ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1263.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 1263/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce J. K. a.s. , se sídlem Praha 10 - Vršovice, Kubánské náměstí 1391/11, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 26821249, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Olomouc, Na Střelnici 1212/39, proti žalovaným 1) P. F. , bytem Brno - Starý Lískovec, Labská 156/37, PSČ 625 00, identifikační číslo osoby 68650744, a 2) J. B. , bytem Brno - Starý Lískovec, Sevastopolská 351/5, PSČ 625 00, identifikační číslo osoby 66512000, oběma zastoupeným Mgr. René Zeiselem, advokátem se sídlem Brno, Jamborova 25, o zaplacení 799 946 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19/16 Cm 2/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. prosince 2011, č.j. 14 Cmo 124/2011-271, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16 093 Kč k rukám Mgr. René Zeisela, advokáta se sídlem Brno, Jamborova 25, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení žalované částky na základě tvrzení, že žalovaní převzali od žalobce, resp. předchůdce žalobce, zboží, avšak cenu zboží, jak byla vyfakturována, v termínu splatnosti žalovaní žalobci nezaplatili.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, který z dodacího listu ze dne 16.12.2000, který sloužil zároveň jako faktura č. vystavená na částku 799 946 Kč se splatností dne 30.12.2000, zjistil, že žalobce dodal zboží společnosti BF ELEKTRONIC, s. r. o., které převzal D. Č., který pracoval pro tuto společnost, jejímiž jednateli a společníky byli v době odběru zboží žalovaní. Žalovaní před založením společnosti s ručením omezeným dne 8.12.2000, zapsané do obchodního rejstříku dne 14.12.2000, podnikali ve sdružení fyzických osob podle §829 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a odebírali od žalobce zboží jako podnikatelé ve sdružení. O změně formy podnikání žalovaní žalobce informovali a žádali, zda by mohli odebírat zboží za stejných podmínek jako před založením společnosti a se zavedenými postupy u žalobce. Dne 18.12.2000 byly obchodní podíly společnosti jednateli společnosti (žalovanými) včetně jednatelských oprávnění převedeny na S. K. Z obsahu smlouvy o převzetí dluhu sepsané dne 20.12.2000 soud zjistil, že uvedeného dne pan S. K., jako nový majitel společnosti BF ELEKTRONIC, s. r. o., převzal dluh za žalobcem z uvedené faktury. Z důkazu provedeného trestním spisem a rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 3 T 65/2002 soud zjistil, že žalovaní byli zproštění obvinění z trestného činu podvodu a že nebyl ani žádným jiným důkazem prokázán úmysl žalovaných obohatit se na úkor žalobce, že zboží neodebrali v úmyslu se obohatit. Z trestního spisu vyplynulo, že sám žalobce ve výpovědi uvedl, že objednávka byla učiněna společností s ručením omezeným. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že právní předchůdce žalobce dodal zboží a požadoval za toto zboží odpovídající plnění – zaplacení kupní ceny – na základě právního vztahu mezi ním a společností BF ELEKTRONIC, s. r. o., tudíž je vyloučeno, aby se oprávněně domáhal téhož plnění po žalovaných z titulu bezdůvodného obohacení. I pokud by žalovaní zboží dodávané společnosti BF ELEKTRONIC, s. r. o. fakticky převzali, byli v době převzetí zboží statutárními orgány, jednajícími za uvedenou společnost. Odvolací soud se proto ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, který dovodil, že žalobci se nepodařilo prokázat přijetí bezdůvodného obohacení žalovanými podle §451 a násl. obč. zák., stala-li se příjemcem zboží a jeho vlastníkem obchodní společnost BF ELEKTRONIC, s. r. o., nikoliv žalovaní jako fyzické osoby, tudíž žalovaní nebyli od počátku v řízení v tomto směru pasivně legitimováni.
Pokud žalobce požadoval zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by se žalovaní dopustili jakéhokoliv protiprávního jednání, které by v příčinné souvislosti vedlo ke vzniku nároku žalobce na náhradu škody, tedy že jednáním žalovaných by žalobci vznikla škoda. Odvolací soud se i v posouzení uplatněného nároku žalobce na náhradu škody ztotožnil se soudem prvního stupně, že žaloba nemůže být při daných skutkových okolnostech úspěšná, proto potvrdil zamítavý výrok soudu ve věci samé jako věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu považuje vyřešení otázky odpovědnosti za právní úkony a otázky nároku poškozené osoby na vydání bezdůvodného obohacení, případně nároku na náhradu škody za situace, kdy určitá osoba, či osoby, buď z donucení nebo o své vlastní vůli zjevně sofistikovanými zastíracími úkony, ze kterých je dostatečně zřejmé, že nebylo úmyslem uzavírání smluv a jejich plnění, ale vylákání plnění od jiné osoby, vyláká od poškozené osoby určité plnění, ať již ve snaze obohatit sebe nebo někoho jiného (případně i pod tlakem či z donucení jiné osoby), a to i za situace, kdy při naprosto formálním posouzení se může jednat zdánlivě o postup takovéto osoby či osob v souladu s předpisy. Dovolatel má za to, že za takovéto úkony a jejich důsledky by měla být vůči poškozené osobě zodpovědná osoba, která od poškozené osoby vylákala plnění, a to i v případě jejího donucení k těmto úkonům jinou osobou, jak namítali žalovaní. Podle dovolatele bylo možno takovému případnému donucení k právním úkonům zabránit zákonnými prostředky, např. obrácením se na policii, a pokud se žalovaní takovému případnému donucení podvolili, měli by nést důsledky poškození osoby, od níž bylo plnění vylákáno. Podle dovolatele ale soudy v daném případě zcela formálním a nespravedlivým rozhodnutím neposkytly žalobci ochranu vůči jednání žalovaných, kteří si poté, co získali důvěru žalobce, jako dodavatele, založili společnost s ručením omezeným, požádali dodavatele o stejnou důvěru v nově založenou společnost a ihned po odebrání zboží, aniž by došlo k jakékoli jeho úhradě, převedli obchodní podíly na jinou osobu, tzv. bílého koně a začali tvrdit, že už se společností nemají nic společného, přičemž následně je společnost dlouhodobě nečinná a zcela bez majetku. Dovolatel namítá, že soudy tak svým rozhodnutím považovaly za souladný s právem uvedený postup podnikání žalovaných, které mělo za následek, že žalobce přišel o plnění z prodaného zboží, a navíc je ještě zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení.
