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, proti žalovanému MORAVAN, stavební bytové družstvo , se sídlem v Kyjově, Tyršova 139, IČO: 00048984, zastoupenému Mgr. Miroslavem Fotrem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Na Pískách 3275/3, o přikázání stavby do vlastnictví vlastníka pozemku, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 283/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2012, č. j. 38 Co 474/2010-172, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného Mgr. Miroslava Fotra. Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.): Okresní soud v Hodoníně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. června 2010, č. j. 7 C 283/2008-122, zamítl návrh žalobkyně, aby soud přikázal za náhradu ve výši 1.200.000,- Kč, kterou je povinna žalobkyně zaplatit žalovanému ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, do vlastnictví žalobkyně budovu č. p. 44 - bytový dům v obci Vracov, části obce Vracov, v k. ú. V. zapsaný u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Kyjov, postavený na pozemku parc. č. 15/1 – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. a obci V. zapsaném u téhož katastrálního úřadu. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. ledna 2012, č. j. 38 Co 474/2010-172, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a), případně písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) tohoto rozhodnutí s rozhodnutím soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozhodnutí jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozhodnutí odlišná. Odlišností se přitom nemyslí rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků, tedy jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil odvolací soud konkrétní právní vztah účastníků (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 52/1999, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2099/99, a řadu dalších rozhodnutí). V dané věci je rozsudek odvolacího soudu potvrzujícím rozhodnutím. V dané věci by tak připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není. Dovolatel tvrdí, že stavebník neměl ke zřízení stavby právní titul; samotný souhlas vlastníka pozemku podle něj ke kvalifikaci stavby jako oprávněné nestačí. Podle názoru dovolacího soudu je jednoznačně správný závěr odvolacího soudu, že JZD udělilo „nepodmíněný a neomezený souhlas“ se stavbami na svém pozemku, které též realizovalo. Pokud jde o právní formu souhlasu, odvolací soud odkázal též na hospodářskou smlouvu č. 3/66. Z této smlouvy, uzavřené mezi tehdejším stavebníkem a JZD Vracov - vlastníkem pozemku – se podává, že JZD mělo pro stavebníka provést výstavbu 6 bytových jednotek na svém pozemku. V souladu s §25 tehdy účinného hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., nelze tento úkon vykládat jinak, než jako smluvní souhlas s tím, aby na pozemku JZD byly domy ve vlastnictví bytového družstva (stavebníka). Šlo o (nepojmenovanou) smlouvu o spolupráci organizací, umožněnou v §352 hospodářského zákoníku. Stavba tedy zjevně nebyla zřízena neoprávněně. Nešlo-li o neoprávněnou stavbu, nebylo třeba se již zabývat dalšími dovolacími námitkami; ty na věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu nemohly nic změnit. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhrada nákladů řízení je dána odměnou ve výši 13.100,- Kč stanovenou podle §6, §8 odst. 1, §7 bod 6, §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. 399/2010 Sb., neboť úkon byl učiněn před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II a Čl. III vyhl. č. 486/2012 Sb.), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 13.400,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1 a §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí. V Brně dne 29. května 2013 JUDr. Jiří S p á č i l, CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/29/2013
Spisová značka:22 Cdo 2105/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2105.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-26