ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.51.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 51/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce V. Ř. , bytem v P., zastoupeného Mgr. Lucií Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Dolinách 17, proti žalované Ing. J. U. , bytem v P., fakticky v M. P., zastoupené JUDr. Peterem Andrisem, advokátem se sídlem v Praze 7, Strojnická 11, o určení práva, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 99/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. února 2011, č. j. 31 Co 491/2010-197, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech dovolacího řízení 2.638,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Lucie Horákové.
Odůvodnění:
"V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno" (§243c odst. 2 občanského soudního řádu - dále o. s. ř.).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. února 2011, č. j. 31 Co 491/2010-197, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 21. června 2010, č. j. 3 C 99/2008-142, kterým soud určil, že právo odpovídající věcnému břemenu doživotního bezplatného užívání nemovitostí, a to chaty na pozemku a pozemků v katastrálním území M. P., zřízené darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 12. listopadu 2001 ve prospěch žalobce, trvá. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Napadený rozsudek takovým rozhodnutím není.
Dovolatelka ve svém dovolání otázku zásadního právního významu nevymezila. Podstatou dovolání je polemika se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů (zejména znaleckého posudku) a námitka, že v důsledku neprovedení jí navržených důkazů nemohl být zjištěn správně skutkový stav, na základě kterého soud uzavřel, že podpis na smlouvě o zrušení věcného břemene z 28. 2. 2008 není podpisem žalobce a nejedná se tedy o projev jeho vůle. Způsob hodnocení důkazů, který je jasně upraven v §132 o. s. ř., nemůže založit otázku zásadního právního významu; v této souvislosti je třeba upozornit na zásadu volného hodnocení důkazů. Rovněž namítaná vada řízení, že nebyly provedeny všechny důkazy dovolatelkou navržené, není vadou řízení, která by řešila otázku zásadního právního významu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3339). Lze k ní uvést, že podle §120 odst. 1 o. s. ř. je to soud, kdo rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů provede a je na něm, aby posoudil, které z navržených důkazů jsou významné pro posouzení uplatněného nároku. Napadené rozhodnutí není v rozporu s judikaturou soudů.
Nevymezila-li dovolatelka v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, není dovolání přípustné a dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalované bylo odmítnuto a úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokátky za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §7 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §16 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb., částku 1.880,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2.175,- Kč. Náklady jsou zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. a §47 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. ledna 2013 v částce 458,- Kč, celkem tedy 2.638,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1, §149 odst. 1 a 167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalobce oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. února 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu