ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.913.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 913/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. P. V., b) Ing. K. V., c) Ing. P. M., d) MUDr. L. P., a e) Z. M., všech zastoupených JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, proti žalované KB-Blok Postoloprty s. r. o., se sídlem v Postoloprtech, Tyršova 277, IČ 25000349, o určení stavebníka, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 11 C 88/2009, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2010, č. j. 11 Co 267/2010-304, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. února 2010, č. j. 11C 88/2009-291, řízení o žalobě zastavil a věc postoupil Městskému úřadu v Lounech jako orgánu pravomocnému věc projednat a rozhodnout. Dále rozhodl o soudním poplatku a náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 28. června 2010, č. j. 11 Co 267/2010-304, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Přípustnost opírají o 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřují v řešení otázky, zda do pravomoci soudů jako orgánů státní správy rozhodujících obecně o právních otázkách náleží rozhodnutí o tom, kdo je stavebníkem či jiným účastníkem řízení vedeném před stavebním úřadem, a zda lze žalobce považovat za stavebníky podle vydaného stavebního povolení.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné nikoli podle §237 odst. 1 písm. c), jak se domnívají dovolatelé, ale podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu dovolateli uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Žalobci se domáhali určení, že jsou stavebníky podle stavebního povolení vydaného odborem místního hospodářství Městského úřadu v Lounech dne 1. 10. 2004, č. j. 4810/04/MH/Kr, na stavbu „výstavba příjezdové komunikace,“ které Městský úřad Louny vydal na základě žádosti původního stavebníka (žalované).
Podle §7 odst. 1 až 3 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
Dovolací soud se ztotožnil se závěry odvolacího soudu o nedostatku soudní pravomoci ve věci určení, že žalobci jsou stavebníky ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „nový stavební zákon“). V dané věci se nejedná o spor, kdo z účastníků je „stavebníkem“ z hlediska občanského práva, tedy kdo stavbu uskutečňuje s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 2258/2007, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 5213). Sporné je dle tvrzení žalobců to, kdo z účastníků má vystupovat jako stavebník ve vztahu ke stavebnímu úřadu. V ustanovení §1 odst. 2 nový stavební zákon upravuje ve věcech stavebního řádu zejména povolování staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb. Kdo je stavebníkem definuje nový stavební zákon v §2 odst. 2 písm. c). Stavební povolení je typickým příkladem správního aktu. Právo povolit zřízení stavby a její užívání, stejně jako právo rozhodnout o tom, kdo je jejím stavebníkem, je regulováno předpisy veřejného stavebního práva, zejména stavebním zákonem, a jde-li o stavbu veřejné komunikace, i zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), neboť i povolování staveb pozemních komunikací je veřejnoprávním oprávněním a v občanském soudním řízení nelze projednávat a rozhodovat věci upravené zákonem o pozemních komunikacích, které mají být projednány ve správním řízení příslušným orgánem.
V daném případě tedy nejde o věc občanskoprávní, náležející do pravomoci soudu podle §7 odst. 1 o. s. ř., a zároveň nejde ani o případ, kdy zákon svěřuje soudu pravomoc k rozhodování jiné věci než občanskoprávní (§7 odst. 3 o. s. ř.). Pokud tedy odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastavil, neboť tato věc nespadá do pravomoci soudů, nýbrž do pravomoci správních orgánů, a věc postoupil orgánu, jehož pravomoc je dána (§104 odst. 1 o. s. ř.), je jeho rozhodnutí správné.
Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalobců podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců bylo zamítnuto a procesně úspěšné žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu