ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2006.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 2006/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63998530, proti žalovaným 1) J. J., dříve U. , a 2) Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2 – Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, o zaplacení 1,081.892,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 13/2009, o dovolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2012, č. j. 17 Co 27/2011-124, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2012, č. j. 17 Co 27/2011-124, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V průběhu odvolacího řízení zahájeného k odvolání žalovaného 2) M. P., proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. září 2010, č. j. 9 C 13/2009-90, jímž byl žalovaný 2) zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s žalovaným 1) částku 1,081.892,- Kč s příslušenstvím, žalovaný 2) dne 7. ledna 2012 zemřel.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací výše uvedeným usnesením o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení §107 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením §211 o. s. ř. rozhodl tak, že na místo žalovaného 2) M. P. bude v řízení pokračováno s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Odvolací soud dospěl k závěru, že i když dědické řízení prozatím neskončilo pravomocným usnesením, jímž by bylo potvrzeno připadnutí dědictví po zemřelém žalovaném 2) M. P. státu, lze v předmětném soudním řízení vzhledem k tomu, že lze důvodně očekávat, že dědictví po zemřelém připadne státu ve smyslu ustanovení §462 občanského zákoníku, pokračovat jako s jeho procesním nástupcem se státem, za něhož v řízení před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Proti usnesení odvolacího soudu podala Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je procesním nástupcem původního žalovaného č. 2. Namítá, že i když je v daném případě zřejmé, že žalovaný č. 2 nemá žádné závětní dědice ani žádné zákonné dědice (neboť ti dědictví odmítli), nelze učinit jednoznačný závěr, zda dědictví po zůstaviteli připadne státu ve smyslu ustanovení §462 občanského zákoníku, nebo zda v řízení o dědictví dojde k likvidaci dědictví. I kdyby nebyla nařízena likvidace dědictví a stát by nabyl majetek zůstavitele, pak s ohledem na ustanovení §472 občanského zákoníku za použití ustanovení §470 odst. 1 občanského zákoníku, by stát nemohl být procesním nástupcem žalovaného č. 2 v plném rozsahu požadovaného plnění ze strany žalobce, neboť by stát odpovídal za dluhy žalovaného č. 2 pouze do výše nabytého dědictví.
Proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně k podanému dovolání uvedla, že jestliže je jediným důvodem, pro který odmítá dovolatelka být procesním nástupcem žalovaného 2), obava, aby se v dědickém řízení (které není doposud pravomocně ukončeno) neobjevila nějaká další aktiva či pasiva, pak by mělo být posečkáno na konečný výsledek dědického řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je i opodstatněné.
Podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení §107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Povahou věci se z hlediska ustanovení §107 odst. 1 věty první o. s. ř. rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení, soud dále posoudí, zda v řízení je možné pokračovat ihned nebo zda řízení musí být přerušeno. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení a od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.
Z dosavadního zjištění odvolacího soudu vyplývá, že žalovaný č. 2 nezanechal závěť, že všichni zákonní dědici po zemřelém žalovaném č. 2, povolaní k dědictví, toto dědictví odmítli. Za této situace je tedy nepochybné, že procesním nástupcem žalovaného č. 2 nemohou být jeho dědici.
Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (§462 občanského zákoníku); také ve vztahu k dědictví připadnuvšího státu platí, že se nabývá smrtí zůstavitele (§460 občanského zákoníku).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007, uveřejněném pod č. 15/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že ztratí-li po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice, jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne (§107 o. s. ř.) o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem, jen tehdy, bylo-li pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu podle ustanovení §462 obč. zák. Ze skutečnosti, že zůstavitel nezanechal žádné dědice, že zůstavitelovi dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo že z jiných důvodů dědictví nenabude (nemůže nabýt) žádný dědic, nelze dovozovat, že by soud v usnesení o dědictví musel vždy potvrdit připadnutí dědictví státu. Dědické řízení totiž může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, a soud může též nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení §462 občanského zákoníku, jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo.
Z uvedeného vyplývá, že v projednávané věci stav řízení o dědictví po žalovaném 2) dosud neumožňoval pokračování v řízení. Odvolací soud měl vyčkat výsledku dědického řízení (vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 13 D 116/2011). Stát (Českou republiku) mohl určit za procesního nástupce žalovaného 2) teprve tehdy, jestliže již bylo pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení podle ustanovení §243b odst. 3 o. s. ř.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2013
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu