ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1680.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 1680/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Klika J. s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábř. 16, PSČ 370 01 , identifikační číslo osoby 26026449, zastoupené JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, proti žalované G-PROJECT, s.r.o. , se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 117/32, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 26064928, zastoupené Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, o zaplacení částky 644.116,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 363/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. února 2013, č. j. 1 Cmo 225/2012-179, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 13.552,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. dubna 2012, č. j. 13 Cm 363/2011-130, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 644.116,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, zjištěný skutkový stav považoval za úplný a přesný. Ztotožnil se i s jeho závěrem, že žalobkyni nárok na vrácení částky 644.116,- Kč, která představuje druhou složku ceny dohodnuté stranami ve smlouvě č. D 03408 ze dne 6. února 2008, ve znění dodatku č. 1 ze dne 21. května 2008 (dále jen „smlouva“), nevznikl.
Upozorňuje na to, že pro vznik práva žalované na zaplacení druhé složky dohodnuté ceny (jejíž vrácení je předmětem podané žaloby) je rozhodující znění čl. 3 odst. 3 smlouvy, dle kterého se uplynutím 1 měsíce od rozhodnutí příslušné třetí osoby o schválení grantu stalo právo žalované na zaplacení druhé složky ceny splatným nárokem. Uvedl, že posuzování toho, proč k uzavření smlouvy o poskytnutí dotace nedošlo, přesahuje rámec skutečností rozhodný pro vznik práva žalované na část odměny dle citovaného článku smlouvy. Odkazuje na Zprávu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. března 1975, Cpj 34/74, konstatoval, že jednostranný autoritativní (veřejnoprávní) zásah třetí osoby, kterým ex post po zániku závazků účastníků plynoucích z čl. 3 odst. 3 smlouvy došlo s konečnou účinností dne 18. listopadu 2010 k zamítnutí projektu žalobkyně dříve schváleného, nemůže založit skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění z právního důvodu, který odpadl. Existence a platnost právního titulu (smlouvy ze dne 6. února 2008, ve znění dodatku č. 1) zůstala tímto jednostranným opatřením správního orgánu nedotčena. Uzavřel tedy, že žalobou uplatněný nárok není důvodný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhujíc, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.
Předkládá k vyřešení otázku, zda v důsledku revokace rozhodnutí správního orgánu, na jehož základě žalobkyně poskytla žalované plnění, došlo k odpadnutí právního důvodu pro toto plnění a tím k bezdůvodnému obohacení žalované ve smyslu ustanovení §451 občanského zákoníku, jestliže toto plnění bylo vázáno na kladné rozhodnutí správního orgánu.
Uvádí, že v dané věci to byl právě institut rozhodnutí správního orgánu o schválení projektu k poskytnutí dotace, bez kterého by žalované nevznikl nárok na odměnu. Tento nárok byl vázán na obstarání příležitosti uzavřít smlouvu o poskytnutí dotace. Došlo-li tedy k revokaci správního aktu a v důsledku toho k faktickému znemožnění uzavření smlouvy, neměla žalobkyně možnost smlouvu uzavřít. Skutečnost, že v důsledku chování třetího subjektu nebyla žalobkyni dána možnost smlouvy o poskytnutí dotace uzavřít, resp. že tuto možnost ztratila, nemůže jít k její tíži. V kontextu s uvedenými skutečnostmi je dle dovolatelky důvodná i uplatněná námitka žalobkyně o neplatnosti právního úkonu pro rozpor s dobrými mravy.
K dovolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná tak, že je považuje za nepřípustné, případně za nedůvodné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §243f odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Namítá-li dovolatelka, že „v důsledku revokace rozhodnutí správního orgánu, na jehož základě žalobkyně poskytla žalované plnění, došlo k odpadnutí právního důvodu pro toto plnění a tím k bezdůvodnému obohacení žalované ve smyslu ustanovení §451 občanského zákoníku, jestliže toto plnění bylo vázáno na kladné rozhodnutí správního orgánu“, nezakládá touto námitkou přípustnost dovolání, neboť uvedené posouzení nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Odvolací soud své právní posouzení vystavěl na tom, že pro vznik práva žalované na zaplacení druhé složky dohodnuté ceny (jejíž vrácení je předmětem podané žaloby) je rozhodující znění čl. 3 odst. 3 smlouvy, dle kterého se uplynutím 1 měsíce od rozhodnutí příslušné třetí osoby o schválení grantu stalo právo žalované na zaplacení druhé složky ceny splatným nárokem. Posuzování toho, proč k uzavření smlouvy o poskytnutí dotace nedošlo, přesahovalo podle odvolacího soudu rámec skutečností rozhodný pro vznik práva žalované na část odměny dle citovaného článku smlouvy.
Nejvyšší soud tudíž dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jelikož není přípustné podle §237 o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu