ECLI:CZ:NS:2013:22.ND.111.2013.1
sp. zn. 22 Nd 111/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci péče o nezletilé děti M. K., a J. K., obou bytem v P. 4, S. 514/2, zastoupených kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 4, dětí matky K. K., bytem v P. 4, S. 514/2, a otce M. K., zbaveného rodičovské způsobilosti, bytem v N. J., Charitativním domě bl. M. T., D. B. 57, zastoupeného JUDr. Antonínem Pavlínem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Jiráskova 1065, o zrušení vyživovací povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 0 P 897/2004, o návrhu otce na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Novém Jičíně, takto:
Věc sp. zn. 0 P 897/2004 Obvodního soudu pro Prahu 4 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Novém Jičíně.
Odůvodnění:
Otec podal u Obvodního soudu pro Prahu 4 návrh na zrušení vyživovací povinnosti k dětem M. a J. K. Zároveň navrhl, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Novém Jičíně, který je blíže jeho bydlišti. Návrh odůvodnil špatným zdravotním stavem, který mu neumožní dostavit se k jednání před Obvodním soudem pro Prahu 4. Matka a kolizní opatrovník s návrhem nesouhlasí. Obvodní soud pro Prahu 4 předložil návrh podle §12 odst. 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 4 návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Skutečnost uváděná otcem ovšem není natolik významná a výjimečná, aby dostatečně odůvodnila průlom do zásady zákonného soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 186, podle něhož odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu). Okolnost, že zdravotní stav nedovolí účastníku zúčastnit se jednání u příslušného soudu, nemůže sama o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Novém Jičíně nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu