ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2234.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 2234/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce A. Ř. , K., zastoupeného JUDr. Igorem Krajčíkem, advokátem se sídlem v Lipové-lázních, Horní Lipové 271, proti žalovaným: 1) V. Ř. , Z. H., a 2) O. L. , B., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 137/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 10. ledna 2013, č. j. 12 Co 460/2012-108, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Jeseníku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. června 2012, č. j. 5 C 137/2010-72, zamítl žalobu „na určení neplatnosti smlouvy o koupi podílu na nemovitostech: pozemku p. č. 2755/1, pozemku p. č. 2751, pozemku p. č. 2739, pozemku p. č. 2758, pozemku p. č. 2760/1 díl 1, pozemku p. č. 2760//1 díl 2, pozemku p. č. 2760/3, pozemku p. č. 273, pozemku p. č. 2763/1 díl 1 a pozemku p. č. 2763/1 díl 2, vše v k. ú. B. u J., uzavřené 9. 4, 2010 V. Ř. a O. L.“, a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné smlouvy ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. Jako spoluvlastník nemovitostí, jehož předkupní právo vyplývající z §140 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) bylo porušeno, neboť mu žalovaný 1) spoluvlastnické podíly k nemovitostem nenabídl ke koupi, mohl by se domáhat určení, že žalovaný 1) je spoluvlastníkem nemovitostí v případě, že by se vůči oběma žalovaným dovolal relativní neplatnosti kupní smlouvy podle §40a obč. zák., nebo žalovat na plnění podle §603 obč. zák. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2003, sp. zn. 22 Cdo 446/2002, naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy by byl dán pouze v případě, že ještě nedošlo ke vkladu práva podle této smlouvy do katastru nemovitostí. Tam je však žalovaný 2) již od 16. 4. 2010 jako spoluvlastník nemovitostí zapsán.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně a doplnil je odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3982/2009, z něhož vyplývá, že spoluvlastník, jehož předkupní právo nebylo respektováno, se může domáhat, aby mu nabyvatel nabídl spoluvlastnický podíl ke koupi, případně žalobou u soudu nahrazení jeho projevu vůle.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uvedl, že „je důvodné podle §237 odstavec 3 za poslední čárkou a §241a odst. 2 písmeno a), písmeno b) o. s. ř.“ Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno účastníkem nezastoupeným advokátem, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb., která nabyla účinnosti 1. 1. 2013, neboť dovolání bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu vydanému po tomto datu (Čl. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb.) – dále „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V dané věci dovolání přípustné není.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze odkazovat na podání, která dovolatel učinil v řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
Přípustnost dovolání nemůže být založena námitkou, že ve věci rozhodl vyloučený soudce – podle obsahu dovolání byla tato námitka uplatněna pod bodem a) - neboť jde o zmatečnostní vadu podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., kterou lze napadanout jen žalobou pro zmatečnost. Také důvod nesprávného skutkového zjištění přípustnost dovolání nezakládá – viz bod b) dovolání, resp. další polemiky skutkové povahy.
K bodu c) dovolání: V této části se je namítáno nesprávné právní posouzení způsobu uplatnění předkupního práva; soudy však postupovaly ve shodě s judikaturou dovolacího soudu.
Podle §603 odst. 3 obč. zák. platí, že bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno. K tomu lze připojit, že není vyloučena žaloba na určení, že převodce je spoluvlastníkem podílu, který byl předmětem převodu; žaloba na určení neplatnosti převodní smlouvy však v zásadě vyloučena je.
Již v rozsudku ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, publikovaném pod č. 68/2001 Sbírky soudních rozhodnut a stanovisek, Nejvyšší soud v souladu se svou starší judikaturou (viz např. rozsudek ze dne 20. března 1996, sp. zn. II Odon 50/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996) vyslovil, že „lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (§80 písm. c/ o. s. ř.)“. V rozsudku ze dne 13. května 2003, sp. zn. 22 Cdo 446/2002, Nejvyšší soud připustil, že „v případě, že je podána žaloba na určení neplatnosti smlouvy dříve, než je na základě této smlouvy proveden vklad práva do katastru nemovitostí, má žalobce na určení naléhavý právní zájem“. Rozdíl je v tom, že je-li již právo, které mělo být na základě vadné smlouvy nabyto, zapsáno v katastru nemovitostí, může ke změně v katastru dojít jen na základě rozhodnutí o určení práva, nikoliv o určení neplatnosti smlouvy. Jestliže ke vkladu práva na základě této smlouvy dosud nedošlo, lze žalobu na určení neplatnosti připustit, neboť v tom případě katastrální úřad může řízení o vkladu přerušit a vyčkat výsledek soudního řízení. V dané věci však žalobce již v žalobě uvedl, že vklad byl na základě uvedené smlouvy proveden, takže o takovou výjimku zde nemohlo jít; proto i v případě, že by jeho žalobě bylo vyhověno, nedoznal by stav katastru nemovitostí změn, a jeho právní postavení by se tak v podstatě nezměnilo.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu