ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.3251.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 3251/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Jana & Partners, a. s. , se sídlem Pod Kostelem 155, 250 87 Mochov, identifikační číslo osoby 25724193, zastoupené Mgr. Petrem Nesporným, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Čéčova 11, proti žalovaným 1) P. K. H. , se sídlem podnikání Kaplice, Pivovarská 209, 2) T. L. D. , se sídlem podnikání Kaplice, Pohorská 139, 3) N. D. V , se sídlem podnikání Kaplice, Na Vyhlídce 511, 4) T. D. M. , se sídlem podnikání Kaplice, Zahradní 706, 5) T. N. T. , se sídlem podnikání Kaplice, Zahradní 706, 6) B. N. H. , se sídlem podnikání Kaplice, Bezručova 456, 7) H. B. N. , se sídlem podnikání Kaplice, Bezručova 456, 8) L. V. N. , se sídlem podnikání Bujanov, Skoronice 36, 9) T. N. M. , 10) P. L. , a 11) N. T. T. , všichni zastoupeni JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 33/5, o vydání souboru prodejních stánků, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 87/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. dubna 2011, č. j. 5 Co 115/2011-372, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.801,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Vaňka, advokáta se sídlem v Českém Krumlově, Krajinská 33/5.
Stručné odůvodnění
§243c odst. 2 o. s. ř.:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. října 2010, č.j. 2 C 87/2007-336, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným vydat žalobkyni „stavbu – soubor prodejních stánků o půdorysném tvaru »L« nacházející se na pozemku p. č. 1780 k. ú. K.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení uzavřel, že žalobkyně neprokázala své vlastnické právo k předmětným prodejním stánkům užívaných žalovanými.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil podle §219 o. s. ř. (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil i v názoru, že v posuzovaném případě nedošlo ke zpracování cizí věci podle §135b obč. zák, nýbrž k zániku původní věci a vybudování věci nové, která již není ve vlastnictví žalobkyně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání dovolatelky není přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].
Dovolatelka ve svém dovolání ovšem [z pohledu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.] neformulovala (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedla ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu. Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění, z nichž vycházel odvolací soud při meritorním rozhodování, resp. vytýká odvolacímu soudu (oběma soudům) procesní pochybení, přičemž na podkladě své skutkové verze případu pak polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem a dovozuje důvodnost podané žaloby. Tím ovšem dovolatelka nepřípustně v dovolání uplatňuje dovolací důvody ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., k nimž ovšem při posuzování přípustnosti ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze přihlížet, jak je explicitně uvedeno v odst. 3 téhož paragrafu.
Jestliže při posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze přihlížet k procesním vadám řízení ani ke správnosti či úplnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při meritorním rozhodování, pak přípustnost tohoto dovolání by byla založena jen při naplnění již shora vyložených podmínek. Dovolatelka ovšem ve svém dovolání žádnou relevantní právní otázku nevymezila, přičemž pouhá polemika s právním názorem odvolacího soudu přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá. Kromě toho je třeba konstatovat, že skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, umožňovaly odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. neboť žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce 7.800,- Kč [paušální odměna z částky určené podle §1 odst. 1, §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb., vyčíslená podle §7 písm. d) se zvýšením odměny za zastupování více osob ve smyslu §19a vyhlášky (po snížení ve smyslu §14 odst. 1, §15 ve spojení s §10 odst. 3 vyhlášky o 50 % a o dalších 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky)], přičemž žalovaným dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (písemné vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, to vše s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř. a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 9.801,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náklady dovolacího řízení ve výši 9.801,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaných (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. dubna 2013
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu