ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2534.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 2534/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně PhMr. L. L. , zastoupené JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 2, proti žalovanému Ing. R. K., zastoupenému JUDr. Miroslavem Pavlasem, advokátem se sídlem v Ostravě – Přívozu, Fügnerova 12, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 13 C 115/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2013, č. j. 8 Co 46/2009-625, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 19 844,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Milana Skalníka.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb., v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud ve Frýdku - Místku (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. března 2009, č. j. 13 C 115/2004-371, ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k budově bez č. p. a č. e., nacházející se na pozemku parc. č. 172/15 v katastrálním území a obci M., a přikázal ji do výlučného vlastnictví žalovaného. Ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 3.400.000,- Kč. Ve výrocích III. a IV. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 20. února 2013, č. j. 8 Co 46/2009-625, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětnému domu zrušil a přikázal jej do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok I.), žalovanému však uložil povinnost žalobkyni na vypořádání jejího podílu zaplatit 1.950.000,- Kč (výrok II.). Ve výrocích III. - VI. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že vycházel při stanovení výše vypořádacího podílu ze znaleckého posudku, který byl zpracován před více než osmi měsíci před rozhodnutím odvolacího soudu. Namítá, že neprovedl výslech znalce poté, co tento aktualizoval stanovenou cenu nemovitosti, která se lišila od ceny stanovené prvním znaleckým posudkem tohoto znalce. Zároveň nepřihlédl ke znaleckému posudku vypracovanému znaleckým ústavem Ostravská znalecká a. s. Odvolací soud se podle názoru dovolatele neřídil závazným právním názorem vysloveným v rušícím rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 22 Cdo 3555/2009, které bylo v předchozím řízení vydáno a ze kterého vyplývá, že je povinen vycházet z aktuální ceny nemovitostí v době rozhodování soudu. Dovolatel dále uvedl, že odvolací soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti jeho zástupce, aniž pro to byly splněny zákonem stanovené předpoklady. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel nevymezil žádný důvod přípustnosti dovolání a ani rozsah, v jaké rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Stanovení obvyklé ceny nemovitosti soudním znalcem je podle jejího názoru otázkou skutkovou, nikoliv otázkou právní, a proto se nejedná o způsobilý dovolací důvod. Skutečnost, že odvolací soud rozhodl na základě znaleckého posudku vypracovaného osm měsíců před rozhodnutím soudu a skutečnost, že odvolací soud nevyhověl odvolatelově návrhu na odročení jednání, podle názoru žalobkyně představují pouze vady řízení, které v dovolání úspěšně uplatnit nelze. Žalobkyně připomněla, že v praxi je obvyklé, že soud vychází v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze znaleckého posudku, který byl vypracován několik měsíců předem. Ostatně podle ustálené judikatury dovolacího soudu je za nepřiměřenou dobu považován odstup až několika let. Proto navrhla, aby dovolací soud dovolání dovolatele odmítl, příp. zamítl.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 20. února 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle §243f odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání není přípustné.
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v okolnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu se odchýlilo od judikatury dovolacího soudu potud, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor vyjádřený dovolacím soudem v dřívější fázi tohoto řízení.
Tato námitka není důvodná.
V předmětné věci rozhodoval dovolací soud rozsudkem ze dne 26. září 2011, č. j. 22 Cdo 3555/2009, jímž zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. dubna 2009, č. j. 8 Co 46/2009–455, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud v rušícím rozhodnutí odvolacímu soudu vytkl, že se odchýlil od závěrů ustálené judikatury, jestliže odlišně od soudu prvního stupně, který vycházel při stanovení přiměřené náhrady z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu AREAS Brno spol. s r. o., užil jako základ pro stanovení přiměřené náhrady obvyklou cenu stanovenou původním znaleckým posudkem Ing. Bajerové, která nezohlednila při určení obvyklé ceny domu okolnost, že dům je postaven na pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného. Považoval proto rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska stanovení přiměřené náhrady vylučovaného spoluvlastníka bez toho, že by při stanovení její výše bylo přihlédnuto k okolnosti, že se jedná o stavbu postavenou na pozemku jiného vlastníka, za nesprávné.
Současně poukázal na skutečnost, že odvolací soud rovněž pochybil, jestliže při stanovení obvyklé ceny vypořádávané nemovitosti vycházel ze znaleckého posudku Ing. Bajerové, který byl podle obsahu spisu vypracován dne 21. srpna 2006, zatímco jeho rozsudek byl vydán až dne 8. dubna 2009, tedy po takřka třech letech. Poukázal na ustálené závěry judikatury dovolacího soudu, podle které jestliže soud v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před více lety, pak nesprávně nevychází z ceny v době vypořádání; nejedná se o procesní vadu, ale o nesprávné právní posouzení věci (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. srpna 2010, sp. zn. 22 Cdo 2597/2010, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2011, č. 2, str. 71).
Dovolatel nesprávné právní posouzení věci spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud – oproti závaznému právnímu názoru dovolacího soudu – v napadeném rozhodnutí „vycházel z neaktuální ceny nemovitosti“. Naplnění této skutečnosti spatřoval v tom, že odvolací soud vycházel při svém rozhodování ze znaleckého posudku zpracovaného 15. června 2012, ačkoliv rozhodnutí vyhlásil dne 20. února 2013.
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že odvolací soud doplnil dokazování dodatkem č. 1 znaleckého posudku ze dne 20. června 2012.
Dovolatel v průběhu odvolacího řízení požádal o odročení odvolacího jednání, nařízeného na 24. září 2012 a následně dne 9. října 2012 vznesl námitku podjatosti vůči soudcům odvolacího senátu 8 Co.
Současně předložil k důkazu znalecký posudek vypracovaný dne 5. října 2012. Za této situace odvolací soud rozhodl – po vyřešení otázky vyloučení soudců senátu 8 Co - ve věci v únoru 2013, přičemž se v odůvodnění rozhodnutí v rámci hodnocení důkazů vypořádal i s obsahem žalovaným předloženého znaleckého posudku mimo jiné se závěrem, že i jím stanovená obvyklá cena se blíží závěrům znaleckého posudku Znaleckého ústavu AREAS Brno spol. s r. o., ze kterého odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Jeho postup za této situace nelze považovat za rozporný s obsahem předchozího rušícího rozhodnutí dovolacího soudu v této věci a v něm vyjádřeného závazného právního názoru, neboť doba od zpracování dodatku znaleckého posudku do vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu činila 8 měsíců.
Je zřejmé, že obsah dovolacích námitek je zpochybněním obsahu závěrů znaleckého posudku, ze kterého odvolacího vycházel, z hlediska obecné ceny vypořádávaných nemovitostí.
Stanovení obvyklé ceny tvořící základ výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Dovolací námitka, že soud při stanovení obvyklé ceny pro určení výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví chybně akceptoval nesprávné závěry znalce, představuje pochybení při zjišťování skutkového stavu věci (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 3240/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5758 a C 5759).
Námitkami směřujícími proti ceně předmětných nemovitostí vystihuje dovolatel nepřípustnou polemiku se skutkovým zjištěním, neboť zpochybnění skutkových závěrů nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, který by bylo možné v dané věci uplatnit (§241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání lze totiž podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel dále namítá, že odvolací soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti dovolatele a jeho zástupce, ač pro to nebyly splněny zákonné podmínky, neprovedl „doplňující výslech znalce“ ani znalce nevyzval, aby se k námitkám dovolatele vůči obsahu znaleckého posudku vyjádřil.
Těmito námitkami uplatnil tvrzené vady řízení. Ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. však lze k případným vadám řízení přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné.
O existenci (dovoláním otevřené) dovolacím soudem neřešené právní otázky ani otázky, jež by měla být řešena jinak, tak v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce.
V Brně dne 30. října 2013
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D. předseda senátu