Dovolatel má za to, že soudy učinily rozhodnutí v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, který nesprávně posoudily. Poukazuje na to, že žalovaní, kteří zboží převzali, toto zboží společnosti BF ELEKTRONIC, s. r. o. předali, a proto se domnívá, že soudy měly dospět k závěru, že žalovaní se na úkor žalobce obohatili. Nesouhlasí ani s rozhodnutím ohledně nákladů řízení, když soudy nepřihlédly vůbec k příčinám vzniku celé situace a podílu žalovaných na okolnostech tohoto sporu.
Dovolatel je tedy přesvědčen, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel uplatnil rovněž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadu řízení spatřuje v nedostatečném vyřešení otázky důkazních břemen a v nedostatečných odůvodněních rozhodnutí soudů, která považuje za zcela obecná a formalistická.
Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a zároveň zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání žalobce navrhli jeho odmítnutí, neboť se domnívají, že dovolání ve skutečnosti postrádá otázku zásadního právního významu, neboť otázka bezdůvodného obohacení je již judikaturou v dostatečné míře vyřešena. Podle žalovaných není řízení postiženo ani vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Protože rozsudek odvolacího soudu je v napadeném rozsahu rozsudkem potvrzujícím a rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak poté, co jeho rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem, může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů stanovených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj., jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní a z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Dovolatel v dovolání pokládá k řešení otázku, která však nemůže být otázkou zásadního právního významu, neboť nevychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu, na nichž bylo založeno jeho právní posouzení. Dovolatel staví své dovolání na vlastních skutkových zjištěních a závěrech, že určitá osoba, či osoby, jimiž jsou v daném případě žalovaní, zjevně sofistikovanými zastíracími úkony, jímž cílem nebylo uzavírání smluv a jejich plnění, ale vylákání plnění od jiné osoby, vylákali od poškozené osoby (žalobce) určité plnění. Z takových skutkových závěrů soudy však nevyšly. Naopak soudy vyšly ze skutkového závěru, vycházejícího z provedených důkazů, že nebyl prokázán úmysl žalovaných obohatit se na úkor žalobce. Zboží žalovaní neodebrali od žalobce v úmyslu se obohatit, zboží bylo objednáno a odebráno společností s ručením omezeným, jejímiž jednateli a společníky byli žalovaní, a jejichž závazek k zaplacení zboží se splatností až dne 30.12.2000 přešel na nového majitele společnosti s ručením omezeným. Ze skutkových závěrů soudů rovněž nevyplývá, že by se žalovaní dopustili jakéhokoliv protiprávního jednání, které by v příčinné souvislosti vedlo ke vzniku nároku žalobce na náhradu škody, tedy že jednáním žalovaných by žalobci vznikla škoda.
Pokud oba soudy dospěly k závěru, že nebylo prokázáno obohacení žalovaných na úkor žalobce, jestliže zboží objednala společnost s ručením omezeným, která též zboží převzala a nový majitel cenu zboží ve stanovené lhůtě splatnosti nezaplatil, není možno dospět k závěru, že by oba soudy pochybily, jestliže dospěly k závěru, že není důvodná žaloba, směřující proti žalovanému 1) a 2), jako fyzickým osobám, na vydání bezdůvodného obohacení (§451 a násl. obč. zák.) ve výši požadované žalobou.
Rovněž není možno dovolateli přisvědčit, že by soudy nesprávně posoudily uplatněný nárok z titulu náhrady škody ve smyslu §373 obch. zák., či ve smyslu §415 obč. zák., jestliže nebyla prokázána existence jednoho ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, tj. protiprávní jednání žalovaných, resp. porušení nějaké jejich právní povinnosti.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy uplatněn důvodně.
Pokud dovolatel uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatel brojí pouze proti obecnému a formalistickému odůvodnění rozsudků obou soudů. Těmito námitkami však nepokládá žádnou zásadní právní otázku procesněprávní povahy.
Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu právně významným, proto rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Dovolání není tedy podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a proto jej Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalovaní společně a nerozdílně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 13 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1, §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění), a po přičtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2 793 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 16 093 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto usnesení, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 2. května 2013
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu